Nabídka podlahových krytin je v současné době tak rozsáhlá, že si vybere opravdu každý. Mezi nejoblíbenější podlahové krytiny patří laminát, dřevo a PVC.

Laminát: velký výběr dekorů, nižší cena

Laminátové podlahy prodejci obvykle nabízejí pod označením „plovoucí“. To je ovšem trochu zavádějící, protože tento pojem v odborné stavební terminologii označuje celou skladbu podlahy, nejen krytinu.

„Plovoucí“ podlaha vznikla proto, aby odizolovala horní vrstvu podlahy od nosných konstrukcí stropu a stěn, které jinak přenášejí kročejový hluk do okolních místností. Právě protihluková izolace je ale největší slabinou laminátových „plovoucích“ podlah.

Pokud například v panelovém domě s betonovými podlahami vyměníme původní PVC nebo celoplošný koberec za nejlacinější laminátovou podlahu, nebudou z toho mít obyvatelé okolních bytů rozhodně žádnou radost. Důležité proto je, položit ještě před krytinou důkladnou protihlukovou izolaci. Nejčastěji se používají podložky z extrudované polyetylenové pěny s uzavřenou buněčnou strukturou (Ethafoam, Miralon apod). Lepší ochranu nabízejí plsť, korek nebo dřevotřískové desky, které ovšem podlahu prodraží a také zvýší, což může být problém například u dveří. Některé dražší laminátové podlahy už mají protihlukovou izolaci na spodní straně přímo z výroby.

Pokládka

Laminátové podlahy dnes bývají namísto někdejšího spoje pero–drážka opatřeny tzv. zámkovými spoji, které do sebe snadno zaklapnou a pokládku díky nim můžeme zvládnout vlastními silami. Přes svou jednoduchost vyžaduje pokládka laminátové podlahy pečlivou přípravu.

Základem je kvalitní suchý podklad, na němž mohou být maximálně 2mm rozdíly na dvoumetrové lati. Pokud by byly nerovnosti větší, může se podlaha houpat či vrzat. Zámky plovoucích podlah nesnesou vyšší namáhání a mohou se uvolnit. Pod lamely pak může začít například při razantním vytírání zatékat voda.

  • Nedoporučuje se ani pokládat laminát na původní podlahu, např. PVC nebo dlažbu. Důvodem jsou nejen případné nerovnosti, ale také to, že stará krytina většinou už není pevně spojená s podkladem.

Na srovnaný a suchý podklad se pokládá izolace proti vlhkosti a poté proti hluku. Pásy hydroizolace by se měly překrývat asi 30 cm. Hydroizolaci ovšem pokládáme pouze na minerální podklady; pokud podklad tvoří dřevěné desky nebo suchá prkna, použít ji nesmíme, pod podložkou by mohly vznikat plísně.

Zakoupené lamely je nutné předem rozbalit a nechat alespoň dva dny „aklimatizovat“. Podlahu bychom měli pokládat jen za denního světla, abychom ihned odhalili případné vady!

Z čeho se skládá?

Laminátovou podlahu tvoří čtyři vrstvy. To, co jí dalo jméno, tedy laminát, představuje viditelnou svrchní vrstvu o síle pouhých pár desetin milimetru. Přesto jde o sendvič, a to několika archů papíru namočených do melaminové pryskyřice. Odolnost této vrstvy vůči namáhání zabezpečuje svrchní vrstva z melaminové pryskyřice, která je speciálně tvrzená proti UV záření a chrání podlahu proti oděru, tlaku, teplotám a skvrnám. Pod ní je papír potištěný dekorem, nejčastěji napodobuje dřevo nebo kámen, ale také korek či dlažbu, na trhu jsou i jednobarevné varianty, např. bílá a černá.

Lepením, nahřátím a stlačením těchto vrstev papíru pod vysokým tlakem vznikne laminát, který se spojí s nosnou vrstvou (deskou z dřevotřísky nebo HDF deskou — vysoce hustou vláknitou deskou) s vyfrézovaným spojem pomocí speciálních lepidel. Zpětný tah tvoří pryskyřicová protitahová vrstva na spodní straně dílců, která chrání před vlhkostí a zajišťuje tvarovou stálost lamely.

Výhody

  • dostupná cena (začíná už kolem 200 korun za m²)
  • odolnost vůči mechanickému namáhání, vysokým teplotám, UV záření
  • snadná údržba
  • široký výběr dezénů
  • jsou vhodné pro rekonstrukci, protože nezvedají tzv. stavební výšku
  • podlahy

Nevýhody

  • chladná na dotek
  • kročejový hluk
  • cena výrazně ovlivňuje kvalitu
  • není možná renovace
  • přitahuje prach více než dřevěné podlahy

Dřevo: znovuobjevená tradice

Zvláště v luxusnějších interiérech se čím dál tím víc objevují dřevěné podlahy z evropských i exotických dřevin. Mohou být v provedení z masivního dřeva (v podobě prken, palubek, parket nebo průmyslové mozaiky), nebo jako dvouvrstvé či třívrstvé lamely s nášlapnou vrstvou z masivního dřeva o síle 2—4 mm a se zámkovým spojem.

Dřevěné podlahy jsou na dotek příjemně hřejivé, navíc mají schopnost absorbovat a uvolňovat vzdušnou vlhkost, takže v místnostech udržují stabilní klima. Obrovskou výhodou je dlouhá životnost, možnost podlahu renovovat a originální přírodní vzhled. Jejich údržba je o něco náročnější, zato nepřitahují prach tolik jako podlahy laminátové a jsou tedy vhodné pro alergiky.

