Přestože kvalitní okna s řádnou montáží se ve výčtu nákladů na přestavbu staršího domu mohou stát jednou z nejdražších položek a přestože cílem stavebních úprav není dosažení pasivního energetického standardu, vyplatí se podle názoru specialisty na stavbu nízkoenergetických rodinných domů vybrat okna s nejlepšími parametry. Zejména doporučuje zaměřit se na:

  • Stavební hloubku profilu okenního rámu; vhodná je hloubka (tj. tloušťka rámu) nejméně 80 mm, opravdu špičková okna pak mají stavební hloubku až 150 mm!
  • Zasklení trojskly s mezerami plněnými argonem; optimální hodnota součinitele prostupu tepla zasklení se pohybuje kolem 0,7 W/m²K, hodnota celkové propustnosti slunečního záření okolo 50 % a více.
  • Meziskelní, tzv. distanční rámeček; o jeho kvalitě rozhoduje konstrukce a použitý materiál s nízkou tepelnou vodivostí — plast.

Montáž oken a princip vzduchotěsnosti

Stejně tak důležitá je montáž rámu do okenního otvoru čili správné vzduchotěsné osazení rámu vnitřními a vnějšími těsnicími páskami a jeho napojení na vrstvu tepelné izolace a na vnitřní vzduchotěsnicí omítku tak, aby nikde nevznikl žádný tepelný most.

„Princip vzduchotěsnosti obvodových stěn se zmiňuje především v souvislosti s pasivními domy, ale ona je a vždy byla důležitá pro každou obytnou stavbu. Do žádné nesmí foukat, ať už kvůli ztrátám tepla, nebo kvůli kondenzacím par. Například vnitřní omítka měla funkci neprůvzdušnosti už v dobách, kdy se stavělo bez zateplení.

Z hlediska zateplení bývají nová okna nejslabším místem rekonstrukcí, často dokonce katastrofálním,“ varuje Václav Šváb.

Receptář si s Václavem Švábem povídal na stálé výstavě stavebnin, kterou plzeňské poradenské centrum občanského sdružení Envic připravilo, aby veřejnosti tuto problematiku přiblížilo i na praktických ukázkách. K vidění tu jsou kotevní prvky, izolační a těsnicí materiály, profily okenních rámů a především ukázky samotného osazení okenního otvoru všemi montážními okenními prvky a vrstvami stavebních materiálů a tepelných izolantů.

V plzeňské expozici stavebnin je použita varianta usazení okenního rámu do zděné stěny přes tzv. kaslík z dřevoštěpkových OSB desek. Ten zde slouží jako konstrukce pro předsazení rámu před stěnu až do roviny silné vrstvy tepelné izolace.

Uchycení okenního rámu před okenní otvor lze řešit i jeho upevněním na vnější kovové nosné úhelníky zakryté silnou vrstvou tepelného izolantu z tvrzeného polystyrenu.

Výstava představuje také purenittvrzený polyuretan —, který se používá k dokonalému tepelnému odizolování okenních rámů. Výrobci velmi kvalitních oken jím rovnou vybavují konstrukci podkladového profilu rámu. Uplatňuje se rovněž jako nejlepší tepelněizolační řešení dolního rámu francouzského okna: Pás purenitu v tloušťce okolní podlahové tepelné izolace (zpravidla 25 cm) spolehlivě odizoluje rám od základové desky i od vnějšího prostředí. Stejně jako okolní podlahový izolant je zakryt vrstvou hydroizolační stěrky.

  • Při předsazené montáži okna na úroveň izolační vrstvy lícuje vnitřní strana rámu s vnějškem obvodové stěny.

    Purenit je mimořádně pevný, současně dobře opracovatelný, ale též drahý stavební materiál. Díky své pevnosti nahradí pod francouzským oknem základovou cihlu.

Také při rekonstrukcích starších zděných domů, jejichž stěny stavebník zatepluje izolantem o síle 16 cm a menší, je důležité, aby okenní rámy byly instalovány aspoň u vnějšího okraje zdiva, tedy na jeho vnější hraně.

Pak může izolant v té síle, která je použita na stěny, těsně přilehnout k rámům a být napojen systémovými těsnicími páskami, profily, lištami a dalšími prvky bez rizika tepelných mostů. Ty naopak snadno vzniknou v případě, je-li nové okno vsazeno na své původní místo do středu ostění.

Obvodové zdivo utěsní vnitřní omítka

V masivní zděné stavbě funguje vnitřní omítka jako důležité utěsnění celé vnitřní plochy všech obvodových stěn.

„Z projektu musí být do detailu jasné, kde všude má být omítka nanesena. Právě tato běžná omítka zajišťuje vzduchotěsnost zdiva. Vcelku přechází ze svislých stěn přes okraj okenního otvoru až k rámu okna,“ připomíná Václav Šváb.

„Vzduchotěsnost je velmi důležitá pro jakýkoliv dům a je to něco jiného než parotěsnost. Vnitřní omítka zajistí vzduchotěsnost stavby (nebude do ní ,foukat´), ale vodní pára může skrz omítku i zdivo dále procházet — říkáme, že difunduje. Projektant musí rozumět jak šíření vzduchu konstrukcemi (nemělo by k němu docházet vůbec), tak šíření vodní páry konstrukcemi (mělo by být omezené a správně regulované díky použitým materiálům) a podle toho volit stavební materiály a jejich kombinace.“

Zejména pro novostavby a rekonstrukce projektované na nízkoenergetický, případně až pasivní standard, kde bude použito větrání se zpětným získáváním tepla, je vzduchotěsnost zásadně důležitá. V takových stavbách je nutné aplikovat omítku například i tam, kde bude obvodové zdivo skryto pod sádrokartonem. Omítka musí rovněž být dovedena až ke vzduchotěsné pásce mezi stěnou a stropem, resp. ke stěrce zajišťující vzduchotěsnost spáry mezi betonovou podlahou a stěnou.

  • Při „běžné“ rekonstrukci se takový postup neuplatńuje, šlo by o nadbytečně precizní detail. Nicméně ten, kdo hodlá energetické kvality domu postupně vylepšovat třeba až k řízenému větrání s rekuperací tepla, může precizní být i v takových detailech, jakým je třeba zmíněná vnitřní omítka pod sádrokartonem.

Pod vnitřním parapetem okna spojuje tuto těsnicí omítku s rámem okna těsnicí páska. Zajišťuje neprůvzdušnost spáry mezi rámem a materiálem okenního otvoru.

Foto autor