Příběh demižonu Davida Latimera před časem proběhl po celém světě. Nádobu osadil pokojovkou jménem voděnka a neotevřel ji půl století – a po celou tu dobu si rostlina uvnitř své soukromé džungle spokojeně žila. Příběh je to spíše ojedinělý, ale nikoli nemožný. Pokud se v dostatečně velké nádobě vytvoří přirozená rovnováha, stačí nenáročné odolné rostlině světlo přicházející skrze sklo. V omezeném prostoru si vystačí s živinami, které dostala na začátku, vláha se recykluje.

Ale jestliže si přejeme mít v láhvi okouzlující zahrádku, je třeba se o ni starat trochu více. Zalévat však stačí vskutku minimálně.

Komu to v láhvi svědčí?

Uvnitř skleněné nádoby se vytvoří vlhké mikroklima, proto bychom v ní měli pěstovat druhy, kterým takové prostředí prospívá. Dále je prozíravé zvolit rostliny, jež jsou po celý život drobné nebo je lze v růstu velmi snadno regulovat. Osvědčené jsou například drobné pokojové kapradiny jako netík, sleziník či pelea, dále vranečky, drobnolisté begonie, soleirolie, lopatkovce, kalátey, fitónie, kryptantus (přízemní příbuzný bromélií), fíkovník šplhavý, toulitka, šeflera, podrostovka (Hypoestes), břečťan kanárský a další. Jde vesměs o rostliny tropických pralesů, nenáročné na světlo a milující vysokou vzdušnou vlhkost. Mimořádnou ozdobou jsou pak zakrslé variety orchidejí, například odolného můrovce (Phalaenopsis). Oblíbeným doplňkem je mech, okouzlující minizahrádky lze vytvořit i ze samotných mechových polštářů a kamínků.

Do designových florárií, skleněných nádob určených pro pěstování rostlin, jsou někdy umisťovány sukulenty, neboť jsou drobné a rostou pomalu. Ovšem z pěstování pod sklem žádný užitek nemají. Nádoba musí být naopak dostatečně otevřená, aby suchomilné rostliny nestrádaly nedostatkem čerstvého vzduchu.

Kouzelný demižon

Největší údiv budí zahrádky v nádobě s hrdlem tak úzkým, že jím neprotáhneme ruku. Demižon vyžaduje při osazování značnou trpělivost a sazeničky tak malé, abychom je hrdlem protáhli bez újmy. Substrát nasypeme trychtýřem, rostliny sázíme pomocí speciálního nářadí, které se někdy prodává v sadě s pěstebními demižony nebo vidličkami a lžičkami připevněnými k dostatečně dlouhým hůlkám. Užitečné jsou i dlouhé pinzety, posloužit mohou i jehly na špízy a podobné náčiní.

Koule i konvice

Nádoby s širším hrdlem, kterým ruku protáhneme, velmi usnadní nejen výsadbu, ale i následnou péči a případnou výměnu rostlin. A také nám umožní využít širší sortiment: můžeme pěstovat i druhy, které je třeba v růstu usměrňovat zaštipováním (břečťan) a rostliny, které bychom úzkým hrdlem protahovat jistě nechtěli (masožravky, orchideje). Snadno můžeme naaranžovat mechové polštářky, kameny, kousky dřeva. Na výběr máme bezpočet tvarů a velikostí nádob, využít můžeme i skleněnou dózu na potraviny nebo konvici na čaj.

Uzavřít můžeme i širší otvory, zahrádce pak dodat počáteční dávku vláhy a tu pak nechat uvnitř kolovat v odvěkém cyklu. Voda vypařená z listů neunikne, ale zůstane uvnitř nádoby. Při poklesu teploty, například v noci, se na stěnách a listech srazí a vpije se do půdy, kde ji kořeny rostlin opět nasají. Pokud se po poklesu teploty stěny neorosí, je uvnitř vláhy patrně málo. Pokud se rosí neustále, je jí naopak přemíra – v tom případě necháme otvor otevřený.

Nádoby lze ponechat otevřené trvale, což pěkně vypadá například u oblíbených skleněných koulí. Vláhu pak musíme pravidelně doplňovat, nicméně příjemné mikroklima mají rostliny i v polouzavřené nádobě. A mohou z ní i lehce přesahovat.

Kam nádobu umístit?

Ve skleněných nádobách pěstujeme rostliny, které milují vlhký vzduch – a většina takových nevyžaduje přímé slunce. To je jen dobře, protože sluneční paprsky by mohly přes vypouklé skleněné stěny působící jako čočky rostliny popálit. Nádobu proto postavíme mimo jejich dosah. Na místě s vyrovnanější teplotou se navíc její stěny nebudou tak často rosit. Nádobu osazenou kapradinami můžeme postavit i na poněkud tmavší místo, orchideje naopak vyžadují světla co nejvíce (opět ne přímého slunce).

Osazování

Ačkoli do skleněných nádob sázíme rostliny vlhkomilné, ani ony nesnesou substrát přemokřený. Odhadnout zpočátku přiměřenou dávku vody nemusí být snadné. Šikovnou pojistkou proti přemokření je drenážní vrstva na dně. Ideální je materiál, který umí vodu nasáknout a slouží jako zásobárna vláhy, ale přitom mezi sebou udržuje i dostatek vzduchu – tedy perlit nebo dekorativnější keramzit. Poslouží však i hrubý písek, jemný štěrk, lávová drť, zeolit a podobné materiály. V případě orchidejí je třeba použít hrubý vzdušný substrát určený přímo pro ně.

Při osazování je dobré vzít v úvahu, zda se na nádobu budeme dívat pouze z jedné strany – v takovém případě vysadíme vyšší rostliny k protější stěně, nebo jestli by měla být stejně pohledná ze všech stran – pak se budou vzrůstnější rostliny nejlépe vyjímat uprostřed.

Zdroj: Youtube

Zdroj: www.veselebydleni.cz, www.bydlimekvalitne.cz, www.ekontech.cz