Výhody

  • přírodní materiál
  • dlouhá životnost a vysoká odolnost
  • velký výběr dřevin i povrchových úprav
  • možnost renovace
  • udržují v interiéru příznivé klima

Nevýhody

  • vyšší cena
  • barevné změny dřeva v průběhu času
  • vyžaduje stabilní teplotu a vlhkost

Podlahová prkna se pokládají buď na sraz, nebo se v podobě tzv. podlahových palubek spojují na pero a drážku. Pokládka je náročná na řemeslnou zdatnost a vyžaduje poměrně dost času — podlaha se obvykle musí brousit a povrchově upravovat.

U masivních prken a palubek musíme počítat také s tím, že při výkyvech teploty a zejména relativní vlhkosti vzduchu budou „pracovat“ daleko více než lepené dvouvrstvé nebo třívrstvé lamely. Některé druhy dřev jsou navíc na výkyvy vzdušné vlhkosti citlivější než jiné, například buk či jasan reagují mnohem více než dub. Někteří výrobci proto nabízejí tzv. stabilizovaná prkna, která díky speciální úpravě reagují na výkyvy teplot a vlhkosti mnohem méně. I tak ovšem platí, že v místnostech s dřevěnou podlahou by se měla udržovat teplota pokud možno v rozmezí 15—25 stupňů Celsia a relativní vlhkost vzduchu 40—60 %. To je důležité zejména v zimě, kdy bývá relativní vlhkost vzduchu nízká!

V poslední době si získala velkou oblibu průmyslová mozaika, tzv. kantovka. Původně se používala v průmyslových interiérech, je odolná a má zajímavý vzhled. Je zhotovená z úzkých dřevěných lamel slepených na sraz, jež mohou být z evropských i exotických dřevin. Pokládka průmyslové mozaiky a její povrchová úprava je poměrně náročná, proto bychom ji raději měli zadat odborné firmě, čímž se ovšem trochu ztrácí její původní výhoda nižší ceny.

Kompromis mezi přírodním, ale trochu náročným masivním dřevem a chladnou laminátovou podlahou tvoří tzv. plovoucí dřevěné podlahy. Jsou vyrobeny ze dvou až tří vrstev masivního dřeva, přičemž svrchní nášlapná vrstva je ze dřeva tvrdého a bývá silná 2—4 mm.

  • Vrstvené dřevěné podlahy se díky zámkovému spoji dobře pokládají, a protože bývají už z výroby opatřeny povrchovou úpravou (lakem či olejem), mohou se ihned začít používat.

Tento typ podlah se dá stejně jako laminátové podlahy pokládat „plovoucím“ způsobem, v poslední době se ovšem spíše používá celoplošné lepení k podkladu, díky němuž je podlaha stabilnější, lépe tlumí kročejový hluk a působí luxusnějším dojmem.

Údržba obou typů povrchových úprav je takřka stejná, pouze na olejované povrchy musíme používat speciální neutrální mýdlo a ne saponáty, které by olej vymývaly.

Většina výrobců nabízí u dřevěných podlah dvě varianty povrchové úpravy: lak nebo olej. Obě mají své zastánce i odpůrce. Větší oblibu především v komerčních prostorech si ovšem získal olej. Jaké jsou jeho výhody?

Povrch není lesklý, nýbrž matný, proto na něm není tolik vidět opotřebení. Olejem ošetřené dřevo „dýchá“, nemá uzavřené póry a může tak přirozeně reagovat na změny okolí.

U olejové povrchové úpravy je také snazší renovace — přeleštění a úprava olejem se obejde bez prachu a podlaha je použitelná hned druhý den. Nalakovanou podlahu je nutné důkladné zbrousit a nové nalakovat, což je prašný proces, který trvá déle a je dražší.

Staré dobré „linoleum“

Uvozovky v titulku nejsou náhodou. To, co běžně označujeme jako „linoleum“, jím ve skutečnosti není. Skutečné linoleum je čistě přírodní materiál, který se vyrábí z dřevité moučky, pryskyřice a lněného oleje. Je velmi odolný a jeho cena se obvykle pohybuje v tisících korun za metr čtvereční. V obchodní síti je najdeme pod obchodními názvy Marmoleum, Artoleum, Marmorette nebo Linosom.

Kdo chce relativně levnou, praktickou a pohlednou podlahu, může sáhnout po krytinách z PVC, které obchodníci obvykle označují jako vinylové. Jejich kvalita se během posledních tří desítek let významně zvýšila, jsou měkčí na dotek a dokážou napodobit takřka všechny povrchy. Oblíbené jsou především dezény dřeva, kamene nebo dlažby, stranou zájmu však nezůstávají ani jednobarevné varianty.

Základem kvalitního, tzv. měkčeného PVC je skelné rouno, které mu dodává rozměrovou stálost a trvanlivost. Platí přitom, že čím je rouno hustší, tím je podlaha kvalitnější. Na rouno se nanáší vrstva PVC, na které se zdravotně nezávadnými a vodou ředitelnými barvami natiskne dekor.

Povrch podlahy pak tvoří průhledná nášlapná vrstva, která chrání krytinu před poškozením. Aby bylo PVC měkké a příjemné na dotyk i při chůzi, nanáší se na ně zespoda ještě mechanická pěna.

Tato podlahová krytina se prodává v rolích, což zjednodušuje, zrychluje a tím i zlevňuje pokládku. Někteří výrobci ovšem nabízejí i vinylové lamely, které se mohou pokládat „plovoucím“ způsobem nebo celoplošně lepit k podkladu. Tato krytina se ovšem cenově vyrovná dražším laminátovým podlahám, její výhodou oproti nim je na dotek příjemnější, měkčí a teplejší povrch.

Výhody

  • nižší cena
  • na omak měkký materiál
  • velká nabídka barev a vzorů

Nevýhody

  • horší mechanická odolnost

Foto Quick-Step a Shutterstock