Nejlevněji přijde topení kusovým dřevem, ale často proto, že do nákladů nezapočítáváme svou práci obsaženou ve shánění paliva, jeho dovozu, řezání, štípání, skládání apod.

Komfort prakticky bez obsluhy v minulosti nabízelo vytápění elektřinou, plynem, tepelným čerpadlem. Technologický vývoj a požadavky na čistotu ovzduší však způsobily, že dnes lze bezpracně vytápět dům i pevnými palivy.

Nevídaný komfort srovnatelný s plynovým či elektrickým vytápěním zajišťuje rozměrný zásobník na pelety nebo tříděné uhlí v potřebné velikosti. O přikládání se stará šnekový či jiný dopravník paliva k hořáku a automatická regulace systému.

Moderní kotle spalují palivo tak dokonale, že po něm zbývá jen minimum popela. Některá zařízení mohou být vybavena automatickým zapalováním, dokonce i vymetáním popela. Špičková zařízení dokážou v závislosti na ceně pelet či tříděného uhlí pracovat s nízkými provozními náklady, pořízení celého technologického systému však vyžaduje velkou investici. Který systém vytápění tedy zvolit, čím ohřívat dům a užitkovou vodu?

Topíme biomasou

Dřevěný a rostlinný odpad, tedy například jinak nevyužitelné zbytky dřeva z truhláren, pil a dalších výrobních provozů, kůra, štěpky i sláma a zbytky dalších rostlin nebo také rostliny pěstované pro biomasu lze zpracovat a upravit tak, aby s nimi bylo možné snadno topit. Zpravidla dostávají podobu pelet či briket.

Biomasu v podobě pelet lze s nejlepším efektem spalovat ve speciálních kotlích. Ty bývají několikanásobně dražší než běžný kotel, vyjdou například na šedesát i více tisíc. Záleží na příslušenství, kterým chceme systém teplovodního topení vybavit.

Automatický zásobník s dopravníkem spolu s elektronickou regulací je komfortním řešením, ale především dokáže palivo využít s nejvyšším efektem a nejnižšími emisemi. Právě množství emisí, tzv. emisní třída, rozhoduje o tom, zda se na kotel vztahují státní či krajské dotace „kotlíkové“ dotace. Ty mohou pořizovací cenu snížit na velmi přijatelnou hodnotu.

Měli bychom vědět

  • Až polovinu nákladů na vytápění lze ušetřit kvalitními okny a zateplením domu.
  • Při výběru topení klademe důraz na to, aby měl kotel co nejvyšší účinnost a výkon přiměřený vytápěnému prostoru.
  • Ohřívače vody instalujeme co nejblíže místům odběru; pokud to není možné a vedení by bylo příliš dlouhé, raději pořídíme dva ohřívače.
  • Jen zateplení nestačí: Jestliže v rodinném domě máme ústřední topení, dům zateplíme, ale budeme používat stávající topení, nemusí to přinést výhody. Zateplením změníme klima, takže původní topení počítané na vyšší výkon budeme muset omezovat a tím snížíme jeho účinnost. Pokud tedy při rekonstrukci zateplujeme, musíme současně řešit i topení.

Tepelné čerpadlo

Pro topení tepelným čerpadlem se nejspíš rozhodneme v případě, že našemu vytápěcímu systému postačí po většinu zimy zahřát vodu v otopné soustavě zhruba na 35 °C. Při vyšších klesá úspornost provozu. Proto se doporučuje vytápět teplem z tepelného čerpadla podlahy, stěny, případně cirkulující vzduch.

Podle toho, odkud tepelné čerpadlo energii bere, se tato zařízení dělí na čerpadla

  • vzduch–voda,
  • voda–voda,
  • země–voda,
  • případně vzduch–vzduch.

První z dvojice slov udává, odkud je energie čerpána, druhé slovo je označením média. Přitom tepelné čerpadlo vzduch–vzduch pracující na principu klimatizace se používá spíše výjimečně.

V souvislosti s efektivitou tepelného čerpadla bývá zmiňován poměr 1:3, tzv. topný faktor. Vyjadřuje, kolik elektrické energie potřebuje čerpadlo ke svému chodu vzhledem k množství tepelné energie, které zařízení vyrobí.

Které čerpadlo zvolit?

