Při proměně areálu bývalé fary v Horním Maršově v přírodovědné a kulturní centrum spojili síly lidé, kteří se svými obory zabývají desítky let a jimž profese už dávno výrazně ovlivnila životy. Jako by si dlouhá historie domu, doložená první písemnou zmínkou z roku 1713, sama vymínila, že zchátralou budovu, stáje, chlév i zahradu mohou zachránit jen výjimečné nápady a pořádné stavitelské zkušenosti.
Samozřejmě i hodně peněz. Ty však na samém počátku myšlenky probudit stavbu k novému účelu zdaleka nebyly tak dostupné, jak se to může zdát dnes.
Na začátku velké rekonstrukce
Pánubohu do oken
Energetický audit z roku 2005 dokládá, že dům vybudovaný v první polovině osmnáctého století měl obří energetickou ztrátovost. Viděno dnešníma očima: Kdo na krkonošské faře po staletí zatápěl, topil pánubohu do oken.
Průměrný součinitel prostupu tepla čili energetický štítek obálky budovy se před rekonstrukcí pohyboval v klasifikační třídě F, která značí velmi nehospodárnou stavbu. Před zateplením dosahoval prostup tepla obálkou budovy 2,16 W/(m².K).
Po rekonstrukci a zateplení se vypočtené číslo vyjadřující unikání tepla obvodovými stěnami, podlahou a střechou snížilo na 0,65 W/(m².K). Budoucí ekocentrum v bývalé faře z osmnáctého století se na stupnici energetického štítku obálky budovy posunulo do klasifikační třídy B označované jako úsporná.
Dům obnovy tradic a ekologické kultury první jaro po rekonstrukci
„Památkáři zprvu nechtěli o zateplování ani slyšet. Jenže logickou podmínkou k získání dotace na vybudování centra zaměřeného na osvětu a vzdělávání veřejnosti v oblasti životního prostředí bylo zateplení budovy kvůli snížení provozních nákladů za vytápění. Bylo také jasné, že pro budovu bývalé fary bude dotace s touto splnitelnou podmínkou záchranou,“ říká Jan Franta, projektový manažer ekocentra v Horním Maršově.
A tak se nakonec představy uživatelů domu, projektanta a památkářů prolnuly. Budovu se podařilo citlivě opravit i upravit tak, aby mohla sloužit novému účelu. V závěru přestavby se ve zdejších prostorách dokonce konalo pracovní sympozium více než sta památkářů zaměřené na opravy a dostavby historických budov. Místní se mohli kolegům pochlubit výsledkem rozumných kompromisů.
Kompromisem byla například plocha fotovoltaických panelů na šindelové střeše. Kvůli zachování původního rázu barokní budovy byl jejich navrhovaný počet radikálně snížen.
zpěvňování obvodových stěn - železné kotvy
Kabát: minerální vata ve dvou tenkých vrstvách
Do přípravy projektu se podařilo zapojit i katedru konstrukcí pozemních staveb pražské Fakulty stavební ČVUT. Studenti získávali v někdejší hornomaršovské faře data pro své seminární práce mj. na téma síla tepelného izolantu a její vliv na prostup tepla obálkou budovy. Pod vedením prof. Ing. Jana Tywoniaka, CSc., dokázali připravit podklady, které pak sloužily při jednání s památkáři jako věcné argumenty pro zateplení a vybavení domu moderními technologiemi.
Studenti vedle jiného zjistili, že tepelná izolace fasády o síle devíti centimetrů představuje pro zlepšení energetické hospodárnosti této historické budovy nejefektivnější nárůst úspornosti. Další centimetry izolantu navíc by sice účinek zateplení mohly dále vylepšovat, ale s výrazně ubývajícím přínosem; pro vyšší míru zateplení by již byly potřeba desítky centimetrů izolantu. Relativně tenká vrstva izolace přitom vycházela z požadavku památkářů — v co největší míře zachovat proporce budovy.
minerální vata kolem oken
Pro svislý plášť budovy projekt původně počítal s využitím bloků lisovaného technického konopí, ale ukázalo se, že ve slabé vrstvě by jim chyběla potřebná nosnost. Tepelněizolační vrstvu fasády tedy tvoří dvě tenké vrstvy minerální vaty uložené křížem do laťového roštu v celkové síle cca 10 cm.
Před opravou a zateplením pláště budovy byly z barokního domu sejmuty fabiony — dřevěné římsy pod horním okrajem stěn, pískovcová ostění a také vnější okna. Kvůli zlepšení statiky byla celá budova svázána dvěma vodorovnými táhly ukotvenými chemickými kotvami. Trhliny ve zdivu byly vyčištěny od zvětralé malty, svázány třemi stovkami ocelových táhel a opět a zaházeny maltou.
