Štuky, stěrky a jiné malířské tipy pro opravy stěn a prasklin

Malování vyžaduje přípravu: stěhování nábytku, zakrývání všeho, co má zůstat nátěrem nedotčeno od dveří až po zásuvky, ale hlavně opravy nerovností a prasklin. Jak správně ošetřit podklad před výmalbou?

Odkryjeme stěny

Nejlépe se maluje prázdný pokoj. Jenže kam s nábytkem? Sestěhujeme jej doprostřed a pečlivě přikryjeme igelitovou fólií. Stejně ideální je podlaha bez bytových krytin, ale ani to nebývá realizovatelné. Například položený koberec svineme, ale ten přilepený nezbývá než pečlivě zakrýt. Třeba nesavým rounem, silnější igelitovou fólii nebo papírovými kartony. Rouno má výhodu, že se na něm nesmekají štafle.

Zakryjeme i plovoucí podlahu či lino. Pokud to neuděláme, musíme je mokrým hadrem umývat bezprostředně poté, co je potřísníme. Jakmile totiž barva zaschne, bude její odstranění velice pracné.

Lepicí páskou, která se prodává v malířských potřebách a je pro tyto účely vhodná, zalepíme také rámy oken a dveří, zásuvky a vypínače. Chceme–li být ovšem pečliví, je lepší kryty sejmout – je-li den, lze kvůli bezpečnosti proud i vypnout.

Chráníme žárovky

Potřebujeme-li ponechat žárovky v objímce svítidel, ze kterých jsme sejmuli kryt, nasuneme na žárovku trubku z papíru, kterou jsme slepili podle obvodu žárovky. Není nic pracnějšího, než čistit potřísněné žárovky, zejména ty úsporné.

Odmontujeme i lustry, garnyže a podobně. Profesionálové mají grif, umějí se vyhnout, my laici bychom si však s velkou pravděpodobností přidělali spoustu práce s čištěním vypínačů, zásuvek a svítidel.

Proškrábeme praskliny

Ze stěn rovněž odstraníme hřebíčky od obrázků či skobičky od poliček, ponecháme pouze hmoždinky, z nichž jsme vyšroubovali vruty.

Malířskou špachtlí odstraníme vrstvy, které se samovolně odlupují, a to až na pevný podklad. Hranou špachtle pak proškrábeme praskliny, tím je zvětšíme, abychom je mohli lépe vyplňovat vyrovnávacími hmotami.

Ze všech otvorů a prasklin suchým štětcem vymeteme prach, trhliny navlhčíme a vyplníme je sádrou, štukem či stěrkou a zarovnáme je s okolím tak, aby tvořily kompaktní celek.

Zda původní malba nesprašuje a nebudeme ji tedy muset seškrabávat, poznáme podle toho, že nešpiní ani po tahu rukou po stěně. Můžeme na ni také přilepit zakrývací pásku a strhnout ji. Pokud to půjde čistě, je podklad pevný.

Čím srovnat stěny

Lze zvolit suché štuky v pytlích, ale pro tyto účely jsou lepší štuky již připravené k použití, které se prodávají v nádobách. Mezi moderní vyplňovací materiály patří i malířské stěrky. Tyto hmoty tvrdnou pomaleji než běžná sádra, proto máme relativně dost času, abychom práci udělali pečlivě. Nerovnosti totiž malba neschová. Se stěrkou lze zaplňovat trhliny až do hloubky 1,5 cm.

Ale pozor, na tuto práci raději nepoužíváme laciné akrylátové tmely v tubě, které po čase chemicky reagují a mění barvám odstíny. Na malbě by se pak mohly objevit nežádoucí mapy.

Pustíme se do štukování

Používáme k němu malířské špachtle, navlhčená filcová hladítka nebo houbičky. Pokud máme nové filcové hladítko, namočíme je do vody a někde stranou zkusíme několik tahů, takzvaně vlákna obrousíme, aby se neuvolňovala při filcování a nezůstávala v barvě na stěně.