Ať už se rozhodneme pro jakékoli čerpadlo, bude se skládat z jednotky umístěné uvnitř a venkovní části, která z prostředí získává energii. U tepelného čerpadla země–voda, je zdrojem tepla hloubkový vrt nebo plošný kolektor umístěný pod povrchem.

Pro položení trubek k tepelnému čerpadlu pro běžný rodinný domek je třeba pozemek o velikosti přibližně tří až čtyř set metrů čtverečních. Navíc se na této ploše nesmí objevit žádná trvalá stavba. To mnozí označují za nevýhodu. Ovšem tento typ patří k nejúčinnějším, protože v zemi se teplota po celý rok prakticky nemění a poměr 1:3 zůstává zachován (někdy bývá i 1:4).

Stále více lidí si však pořizuje k domu čerpadlo typu vzduch–voda, a to především kvůli jeho jednoduché a nenáročné instalaci. Venkovní jednotku s ventilátorem, která má velikost zhruba 1x1 m, stačí postavit vedle domu.

  • Ovšem i tady existují omezení: Čerpadlo ke své činnosti potřebuje velké množství vzduchu, které nasává ventilátorem vydávajícím hluk, a navíc je závislé na venkovní teplotě — pokud kolísá, snižuje účinnost čerpadla a zvyšuje náklady na spotřebu elektrické energie. V mrazivých dnech tak poměru 1:3 rozhodně nelze dosáhnout.

Tepelné čerpadlo voda–voda získává teplo z vody, a to z řeky či rybníka. Výjimečně lze využívat i klasickou studnu. Zde je však třeba nejprve ověřit, zda je zdroj dostatečně vydatný a jeho teplota se pohybuje minimálně mezi šesti až sedmi stupni. Jinak hrozí, že by po odebrání tepla mohla voda zamrznout. Jde sice o nejefektivnější typ čerpadla, ale v České republice je pouze málo vhodných lokalit pro jeho instalaci.

Obliba plynových kotlů vychází z komfortu a účinnosti

Kdo užívá k vytápění bytu plyn už desítky let a může srovnávat starší a nové plynové kotle, ví, jak vyspělá tato zařízení dnes jsou.

V kategorii plynových kotlů lze doporučit ty kondenzační, které dokážou využít dodávané palivo maximálně a se zanedbatelnými ztrátami. Při spalování zemního plynu vzniká vodní pára, která se u klasických kotlů odvádí komínem bez využití, kdežto u kondenzačních kotlů se vrací zpět, aby do topného systému odevzdala energii, kterou obsahuje. Je ovšem pravda, že cena těchto kotlů je zhruba dvojnásobná než těch obyčejných.

Princip kondenzace lze využít také při spalování dřeva, ale zatím se víc prodávají takzvané zplyňovací kotle na dřevo, kterým se také říká pyrolytické, neboť pracují na principu pyrolytického způsobu spalování:

Pyrolytické kotle lze dobře regulovat a nejsou tolik závislé na tom, jak často přikládáme, což běžné kotle na dřevo neumožňují.

Dřevo hoří při teplotách vyšších než 1000 °C a v takových podmínkách už se do ovzduší dostane nejen méně škodlivých látek a sazí, ale také se podaří využít maximum energie, která při spalování vzniká.

Jak se vyznat v plynových kotlích

Klasické plynové kotle mají průměrnou účinnost 91 % a ohřívají médium v ústředním topení. Kondenzační kotle využívají i část kondenzačního tepla spalin, díky kterým lze zvýšit výhřevnost plynu až o 11 %. Účinnost je pak 96–104 %.

Nízkoteplotní kotle jsou mezičlánkem mezi klasickými a kondenzačními a mají účinnost až 95 %.

Stacionární kotle mohou být klasické, nízkoteplotní a kondenzační a stojí na podlaze. Mají delší životnost než kotle závěsné a většinou se umísťují do technické místnosti. Mohou být s přípravou teplé vody či bez ní.

Závěsné kotle jsou zavěšené na zdi a mohou být buď nízkoteplotní, nebo kondenzační. Pro vytápění rodinných domů jsou vhodnější než stacionární, protože je lze umístit prakticky kamkoliv, nutný je pouze odvod spalin. Závěsné kotle mohou mít průtokový ohřívač vody, nebo interní či externí zásobník na teplou vodu.

Aktualizováno 2016, foto Shutterstock a archiv