I keramika může být venku

Čím se keramická dlažba pokládaná venku liší od té, kterou používáme uvnitř? Venku je vítr, déšť a značné výkyvy teplot, ale hlavně voda, která mění skupenství. Když zmrzne, zvětší objem a může dlažbu roztrhat.

Proto venku používáme pouze dlaždice s nasákavostí nižší než 3 % a lepíme je po celé ploše, a to bez mezer. Voda pak v nejhorším případě pronikne do spáry, ale pod dlaždice se už nedostane.

Rizikem také může být voda, která by se k dlažbě dostala zespodu. Ve většině případů totiž tvoří podkladní vrstvu beton, kterým vlhkost částečně prochází, proto musíme použít kvalitní drenáž a izolační fólii.

Zvláštní pozornost věnujeme přípravě stabilního podkladu: musí být pevný a zbavený zbytků prachu, mastných skvrn i přebytečné vody. Leckdy je potřeba provést ještě izolační a penetrační nátěr.

Slinuté dlažby

Pevné, odolné proti povětrnosti a chemickým vlivům a především vysoce odolné proti mechanickému opotřebení povrchu jsou slinuté keramické dlažby.

Charakterem a strukturou se blíží kameni: základ tvoří těžený přírodní materiál (jíly, hlíny, kaolin, znělec) rozemletý na prášek a slisovaný za vysokého tlaku na formát dlaždic. Vypálením ve speciální válečkové peci (za teplot přesahujících někdy výrazně i 1000 °C) se materiál dokonale spojí (sline).

Výsledná hmota nemá póry a je rovnoměrně rozložená v celé síle keramického střepu. Z toho vyplývá její téměř nulová nasákavost (až pod 0,1 %) a mimořádná odolnost: snese i extrémní zatížení.

Všechno souhlasí?

Než začneme s pokládkou, rozložíme keramický obklad z několika kartonů a zkontrolujeme, zda souhlasí odstín a dekor, a prověříme údaje na všech kartonech. Není nic horšího, než začít s prací a u třetího kartonu zjistit, že odstín nebo dekor nesouhlasí.

Co budeme hlavně porovnávat

Nasákavost – udává se v procentech (pro venkovní použití musí být pod 3 %, u slinutých dlažeb bývá nižší než 0,5 %).

Mrazuvzdornost (její podmínkou je nízká nasákavost) se podle nové technické normy ČSN EN ISO 10545–12 testuje na 100 cyklů od –30 °C do 5 °C.

Otěruvzdornost prozradí odolnost vůči mechanickému opotřebení, hodnotí se stupnicí od 1 do 5 (nejlepší je 5).

U neglazovaných dlažeb se zajímáme o obrusnost podle ČSN EN ISO 10545–6, která znamená odolnost proti hloubkovému opotřebení při obrušování korundovým pískem.

Proč zpevněné plochy dláždit kamenem?

Kamenné dlažby mají jednu zásadní přednost: Plocha se skládá z malých prvků, a tak je vlastně už předem rozdělena. Nebude tedy pod vlivem spodních i vrchních tlaků a pohybů, kterými reaguje na zatížení a přírodní vlivy, praskat a znehodnocovat se. Kamenné dlažby jsou však dražší a ke kvalitní pokládce potřebujeme delší čas.

Z jakých kamenů vybírat

Pro běžné chodníky a dlažby z kostek máme na výběr hlavně

  • žulu,
  • křemen,
  • mramor,
  • andezit,
  • čedič,
  • případně i opuku nebo pískovec.

Žula je pevná, tvrdá, neštípá se ani nedrolí. Z tmavších odstínů kamene mají podobné kvality ještě andezit a čedič.

Na historické dlažby použijeme i opuku, ale špatně se udržuje.

Sloupkový čedič dokáže vytvořit celistvé pětiboké sloupky o průměru 20–30 cm s hladkými rovnými hranami až do délky 2,5 metru. Na jiné než sloupkové využití (například dlažební kostky) se ovšem čedič špatně seká. Je velmi odolný vůči povětrnostním vlivům, ale když se ošlape, za vlhka klouže.

Pískovec neklouže, zato se špatně udržuje: Ulpívají na něm stopy a v nerovnostech se chytá mech. Na dláždění lze využít leštěné pískovcové desky, jen si zkontrolujeme nasákavost. Jsou dekorativní, ale o něco měkčí a křehčí než předchozí materiály, takže je pokládáme na dokonale připravený podklad.

Tvrdost a pevnost předurčují křemen k využití na dlažby a uplatnění se i jako okrasný prvek. Extrémně tvrdý pískovec s křemenným tmelem je křemenec (kvarcit). Díky mimořádné odolnosti proti mechanickému poškození se uplatní především na venkovní dlažby a schodiště.

Oblíbeným dekoračním materiálem je mramor: Má krásnou přírodní kresbu, lze ho výborně leštit, nesnese velkou zátěž, ale má velmi nízkou nasákavost. Můžeme použít broušené či leštěné desky nebo řezanou dlažební mozaiku (drobné kostky). Pro obklady stěn lze lícovou stranu ponechat hrubou a vzbudit tak dojem kamenného zdiva.

Pěkné obklady a dlažby v různě tmavých odstínech a s odlesky slídy nabízí břidlice. Je poměrně tvrdá, ale křehká – štípe se po vrstvách. Jako zátěžový materiál však neobstojí.

Jaké jsou betonové dlažby

Zámková – dlaždice do sebe zapadají na takzvaný zámek. Spoj pomáhá roznášet působení tlaků, proto je ideální na pojezdové plochy.

Skladebná – dlaždice mají základní geometrické tvary, jsou různě velké a jako dlažba mnohdy tvoří ornamenty.

Zátěžová – je určená pro pojezd automobilů (na pevném podkladu snese i zatížení nad 3,5 tuny) a má zpravidla podobu zámkové dlažby o síle 8 cm.

Vegetační – jde v podstatě o zatravňovací tvárnice nebo ekologické bloky, to znamená betonové prvky, které nepotlačují růst zeleně ve zpevněných plochách a vyplatí se na parkovištích, vjezdech do garáží nebo při zpevňování svahů.

Hlavní zásady pro pokládání

Dlažbu pokládáme na vyrovnaný a zhutněný podklad. Úspornou variantu pro nezatěžovaný chodník představuje podklad odkopaný nejméně do hloubky 10 cm a důkladně zhutněný válcováním nebo vibrační deskou, aby se později nepropadl.

Kostky pokládáme buď do pískového, nebo do cementového lože vysokého alespoň 5 cm. Při klasickém dláždění kostky podsypáváme pískem a zaklepáváme je do podkladu po jedné, takže jde o práci pomalou a zdlouhavou.

Položené kostky udusáme vibrační deskou, zasypeme pískem, který vmeteme do spár, a znovu zhutníme vibrační deskou. Úroveň dlažby přitom snížíme zhruba o centimetr.

Pokud má dlažba snést občasný průjezd auta, podklad odkopeme do větší hloubky (nejméně 35 cm), pečlivě ho udusáme do roviny a zasypeme několika zhutněnými vrstvami drceného kameniva – od nejhrubšího k jemnějšímu.

Při ještě vyšším zatížení, například pro vjezd do garáže, odkopeme 50 cm zeminy, na dno nasypeme asi deseticentimetrovou vrstvu štěrkopísku a na něj vrstvy drceného kameniva, a to od velikosti částic 32–63 mm dole až po velikosti částic 4–8 mm nahoře. Všechny vrstvy samozřejmě průběžně udusáváme.