Štukem opravíme i odštípané rohy a jiné drobné defekty. Filcovým hladítkem nanášíme řídký štuk rovnou na stěny. Lépe však vypadá, když štukem potáhneme celou stěnu a filcovým hladítkem ji srovnáme dohladka.
Drobné otvory a praskliny nevadí, příliš hladké plochy můžeme naopak rozrýpat hranou špachtle, aby štuk ke stěně lépe přilnul.
Lze použít i gumová či molitanová hladítka, ale ta filcová drží nejlépe plochu a štuk nevymývají.

Štuk nabereme na umělohmotné hladítko, tahem jej nanášíme na povrch stěny, natahujeme hmotu jak vedle sebe, tak i napříč a roztíráme ji, aby plocha byla stejnoměrně zakrytá a vyrovnaná.

Po částečném zaschnutí (při doteku rukou se již netvoří stopy po prstech, ale štuk ještě není světlý) namočeným filcovým hladítkem točivými pohyby plochu uhlazujeme.

Spáry mezi stěnami přiléhajícími pod kolmým či ostrým úhlem zakončujeme jedním tahem tak, aby byly naprosto rovné.

Chceme-li hranu zakulatit, opatrně přes ni přejedeme jednou nebo dvakrát filcovým hladítkem.

Naopak venkovní rohy dokončíme šikmými pohyby, aby měl štuk všude stejnou sílu, a závěrečným pohybem odshora dolů vytvoříme ostrou hranu.

Po úplném zaschnutí pak celé stěny nebo strop přebrousíme a ometeme. Tím máme srovnané plochy a vše vypadá jako novostavba.

Co s většími nerovnostmi

Zejména panelové stropy někdy nelícují. Abychom je nemuseli vyrovnávat vyšší vrstvou štuku, který by mohl časem popraskat a opadat, použijeme nejdříve jemnou maltovou směs, necháme ji zaschnout a pak teprve začneme pracovat se štukem. Ten je totiž vhodný pouze pro vrstvy tenčí než 3 mm. Pro silnější se nedoporučuje, a to přesto, že moderní štukové směsi obsahují pryskyřice, které zaručují pevnost a přilnavost k podkladu.

Štuk patří na plochy

Štukem zpravidla neopravujeme jen některá místa, ale celé plochy. Po přemalování by se totiž tato místa odlišovala jiným povrchem, plocha by byla nestejně hrubá, jinak by lámala dopadající světlo a stěna by působila nestejnoměrně. Výsledek by se nám nelíbil.

Stěny vyrovnáme stěrkou

Štuk je výborným vyrovnávacím materiálem, ale čím dál tím častěji bývá nahrazován naprosto hladkou akrylátovou stěrkou, a to jak v nových bytech, tak při rekonstrukcích. Je sice pravda, že při broušení suché stěrky vzniká jemný všudypřítomný prach, ale ten lze vysát a vytřít. Dnes se navíc používají fólie a zakrývací pásky, kterými chráněný prostor hermeticky uzavřeme.

Nanášení stěrky je jednoduché, práci zvládne i laik, takže zatímco například při štukování málokdy vidíme ženy, u stěrkování to není výjimkou.

Postup

Nejdříve stěnu natřeme neředěným penetračním nátěrem a necháme ho zaschnout.
Stěrkou v první vrstvě vyrovnáme nerovnosti, i tu necháme zaschnout.
Na konečnou úpravu pak znovu použijeme tutéž stěrku. Vytvoří totiž slabý film a lze s ní opravovat hlubší i nepatrné nerovnosti.
Po zaschnutí stěnu přebrousíme sádrokartonářským hladítkem s mřížkou nebo smirkovým papírem, odstraníme z ní prach a znovu ji natřeme penetrací.