Na obvodové zdi domu byl poté přišroubován křížový rošt rovnoběžných lati pro uložení dvou tepelněizolačních vrstev. Latě umožnily kopírovat nerovnosti stěn historické budovy a rovněž posloužily k novému ukotvení vnějších okenních rámů. Ty bylo nutné předsadit, aby lícovaly s fasádou, a tak zůstal zachován původní vzhled budovy.
Minerální izolaci mezi latěmi zakryla rabicka: výztuž z drátěného pletiva a malty. Omítalo se nejprve nahrubo, pak štukovou omítkou. Zedníci používali nehašené vápno, obešli se bez obvyklých omítkových vápenocementových směsí.
natahování rabicky pro základ omítky
Méně obvyklým drenážním prvkem vyřešil projektant odvedení případné vlhkostí z vnějších základů obvodových zdí: Vedle štěrku a drenážní trubky je u paty stěn vytvořen prostor pro přirozené proudění vzduchu, a to řadou šikmo uložených, navazujících betonových dutinových desek (označovaných písmeny PZD).
Střecha má opět barokní sklon
Podobně jako není zateplení patrné na fasádě, není zřejmé ani pod střechou nebo pod podlahami v přízemí. Ty byly ještě před velkou rekonstrukcí vykopány do hloubky 70 cm, podél stěn opatřeny drenážními hadicemi, zasypány štěrkem, zpevněny betonem, zakryty protiradonovou fólií a zatepleny 20cm vrstvou podlahového polystyrenu. Na něj se vrátily původní pískovcové kamenné kvádry nebo v jiné části domu dlažba půdovka či podlahový beton.
Vazbu podkroví posílily nové desetimetrové trámy. Silnou vrstvu tepelného izolantu ve střešní konstrukci již tvoří bloky technického konopí. Pod krytinou — dřevěným šindelem — je uložena vrstva konopí v celkové síle až 50 cm.
pokrývačské práce - dřevěným šindelem
Tesaři nejprve odstranili plechovou krytinu ze šedesátých let dvacátého století, na prkenný záklop namontovali konstrukci, která vracela střeše její původní, strmější barokní sklon, a zaplnili ji konopným, tady vlastně již nadkrokevním izolantem. Ten je zakryt dalším prkenným záklopem, lepenkou a šindelem. Také uvnitř půdy je mezi krokve vtěsnána vrstva konopných bloků.
Dutiny v trámové podlaze podkroví vyplňuje další použitý tepelný a zvukový izolant: foukaný papírový recyklát.
Výrazným interiérovým prvkem podkroví hlavní budovy, ale i prostor technologické přístavby či klubovny na půdě někdejších chlévů a stájí — dnešní recepce a návštěvnického infocentra — se staly hliněné omítky. Dodavatel je nakoupil jako jiné stavebniny hotové, připravené k rozmíchání a nahození na podkladový konstrukční prvek — rákosové rohože. Světelné poměry v podkroví infocentra ozvláštňují LED diody umístěné v omítce mezi krokvemi.
projektant Ing. Miloslav Klimeš
V místech, která vyžadovala vodě odolný, omyvatelný povrch, dal projektant přednost nátěrům a jiným vhodným materiálům před keramickými obklady, aby podtrhl zachování barokního původu budovy. V černé kuchyni kryje betonovou podlahu velmi pevná vrstva epoxidové pryskyřice. Do výmalby zdejších stěn a stropu jsou přimíchány saze.
Přístavba pro současnost
K dobrému hospodaření s energiemi v celém areálu ekocentra značnou měrou přispívají moderní technologie, jimiž je dům vybaven a které jsou umístěny především v suterénu nové přístavby u západní stěny budovy.
- O předehřátí přiváděného vzduchu se stará systém rekuperace.
- Fotovoltaické panely na střeše domu vyrábějí elektřinu do chladicích zařízení v kuchyni.
- O vytápění ekocentra se starají dva kotle, jeden na kusové dřevo z okolních lesů, druhý na pelety s automatizovaným dopravníkem paliva k hořáku.
- V zahradě stojí několik solárních panelů, které ohřívají vodu pro koupelny hostů v sedmi pokojích a apartmánech, koupelnu pro vozíčkáře v přízemí nové přístavby a toalety v jejím prvním podlaží. Ty slouží účastníkům akcí probíhajících ve velkém sále, v knihovně, v jídelně, dílnách...
kotle na kusové dřevo a pelety a další provozní technika v přístavbě ekoncetra
Dům a jeho nový účel
Připomeňme, že budovy farností byly stavěny pro výkon církevní správy, bydlel zde farář a další personál. Fara s kostelem fungovaly jako duchovní i společenské centrum obce. U far bývala zahrada pro pěstování užitkových i okrasných rostlin, dále dvůr, stáje, stodola, chlévy a kurník, vše kvůli hospodářské soběstačnosti.
