Možná jste teprve v očekávání, nebo vám doma již trénuje první kroky váš potomek. Tak či onak, zařizování pokojíčku a výběr nábytku se nevyplatí enormně uspěchat. Nedejte se ani nalákat všemi pozlátky z katalogů pro miminka a batolata. Některá jsou vyloženě kontraproduktivní, a jen vysají další peníze z často už tak napjatého rozpočtu. Malé děti toho skutečně nepotřebují moc.

Zařizujete-li ale byt takřka od základu nebo jste uprostřed velké rekonstrukce, vyplatí se vybírat produkty s ohledem na příchod nového člena rodiny. Snažte se vše stihnout dřív, než se dítě narodí. Možná budete mít štěstí na andílka, v opačném případě ale každou volnou chvíli raději věnujete dohánění spánkového deficitu. Děti od zhruba sedmého měsíce navíc získávají obdivuhodnou schopnost najít všechny nedodělky a rázně vás na ně upozornit. Zůstane-li například mezera mezi dveřmi nově položené plovoucí podlahy, protože práh chcete dodělat „až bude čas“, nedivte se, že dítě za chvíli vyloví ze spodních vrstev mirelon a s výrazem degustátora ho začne pojídat.

Úkol 1 – podlaha

Podlahy z drahých afrických dřev vypadají skutečně efektně. Ale jak se budete cítit, až bude vysněná podlaha věčně oslintaná, upatlaná od příkrmů a možná i něčeho horšího? Až do ní bude dítě bušit vším, co bude po ruce, zkoušet její

tvrdost hranou autíčka a voskovkami testovat svůj prvotní výtvarný talent? Pokud vám tohle všechno nevadí, ani to, že podlaha po dětech zkrátka nebude v prvotřídním stavu, můžete mít klidně i luxusní parkety. V opačném případě hledejte raději linolea či marmolea.

Základním kritériem by měla být zdravotní nezávadnost a snadná údržba. Dítě stráví část svého života na podlaze, a nemáte-li podlahové vytápění, volte v obytných místnostech „teplejší“ krytinu – třeba i plovoucí podlahu. Problém může vyřešit i koberec. A opět – na prvním místě by měla být snadná údržba, zdravotní nezávadnost a také bytelnost. Koberec s třásněmi vám je dítě schopno časem napárat a třásně sníst. Na druhou stranu pozor na koberce typu jekor. Ty přežijí všechno, ale jeho přítomnost pro změnu nepřežije jemná dětská pokožka na kolenou.

Úkol 2 – postýlka

Přestože nové studie dokazují, že společné spaní v jedné posteli s rodiči má na vývoj dítěte kladný vliv, většina z nás si pořídí i postýlku. Někdo se orientuje podle ceny, někdo podle designu. A další k tomu hledají optimální parametry. Ano, ty existují i na tak elementární věc. Při jejím výběru myslete na nutnost zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu, jeho proudění by neměl bránit velký neprostupný mantinel, záhlavník či pompézní nebesa.

Rozestup mezi příčkami by měl činit 4,5 až 6,5 centimetrů, aby dítě neuvízlo ani neproklouzlo. Je-li nastavitelná výška, rozdíl mezi dnem a okrajem bočnice musí být alespoň 30 centimetrů a na nejnižší pozici by měla mít minimálně 60 centimetrů. Na druhou stranu, většina nastávajících rodičů tyto míry v podstatě neřeší, a negativní dopad obvykle také nenastává. Všichni by si ale měli dát pozor na špičaté části – na postýlce by neměla být ani jedna. Informujte se také o nátěru. Jakmile se dětem začnou drát ven zuby, často se do postýlky zakousnou. Nátěr by měl být proto netoxický a hlavně odolný proti slinám.

Na samostatný seriál by vyšel výběr matrace, která by měla ležet ideálně na pevném roštu z latí. Na trhu je nepřeberně druhů matrací a každá má své opodstatněné zastánce. Základní rada tak není ani o výběru materiálu, ze kterého má být, ale o její tvrdosti. Rozhodně neplatí, že „aby se mělo děťátko jako v bavlnce“ musí ležet na měkkém. Pro správný vývoj páteře je naopak vhodnější matrace tvrdší. Pokud na ni dítě položíte, nesmí klesnout víc jak dva centimetry do matrace. Lépe však méně. Miminko se doporučuje ukládat nohama na konec postýlky, aby se necítilo ztracené v prostoru. V praxi ale zjistíte, že některým dětem je to úplně jedno a jiné se zase zalomí hlavou v horní části. Nižší prodyšný mantinel pak nebude od věci. Určitě nic nezkazíte, když zvolíte na všechny látkové části hypoalergenní potahy.

Úkol 3 – nábytek

Nábytek pro děti by měl mít co nejméně ostrých hran. Několik měsíců budou děti neočekávaně padat a rohy skříní jim pravidelně kříží cestu. Pro starší děti vybíráme nábytek úměrně věku, dítě se musí naučit po sobě uklízet, takže by mělo dosáhnout do všech polic svých skříní. Nábytek by měl být také lehce omyvatelný, ideálně, pokud se z něj bude dát odstranit i obrázek, který dítko „omylem“ vykouzlí vedle papíru.

Děti mají moc práce s hraním a málo času na řešení praktických věcí. Třeba opatrného vytahování šuplete z komody. Dětský nábytek proto musí mít zarážku, která brání úplnému vytažení zásuvky. Pro menší děti není vhodný také nábytek s klíčem. I když už odrostou věku, kdy ho budou strkat do úst, mohou škobrtnout při hře a nehezky si rozpárat čelo.