Použijeme štětku nebo speciální penetrační váleček. Závěrečná penetrace zpevní podklad a připraví jej k malování.

Stěrku na stěnu natahujeme ocelovým hladítkem podobně jako štuk, tedy do kříže, snažíme se plochu co nejvíce vyrovnávat, abychom pak měli méně práce s broušením.

Stěrka je jemnější než štuk a natahuje se tedy snadněji. Pokud přesto někde zanecháme nerovnosti, třeba nechtěně hranou hladítka, nic se neděje, v průběhu malování je jednoduše stejnou stěrkou poopravíme.

Stěrkování je snazší než štukování

Zatímco stropy a stěny vyrovnávané štukem musí vyzrát a nemůžeme na ně hned nanášet barvy, protože by se vlivem chemických procesů vytvořily fleky, u stěrky nic takového nehrozí. Vyzrávání štuku lze chemicky urychlit.

Různí výrobci nabízejí stěrky v práškové formě, nebo již rozředěné a připravené k okamžitému použití. Například Remal Stěrka umožňuje vytvářet vrstvy silnější než 1,5 mm, aniž by popraskaly. Navíc se velmi dobře brousí a snadno se natahuje na různé podklady, na kterých pevně drží.

Bandáže

Velké praskliny také můžeme zakrývat bandážemi. Dříve se používala gáza nebo z prostěradla natrhané pruhy látky. Opravená a vyplněná prasklina se natřela klihovým roztokem, případně latexovou barvou, pruhy se do nich postupně vkládaly a znovu přetíraly klihem nebo latexem. Bandáž vytvořila most a omítka nepopraskala, i když se trhlina zvětšila. Dnes se používají samolepicí pásky podobné sítím, nebo velice tenké a pružné papírové pásky, které pracují na stejném principu. Přes bandáže nebo přes pásky lze malovat běžnými malířskými barvami.

Jak přemalovat stěny s plísněmi

Plísně začnou růst v okamžiku, kdy mají vhodné podmínky. Mohou to být například některé složky organického původu dříve použitých barev, a hlavně vlhkost, která vzniká srážením vodních par. Především je třeba odstranit studená místa, kde páry kondenzují.

Nemůžeme-li zvenčí zateplit fasádu, což je nejúčinnější řešení problému, ošetříme postižené vnitřní stěny místností speciálními dezinfekčními přípravky, které likvidují plísně, houby, lišejníky, řasy a bakterie.

Například Remal Sanal naředíme vodou v poměru 1:5 až 1:9 podle síly napadení plísní, napadené plochy natřeme a plísně ještě za mokra mechanicky odstraníme špachtlí. Po zaschnutí nátěr jednou až dvakrát zopakujeme, abychom měli jistotu, že se přípravek dostal na všechna místa.

Stěny ošetřené tímto způsobem je nejlépe natřít barvou s protiplísňovými přísadami.

Pozor na sádru

Kdo používá k vyrovnávání povrchu stěn pouze sádru, měl by ji určitě nechat alespoň hodinu schnout, aby patřičně ztvrdla. Jinak ji při malování válečkem nechtěně vytáhneme z praskliny. Opravené plochy po zatvrdnutí přebrousíme smirkovým papírem nebo brusnou mřížkou.

Omýváme stěny mýdlem

Znečištěné nebo silně zaprášené stěny ometeme čistým smetákem, případně je omyjeme vlhkým hadrem máchaným ve vodě se saponátem. Stejným způsobem připravíme podklad s několika vrstvami, které nechceme seškrabovat, pouze zpevnit.

Na takto připraveném podkladu jedna či dvě vrstvy nové barvy vydrží, ale musíme použít nátěrové hmoty v kategoriích standard nebo plus, nikoliv barvy vysoce disperzní.

Hodí se k tomu penetrace vtíraná štětkou co nejhlouběji, nejlépe 1 až 2 mm, nebo mazlavé či jiné toaletní mýdlo, které rozpustíme v teplé vodě.

