Nejstarším materiálem pro konstrukci bran na venkově bylo dřevo. Dřevěné brány mívaly sedlovou stříšku, zpravidla krytou šindelem. Místně se na území dnešního Česka stavěly ještě v 19. století, ale dochovaly se jen výjimečně.
Tradiční brány venkovských usedlostí patří k nejatraktivnějším prvkům průčelí.
Na českém i moravském venkově se setkáváme hlavně s mladšími a trvanlivějšími bránami zděnými. Byly buď pilířové, s rovným překladem, nebo zaklenuté. Tyto typy již neměly jen praktickou funkci, ale také vyjadřovaly určitý estetický názor majitele.
Tvary nadpraží
Kamenné a cihlové zděné brány se začínaly na našem území hojně stavět v 18. století, ale lze objevit i některé postavené dokonce již v 16. století. Středověké brány měly půlkruhové klenuté pasy v nadpraží. Stejně vznosně zaklenuty byly až do 18. století i brány barokní. V následujícím století se staticky výhodný půlkruhový oblouk začal snižovat a v pozdním baroku a klasicismu opisoval už jen půlelipsu.
Zhruba od poloviny 19. století měly brány segmentový tvar s mnohem větším poloměrem zakřivení. Úroda i vozy se zvětšovaly a tomu se musely přizpůsobit i brány. Na přelomu 19. a 20. století už se proto stavěly hlavně vjezdy s pevnějším rovným překladem nebo volné brány se zděnými sloupky. Ty bývaly zdobeny koulemi, vázami, šiškami, stylizovanými květy nebo plastikami zvířat.
Ze statku ve Vrátně zbyla trojdílná brána zbyla s kamennými kuželkami
Selské baroko
Vraťme se však ještě k bránám z období, které je dnes zvykem označovat jako selské baroko. Ve skutečnosti pocházejí z doby, kdy se už skutečné barokní stavby nestavěly. Ovšem na vsích byl stavební vývoj značně opožděn, stavebníci zpočátku napodobovali konkrétní městské, zámecké nebo církevní stavby. Kostely u nás byly převážně barokní nebo barokně přestavěné, zámky také barokní nebo klasicistní, často přestavěné v 18. století. Na vesnických stavbách se tedy objevují prvky obou těchto slohů.
V některých krajích, kde se osvícení majitelé ve spolupráci s pracovníky památkové péče o svá stavení citlivě starají, můžeme tyto prvky obdivovat na štítech usedlostí i na jejich bránách dodnes. Zejména brány budované od konce 18. století vynikají výstavností. I na nich se objevuje barokní a posléze klasicistní štuková výzdoba. Síla bran odpovídá síle ohradních zdí, ale někde jsou brány samostatnou, dokonce i předsunutou konstrukci, která si nezadá se sílou zdiva obytné stavby.
Brána s renesančním obloučkovým dekorem na rovném nadpraží stojí na Mladoboleslavsku
Mezi Mšenem a Bělou pod Bezdězem
Brány se v jednotlivých krajích liší. Základní výzdobné tvarosloví baroka a klasicismu, tedy mušle, festony, pilastry, rozety a zrcadla s letopočty či iniciálami nebo i výklenky se soškou, se v nich však opakují. Jde o krásné doklady umu venkovských řemeslníků, kteří se inspirovali architekturou ve městech.
Pěkné brány můžete obdivovat na Českobrodsku, Mladoboleslavsku, Sedlčansku a v jižních i západních Čechách, na Vysočině a na mnoha dalších místech republiky, všude tam, kde se z kamene a posléze cihel stavěly zděné domy a statky, anebo se přezdívaly původní usedlosti roubené. Půvabné typy bran objevíte i ve skanzenech: v Přerově nad Labem, Kouřimi i na Veselém Kopci u Hlinska.
Zůstaňme však ve středních Čechách, v krajině mezi Mšenem a Bělou pod Bezdězem, kde je četnost výskytu barokních a klasicistních bran větší než v ostatních středočeských oblastech. Jejich vzhled ovlivnil především příklad místních panských a sakrálních staveb, který dávní zedníci často svérázně přetvářeli podle vlastní invence.
V obci Boreč zbyla z několika barokních a klasicistních bran jediná
Svojí členitou siluetou a výzdobou se brány selských usedlostí podílely na dotvoření malebného vzhledu celé řady návsí. Dnes už bohužel mnohde stojí o samotě, bez návaznosti na původní usedlost, přesto je však stále co obdivovat.
Symbolika výzdoby bran
Krásu bran této oblasti připomněla výstava Selské brány na Mladoboleslavsku, která sekonala v roce 2013. Návštěvníci mohli obdivovat prvky lidové architektury druhdy bohatých vesnic, jako jsou Boreč, Vrátno, Skalsko, Březinka, Víska a Choroušky.
V doprovodném textu autorka výstavy Mgr. Jana Berková ze středočeského pracoviště Národního památkového ústavu o symbolice zdobení bran mj. píše: „Svůj symbolický význam měla již sama brána jako místo mezi dvěma prostory. V lidovém prostředí byla současně místem, které se svěřovalo pod boží ochranu. Proto sem stavitelé často umisťovali sochy světců, kteří měli celou usedlost chránit, jak dokládá například socha Panny Marie na bráně z Vísky, či boží oko na štítu brány v Chorouškách.
Brána s brankou uzavírá ohrazení usedlosti ve Skalsku. Kdysi měla bohaté zdobení.
Oko v trojúhelníku, z něhož vycházejí paprsky, bylo již od 18. století častým prvkem v architektuře a přejímalo ho také lidové prostředí. Trojúhelník měl symbolizovat trojjediného, všemohoucího Boha.
Velmi rozšířeným prvkem byl také liliový květ, symbol neposkvrněnosti, čistoty a nevinnosti. Jako květina zasvěcená Panně Marii symbolizuje také prosbu o její ochranu.
K oblíbeným dekorativním prvkům, které se na bránách často vyskytují, patří rovněž tulipán, symbolizující vděk a pravdu.
Hluboký význam měly na bránách také zoomorfní motivy. Je to zejména dvojice ptáčků nesoucích ratolest. Pták byl většinou chápán jako symbol duše či jako prostředek mezi zemí a nebem, ratolest pak má význam života, ale i boží ochrany.
Předsazená brána u roubenky v Březince má v nadpraží mělký oblouk s výraznou římsou
Zcela zřetelným symbolem je motiv hada, či dvojice hádků, užitý například při ztvárnění dolních částí kartuší bran v čp. 19 ve Skalsku a čp. 32 ve Vrátně. Had byl v lidovém prostředí chápán jako ochránce rodinného krbu, domu a hospodářství. Zde však má spíše význam náboženský, jak naznačuje už samo spojení s ostatními uvedenými prvky. V křesťanské symbolice má had připomínat slunce či světlo, moudrost a obezřetnost, ale také, vzhledem k jeho schopnosti měnit kůži, vzkříšení.“
Foto Martin Mašín a autor
