Vzhled baterie závisí na našem vkusu i na tvaru ostatních zařizovacích předmětů, což se týká zejména umyvadla. Na baterii bychom neměli šetřit a určitě bychom se měli vyhnout neznačkovým výrobkům. U těch značkových stačí vybírat z tzv. standardní řady.

Zavedení výrobci používají do všech svých výrobků stejné kartuše, které tvoří základ kvality. Špičkový design už je něco navíc — takové série stojí podstatně (někdy až několikrát) víc, což platí u všech známých výrobců.

Nová baterie, nové filtry, nové stoupačky

Sebelepší baterie nezmůže nic proti nečistotám či písku přinášenými vodou. Proto bychom při úvahách o výměně měli počítat s tím, že ve staré koupelně nestačí jen vyměnit armatury, ale často bývá nezbytné udělat i nové stoupačky a rozvody a pořídit si ochranné filtry instalované na hlavní vodovodní řad u vstupu do domu nebo bytu. Zrnko písku může zapříčinit, že keramická destička kartuše praskne.

  • Vyplatí se také instalovat rohové ventily, tzv, roháčky (malé kohoutky pod umyvadlem) se sítkem. Ideální je použít oba mechanické filtry: jak hlavní na vodovodním řadu, tak ten sítkový pod baterií.

K baterii je potřeba i kvalitní příslušenství, nerezové připojovací hadice či mosazné trubičky rozvodů. Před nákupem se vyplatí zjistit, jak velký máme tlak v potrubí. Optimální je 3—4, maximálně 6 barů.

Kvalitu baterie určuje zejména kartuše, ale také její upevnění velkou opěrnou plochou a bezpečnostním šroubem. Nejlepší baterie mají v porovnání s jinými opěrnou plochu až třikrát větší.

Důraz na kvalitu kartuše je jasný: Jde o nejvíce namáhanou součástku, která je zásadní pro životnost baterie. Nejenže míchá studenou a teplou vodu, ale také brání nechtěnému protékání — neboli těsní.

Pákové baterie

Pokud si pořizujeme novou baterii, měli bychom před kohoutkovou klasikou dát přednost pákové baterii.

Zajímavou variantou ekotlačítka jsou úsporné perlátory.

Páková umyvadlová baterie by měla být vybavena tzv. ekotlačítkem, které omezí průtok vody asi na 6,5—7,5 l vody za minutu, což bohatě postačí pro mytí rukou.

Stejně tak se kvůli bezpečnosti vyplatí zvolit baterii s omezovačem horké vody, aby její teplota nepřesáhla 50 °C, pro běžné použití v koupelně postačí teplota 36 °C. Jakmile nastavíme ekotlačítko, při snaze o větší výkon nepochodíme, ale narazíme na určitý odpor. To se týká jak průtoku, tak teploty vody. Ekoknoflík se používá jen pro umyvadlové baterie, u vanových či sprchových by snižoval uživatelský komfort.

Mezi pákové baterie se řadí i „joystickové“. Termín jako z počítačových her představuje „tenkou tyčku“, díky níž se baterie velmi snadno ovládá, třeba jediným prstem.

Ceny pákových baterií se pohybují průměrně kolem 1000—3000 korun, podezřele levným typům za 500 korun a méně bychom se měli vyhnout. U vanových baterií pak ve stejných řadách musíme počítat přibližně s dvojnásobkem.

Nevýhody kohoutkových baterií

  • Nastavení teploty i množtví vody je zdlouhavé.
  • Namíchání potřebné teploty trvá až18 vteřn, další litry se ztrácejí během zavírání.
  • Snadno se můžeme opařit.

Termostatické baterie

Zejména pro sprchové kouty se vyplatí použít termostatickou baterii, která kromě úspor představuje i velmi důležitý bezpečnostní prvek. Zatímco u pákové baterie můžeme neopatrně zavadit o páku a opařit se, termostat má teplotu trvale nastavenou. Pro její změnu je třeba stisknout zpravidla malé červené tlačítko, teprve pak lze teplotu snížit nebo zvýšit. Standardně se však nastavuje na 38 °C. Bezpečí při sprchování ocení rodiče malých dětí, ale i starší lidé s horší motorikou.

Termostat namíchá požadovanou teplotu vody 38 °C během dvou až tří vteřin (v domech s ústředním topením mívá teplá voda kolem 60 °C, studená přibližně 15 °C). Termostatická baterie dokáže reagovat i na změny tlaku či teploty vody v přívodním potrubí a okamžitě je vyrovnává. V případě výpadku studené vody se automaticky uzavře, nemůžeme se tedy opařit.

  • Vedle regulace teploty se využívá i regulátor průtoku, který umožňuje až 50procentní úsporu spotřeby vody. Tlačítkem lze průtok zvýšit.

Pozor jen na jedno úskalí: Termostatické armatury potřebují stabilně teplou vodu (minimálně 50 °C), například z teplárny nebo ohřevem dostatečně objemného zásobníku (bojleru).

U malých závěsných kotlů s výměníkem na ohřev vody se ovšem může stát, že nenabídnou dostatek teplé vody. Kotle, které vyrobí 2—8 l vody o teplotě 60 °C za minutu, totiž v okamžiku, kdy pustíme teplou vodu na dvou místech, nestačí. To platí pro kombinované kotle, elektrické průtokové ohřívače i pro karmy.

Kvalitní termostatické baterie lze dnes pořídit za cenu už kolem 4500 Kč (v rámci speciálních slevových akcí i za méně), ceny se totiž s rozšířením tohoto typu baterií výrazně snížily. Pozor na levnější typy; nemusí mít dostatečně tepelně izolované kovové pouzdro armatury, které brání popálení při kontaktu.

Zatímco do sprchy (zejména do malých sprchových koutů) jsou termostaty jednoznačným řešením, jako vanové se doporučují hlavně rodinám s malými dětmi. K umyvadlům postačí baterie s omezovačem průtoku. Návratnost investice do termostatické baterie je díky ušetřené vodě přibližně 1,5—2 roky.

Jak se dělí koupelnové baterie

Podle umístění

  • stojánkové
  • nástěnné
  • podomítkové
  • na okraj vany
  • pro instalaci na podlahu vedle vany

Nástěnné armatury jsou viditelné na omítce, tedy na stěně. V případě podomítkových (zapuštěných) armatur je tzv. základní sada instalována ve stěně, ven vystupuje pouze 7—8 cm, u pákové baterie 15 cm. Pro instalaci nástěnné baterie je důležitá rozteč (vzdálenost přívodů teplé a studené vody), která bývá 150 nebo 100 mm a musí být shodná s roztečí armaturových přípojek neboli výstupů rozvodů ze zdi. Existují i speciální redukce, nevypadají však dobře.

Podle použití

  • umyvadlové
  • bidetové
  • vanové
  • sprchové

Podle ovládání

  • kohoutkové
  • směšovací baterie se dvěma kohoutky, ale se společnou výpustí
  • pákové
  • termostatické
  • bezdotykové, které řídí elektronická čidla

Foto Jika, Ravak, Siko a Shutterstock