Roztok nanášíme štětkou krátkými tahy či kroužením, čímž se zvětralé části uvolní a mýdlo omítku zpevní.

Oškrabujeme nasucho

Očouzené stěny s pevným podkladem lze nasucho oškrabovat drsnější houbičkou nebo plastovou drátěnkou a prach při tom chytat do hubice zapnutého vysavače. Zabere to trochu času, ale pořád lepší, než kdybychom při malování černé saze stírali válečkem nebo štětkou do bílé barvy.

Odstraňujeme původní malbu

Nejvíce práce však budeme mít s místností, ve které se už mnohokrát malovalo a jednotlivé vrstvy maleb nedrží na sobě, protože jsou například z rozdílných materiálů. Zejména staré malby, do kterých se kdysi přidávaly hlinky, nevytvářejí dostatečně pevný podklad.

Na první pohled nemusí stará malba vypadat špatně, jenže váleček s nově nanášenou barvou z ní najednou začne odtrhávat malé kousky, vytvářet prohlubně i hrbolky.

Váleček totiž barvu před sebou tlačí, nebo naopak při zpětném pohybu za sebou táhne a tím nestabilní podklad nadzvedává.
Štětka naopak barvu nanáší a roztírá a tím vtírá do hloubky, jenže práce s ní je namáhavější, zvláště pro necvičenou ruku.

V takovém případě je lepší staré malby seškrábat:

Pozůstatky barev, které se nám nepodařilo odstranit, protože pevně drží, lze rozmýt mýdlem nebo penetrací.

Stěny štětkou nebo válečkem dostatečně navlhčíme, aby voda prosákla skrz všechny vrstvy, a ještě mokré je stahujeme malířskou škrabkou se zakulacenými rohy, abychom v podkladu zbytečně nedělali rýhy. Stěny oškrábeme až na omítku.

I po odstranění starých maleb však zpravidla ještě musíme stěny vyrovnávat štukem nebo stěrkou.

Jiné materiály pro vyrovnávání stěn

Nerovnosti můžeme srovnat speciálními tapetami, které se od normálních liší strukturou. Podkladová vrstva tapety nese upravenou dřevěnou drť, která je překrytá běleným pásem. Při správném nalepení na stěnu tapeta nejenže překryje nerovnosti, ale vydrží až deset malování po sobě.

Existuje rovněž takzvaná tekutá rauffaska, tedy hustá omyvatelná barva obsahující upravené dřevěné štěpky. Ty jsou tříděné podle stejných velikostí, jsou napuštěné fungicidem a navíc roztokem, který zamezí, aby po vyschnutí popraskaly.

Disperzní malířskou barvu na ně nanášíme válečkem, ale jinak než na běžný podklad – děláme tahy do stran, abychom nevytvořili shluky. Raději méně a po uschnutí opravit, než to s malířskou barvou přehánět.

Hrubý podklad původně pokřivenou plochu opticky sjednotí a nerovnosti naopak rozbije, takže výsledkem je dekorační a pohledově velmi zajímavá stěna.

Podobné úpravy nabízejí i sklovláknité tapety nebo speciální sítě, takzvané perlinky na vyztužení stěn a stropů, které se vkládají do naneseného lepidla a další vrstvou se zarovnávají. Lepidlo pak může sloužit jako štuk, nebo lze tyto sítě štukem přetahovat.

Odstraňujeme latexové nátěry

Někdy narazíme na stěny, které jsou natřeny latexem. Před novým malováním je lepší tento nátěr odstranit, protože by na něm malba nedržela a sloupávala by se. Latex lze odstranit například roztokem sody na měkčení vody nebo horkou vodou s rozpuštěným mýdlem či s přídavkem octa. Roztoky necháme působit, ale ne úplně zaschnout, a latex, který mezitím vytvoří puchýře, oloupeme škrabkou.

Foto Barvy a laky Hostivař