Na území České republiky žijí dva druhy kuny:

  • kuna lesní (Martes martes) – přezdívaná pelešnice, větevnice či medovka
  • kuna skalní (Martes foina) – lidově zvaná skalnice, skalačka či dokonce kuna domácí

Právě druhý zmíněný druh často zavítá nejen do hospodářských budov, stodol, kůlen či garáží, ale k nemalé radosti majitelů proniká i na půdy obývaných objektů či pod kapoty automobilů.

A je to vůbec kuna?

Než se pustíme do boje s nepřítelem, měli bychom měli vědět, o koho vlastně jde. Kunu máme minimální šanci zahlédnout. K identifikaci nám spíše pomohou další smysly, především sluch a čich. V nočních hodinách o sobě kuna dává vědět hlukem. Kdo ho zažil, tak ho popisuje jako nepříjemně silný, rušící spánek.

Další stopou, která může potvrdit přítomnost kuny, jsou její exkrementy. Jedině v zimních měsících, pokud máme štěstí na sněhovou pokrývku, se můžeme pokusit kunu „vystopovat“. V případě, že máme podezření, že nezvaný host navštěvuje náš dům, mohou být stopy ve sněhu skvělým vodítkem jak najít „slabé místo“. Mrštné kuně totiž stačí jen malá skulinka, kterou se do pokroví či jiných prostor dostane.

Použijte zbraně protivníka

Všichni, kteří se snažili kunu z objektů vystrnadit, se shodují v jednom – kuna je nejen velmi mrštný, ale také velmi inteligentní živočich, kterého není snadné obelstít. Jak ukazují praktické zkušenosti, ideální je dokonale prostor zabezpečit tak, aby kuna nemohla pronikat dovnitř. Další možností je prostor, kde se kuna pohybuje, tedy např. půdu, označit nějakým způsobem jako území, které jí nepatří. Někdo radí vše důkladně vystříkat silným parfémem. Nevýhodou tohoto řešení je skutečnost, že vůně nejspíš nebude příjemná ani ostatním nájemníkům obydlí. Pokud však zafunguje tak, že kunu od návštěv odradí, stojí tohle nenákladné řešení, za malou oběť.

K dalším osvědčeným způsobům patří umístění lidských vlasů nebo psích chlupů. Výhodné je nacpat je do starých silonek. Nejlepší jsou prý pro tento účel vlasy přirozeně rostlé a stříhané před umytím, tedy nejlépe pánské. Také tyto návnady jsou nenákladné, jen je musíme pravidelně obměňovat. Jsou i tací, kteří doporučují využít kočičí exkrementy, ale jejich umístění do obývaných prostor není zrovna optimální, podobně jako využití naftalenu (známého spíše pod označením naftalín).

Běžné těsnění nestačí

Místa, kudy kuna proniká do objektu, je třeba opravdu důkladně utěsnit. Ideální je k tomuto účelu požít materiál, který není možné jednoduše prokousat. Tedy např. beton, pevné tmely kombinované s pletivem, plechem. Určitě však nemůžeme mít pocit, že máme jednou pro vždy vyhráno. Utěsnění je třeba pravidelně kontrolovat, případně opravovat. Budeme-li dostatečně vytrvalí, přestane se kuna o průnik do nedobytné nemovitosti pokoušet. Jak upozorňuje Jakub Gajda v následujícím videu, velké škody může kuna napáchat i na nové střeše:

Zdroj: Youtube