Pozinkované

Aby vydržely, musíme je natřít barvou. Korozi zabráníme, když první nátěr naneseme až asi za rok po osazení okapů, tedy poté, co pozinkovaný povrch zoxiduje.

Při pravidelné údržbě je životnost okapů z pozinkovaného plechu přibližně dvacet let. Okapové plechy se ale také při výrobě vypalují, anebo potahují plastem.

Hliníkové

Hliníkový plech nekoroduje a je velmi lehký. Okapy z tohoto materiálu se vyrábějí v široké barevné škále, takže je lze sladit s barvou střešní krytiny nebo fasády. Výrobci uvádějí čtyřicetiletou životnost, ale také asi čtyřikrát vyšší cenu, než má okap pozinkovaný.

Pokud hliníkový okap ošetříme vysoce odolnou a stálou práškovou vypalovací barvou, prodloužíme životnost až na sedmdesát let.

Plastové

Snadno se montují, mají dlouhou životnost a nejsou náročné na údržbu. Nejčastěji jsou v bílé, černé a hnědé barvě, ale vyrábějí se takřka v jakémkoliv barevném odstínu (podle vzorníku RAL), mohou být lesklé, matné nebo polomatné. Jsou barevně stálé. Jsou ale dražší než okapy z pozinkovaného plechu.

Měděné

Měděné okapy nepotřebují povrchovou úpravu ani údržbu. Měď na vzduchu časem mění barvu a vytváří si vlastní ochrannou vrstvu, která ji zbarví nejprve dohněda a později dozelena. Čím je měď starší, tím je zajímavější a vynikne i na rodinném domě.

Bez údržby vydrží asi osmdesát let, ale okapy jsou asi třikrát dražší než okapy z pozinkovaného plechu a navíc o ně mají zájem zloději.

Titanzinkové

Jsou vyrobeny ze slitiny zinku, titanu a mědi a mají stejnou životnost jako okapy měděné, jsou však pružné a nepotřebují údržbu.

Titanzinkové okapy jsou barevně stálé, mohou být v lesklém nebo matném provedení, ve dvou modifikacích – světle nebo tmavě šedé. První varianta je zhruba dvaapůlkrát dražší než pozinkovaný plech, druhá pak více než třikrát dražší.

Tento materiál je náročný na dodržování technologických postupů při montáži.

Co bychom o okapech ještě měli vědět

  • Můžeme koupit buď jednotlivé prvky, ucelené okapové systémy, nebo tyto systémy získat při nákupu střešní krytiny jako její součást.
  • Při osazování musíme bezpodmínečně dodržet spád, tedy aspoň 2 centimetry na 10 metrů délky.
  • Průměr okapů a svodů musí být dostatečný. Pro svislé odvodnění se doporučuje průměr 100 mm a větší.
  • Z ekonomických důvodů lze okapy kombinovat z různých materiálů. Ale ne všechny materiály se navzájem snesou.
  • Rovné úseky okapů tvoří několik kratších částí, které do sebe při montáži zasunujeme, a to vždy stylem předchozí díl do následujícího ve směru tekoucí vody. Svodové a žlabové části stejným principem propojíme koleny.
  • Dešťové svody, do kterých jsou okapové žlaby zaústěné, po fasádě vedeme většinou svisle, aby byla voda odvedena co nejrychleji.
  • Okapový systém opatříme lapačem střešních splavenin.
  • Okapy vybíráme podle plochy střechy. Výrobci většinou uvádějí vzorce pro jednoduchý výpočet, u kterých se vychází z množství srážek v dané oblasti. Zpravidla jde o hodnotu 75 mm/hod. (odpovídá intenzivnímu dešti) a sklon střechy do 50°.
  • Při rekonstrukci nebo novém osazení je nejlepší zvolit kompletní okapový systém – spojky, objímky, různé mezikusy a podobně. Budeme mít záruku, že do sebe všechno zapadne. Na trhu jsou i takzvané stavebnice, které lze složit bez použití speciálního nářadí a montáž lze provádět v kterémkoli ročním období.