Pustit se do renovace starých sklepů, na jejichž opravu minimálně půl staletí a možná déle nikdo ani nepomyslel, přinese nejedno překvapení. Ty hezké mohou skýtat věci – zašlé lístky s poznámkami, pár věcí denní potřeby, které již mají historickou hodnotu, anebo třeba nábojnice. Sklepy ale také mohou být plné nepotřebného harampádí a hlavně nepoužitelných prken z polorozbořených kójí. V rozích možná objevíte nespálené hromádky uhlí. V první fázi jde tedy o to prostor vyklidit a zjistit, v jakém je stavu. Ke starým sklepům obvykle chybí dokumentace. Zjistěte, kde ústí komín (případě komíny), jak vedou instalace, a zda jsou některé z nich již nepoužívané.
Lze tady mít slušný prostor? Určitě. Vše je jen otázka ceny...
Plíseň a klenby - úhlavní problémy celé vize
Největší problémy bývají s plísní, za kterou může vlhkost, a také s klenbou, která mnohde vypadá, že se brzy odporoučí k zemi. V některých případech souvisí prvé s druhým. Klenbám mokro nesvědčí, na druhou stranu, málokterý sklep je tak vlhký, že to má fatálně ničivý vliv i na stropy. Klenba ideálně drží i bez spojení maltou – ať je již z cihel či kamenů. Není však radno vypadanou maltu nechat bez povšimnutí. Díry se musí očistit a malta doplnit. Zkontrolujte, jak je klenba zatížena. Jejím nerovnoměrným přetížením může dojít s postupem času až k propadu. Měla by být víceméně stejně zatížena po celé ploše.
Do sklepů se obvykle situuje technické zázemí.
Nové stropy jen v krajní nouzi
Pokud se klenba trhá, může být chyba v posunu jejích patek. Laicky řečeno, něco se změnilo na základové situaci. Neboural již ve sklepech někdo? Nestalo se cokoliv, co by mohlo mít vliv na nosné zdi? Pokud se nedá zjistit co, vyplatí se zhodnotit stav klenby a případně zavolat statika. Klenbu někdy stačí jednoduše spravit (raději ji ale fixujte – pokud vám začnou vypadávat cihly, jde do tuhého), jindy se musí použít ocelové příčníky a vzpěry. Ty samozřejmě vizuálně devalvují interiér a navíc ubírají prostor. Řešením je i nová klenba. Do té se pusťte ale jen v nejkrajnějším případě – jde o drahou a náročnou rekonstrukci.
Výhoda nových domů - hydroizolace je dnes samozřejmostí.
Místo uhlí bude obývák
A co s vlhkostí? Sklepy byly určeny hlavně pro skladování zeleniny, ovoce, uhlí nebo třeba vína. Klima tomu odpovídá. Dostat z nich vlhko je akce, která si obvykle žádá větší finanční rozvahu. Zatímco rodinné domky se podkopávají, u starých sklepů je to až na pár výjimek nesmysl. Cíl správné izolace sklepa musí splňovat nejen odstínění od vody zvenku, ale i průdyšnost zevnitř. V takové hydroizolaci je nejjednodušším prvkem nopová folie. Vyrábí se z polyetylénových hydroizolačních fólií a má na sobě polokuželové výstupky, díky kterým nezamezí proudění vzduchu.
Většinu efektivních sanačních prací je lepší svěřit odborníkům.
Parafín do zdí? Skvělý nápad!
O kousek sofistikovanější je využití parafínu. Do vysušeného zdiva (obvykle se k tomuto účelu využijí výhřevné tyče) se aplikuje injektáží. Horký parafín se vstříkne pod tlakem do vyhřáté stěny, která jej nasaje. Po ztuhnutí parafín vytvoří nepropustnou vrstvu. Pokud vám imponovala už ve škole fyzika, zkuste vysoušet zdivo na elektro-fyzikálním principu osmózy. Umělé elektromagnetické pole zabrání zpětnému vzlínání vlhkosti. A co se stane s vlhkem? To je zatlačováno do podloží. Tento typ vysoušení poskytuje řada firem a hodí se všude tam, kde jsou vodivé materiály a dostatečný zemní odpor.
Ve sklepě se dá ostatně zřídit i posilovna, nebo tam třeba bydlet...
Srdečné pozdravy od Inuitů
Pokud ze sklepa chcete mít třeba kanceláře nebo společenský prostor, můžete se poohlédnout po iglú. Ne, není to vtip. Iglú se totiž jmenují speciální plastové tvarovky, které jsou perfektní pro sanaci zemní vlhkosti. Každá tvarovka má čtyři podpěrné nohy. Vzduch pod nimi může dle libosti proudit – proto je důležité mít jeho přívod i odvod (ideálně na více místech), jinak nebude odvětrávání účinné. Iglů se v závěru mohou zabetonovat mazaninou a poté na nich udělat klasickou podlahu dle vašeho gusta.