Důležitou prostorou domu byl sál používaný ke slavnostním shromážděním, k hostinám, k příjímání návštěv aj. Obvyklou součástí byla i tzv. černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni, v peci se pekl chléb.
Na farách bývala kancelář a archiv. Vedli tu matriky, vyhotovovali statistiky narozených či nemanželských dětí, branců a další. Byly zde archivovány úřední dokumenty, zákony, předpisy. Půdy a sklepy obvykle sloužily k uchování potravin a krmiv, někdy i jako sezonní ubytovací prostory.
Začátkem třetího tisíciletí vznikla v Horním Maršově myšlenka obnovit a využít areál bývalé fary pro potřeby zdejšího zavedeného ekocentra. Od září 2013 místo unikátní svou historií a kulturními kořeny v pohraniční horské oblasti skutečně plní svůj nový účel, a to pod názvem Dům obnovy tradic a ekologie kultury.
interiérová výzdoba po záchranné rekonstrukci
Poskytuje stylové prostory pro vzdělávací a společenské akce určené školám i veřejnosti, nabízí ubytování celkem pro 27 hostů v sedmi pokojích či apartmánech, stravování v jídelně u nové kuchyně. Konají se tu semináře pro dospělé a výukové programy pro školy všech stupňů. Ubytují tady turisty.
Návštěvníci si mohou prohlédnout zrestaurované barokní prostory hlavní budovy, zahradu i sousední renesanční kostel, zajímat se o stavební detaily rekonstrukce a technologické vybavení.
Za vidění stojí návštěvnické centrum, které vzniklo v bývalých hospodářských budovách farnosti. Je otevřené denně od 9 do 17 hodin, po domluvě i v jiných časech. Lze tady získat užitečné informace pro výlety do východních Krkonoš.
Více na www.sever.ekologickavychova.cz, záložka Ekocentrum DOTEK
další z historických prostor ekoncentra
O lidech
Manželé Kulichovi, Hana vzděláním právnička a Jiří, doktor přírodních věd, se mezi příznivci ekologické osvěty už dávno stali uznávanými osobnostmi. Vlastně již od dob studií usilují o to, aby děti a studenti měli dostatek příležitostí získávat vlastními prožitky a činy citlivý vztah k přírodě a životnímu prostředí.
Se svými přáteli a spolupracovníky vedli koncem osmdesátých let minulého století v Rýchorské boudě Středisko ekologické výchovy na Rýchorách, tehdy při Správě Krkonošského národního parku, o několik let později založili pod Rýchorským hřebenem v Horním Maršově občanské sdružení s názvem Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory SEVER, Brontosaurus Krkonoše. Našlo své sídlo v půdních prostorách zdejší základní školy. Postupně přibyly pobočky v Trutnově, Hradci Králové, Litoměřicích.
černá kuchyň s novou pecí
obrázek z archivu ireceptar.cz
SEVER a DOTEK. Obě tyto pěkně po česku vymyšlené iniciálové zkratky (proto se sluší je psát velkými písmeny) prozrazují rukopis svých tvůrců. Názvy přitom vznikly s odstupem více než jednoho desetiletí.
V roce 2002 SEVER od farnosti koupil farní areál s úmyslem opravit ho a využít pro své programy a také jako příklad vztahu lidí k místu, kde žijí. V tom duchu bylo ekocentrum i pojmenováno: DOTEK čili Dům obnovy tradic a ekologické kultury.
S financováním oprav zchátralé budovy pomáhal Královéhradecký kraj a Ministerstvo kultury České republiky. Ovšem zásadní změnu v postupu prací přinesl rok 2009. Díky dotaci z Evropské unie, z Operačního programu Životní prostředí, mohl SEVER vypsat výběrová řízení na projekční a stavební práce celkem za šestatřicet milionů korun.
Projektantem se stal Ing. Miloslav Klimeš, jenž v Horním Maršově žije od dětství (ročník 1963). S bratrem Pavlem (1959), krajinným ekologem a znalcem stavební historie východních Krkonoš píší a vydávají půlročník Veselý výlet (od roku 1992) s informacemi pro turisty a přátele Krkonoš, pořádají pozoruhodné výstavy výtvarných děl ve stejnojmenné galerii stejnojmenného penzionu, opravují krkonošské chalupy i horské chodníčky a ctí umění místních mistrů tesařů, truhlářů, kameníků a dalších řemeslníků. Stavební a inženýrská firma bratří Klimešů se v roce 2011 stala i generálním dodavatelem projektu Domu obnovy tradic a ekologické kultury.
Více o nabídce ekocentra školám a veřejnosti: Vítejte v DOTEKu v Horním Maršově!
Foto Jan Franta a autor
