Někdy okolnosti zabrání umístit terasu tak, aby se tady lidé mohli kochat západem slunce a užívat si teplých slunečních paprsků časně zjara nebo v babím létě.
Ale také v ideálním případě, kdy terasu můžeme orientovat na jih nebo západ, je dobré počítat s tím, že v Česku nejčastěji fouká od západu. Proto by z této světové strany mělo být sezení určitým způsobem chráněno — například živým plotem či pergolou.
Kdo ví, že po večerech nebývá doma, ale v práci, může tomu podřídit i umístění terasy — východním směrem — a ranní kávu si tady vychtnávat při dopoledním sluníčku.
Zatímco v parném létě se povrch terasy rozpálí až na 40 °C, v zimě naopak musí odolat třeba i třicetistupňovým mrazům. Těmto podmínkám musí odpovídat materiály, které na stavbu použijete.
Přírodní kámen působí na terase nejpřirozeněji
Kupujte výhradně ty, které jsou určené do exteriéru. Získáte tak alespoň částečnou záruku, že odolají obrovským, i sedmdesátistupňovým rozdílům v teplotách v průběhu roku.
Pozor na technologické detaily
Samotný kvalitní materiál ovšem ještě dobrý výsledek nezaručí. Často se chybuje i při stavbě terasy. Podle odborníků je nejčastější chybou nedodržení správného spádu, který zajistí odtok vody z terasy. Mnohdy stavebníci zapomínají na dilatační spáru mezi domem a terasou i mezi jednotlivými dlaždicemi a dalšími prvky.
Na zahradu patří dřevo!
Ačkoliv se na trhu objevují stále krásnější a dokonalejší nové materiály, řada lidí dává přednost přírodnímu dřevu. Dříve se do exteriéru využívaly čistě domácí dřeviny, především dub, buk, bříza, smrk či modřín.
V posledních letech ale můžete sáhnout i po exotičtějších dřevech. Kromě známého teaku lze použít i dřeviny jako ipe, merbau, bukit, cumaru a další, které pocházejí především z jihovýchodní Asie či Jižní Ameriky. Vyznačují se jinými vlastnostmi než domácí dřeva, mají mnohem lepší tvarovou stálost, jsou tvrdší, dobře odolávají povětrnostním vlivům a dřevokaznému hmyzu i bez toho, že byste je museli každý rok či dva impregnovat a natírat.
Ale určitá péče i o toto dřevo se přece jen doporučuje. Jinak totiž původní barva časem dostane šedou patinu, která je v některých případech vítána, někomu ovšem vadí. Patříte–li do té druhé skupiny, dřevo bez ohledu na jeho původ čas od času napusťte oleji či naimpregnujte.
Mají–li být zachovány všechny kladné vlastnosti dřeva, je třeba dbát na správný postup při pokládce. Jako podklad můžete zvolit písek, štěrk či kamínky, ale stejně tak i betonovou desku.
moderní drážkované desky s podílem dřevěných pilin
Nezapomínejte na správný sklon plochy — musí být zajištěný odtok vody. Samotné dřevo se potom klade na připravený rošt. Jak budou od sebe jeho jednotlivé díly vzdálené, záleží na využití terasy, druhu a síle dřeva (všeobecně se doporučuje rozestup 20 až 50 cm). Na závěr je dobré povrch dvakrát naimpregnovat, aby se sjednotil barevný odstín, kvalita a vlastnosti dřeva po celé ploše.
Dřevo + plast
Nejen u komerčních budov, ale stále více také u rodinných a bytových domů se objevují terasy či přístupové cesty z drážkovaných desek. Nejde však o klasické dřevo, ale o směs borovicových pilin a plastu. Poměr obou se může u jednotlivých výrobců lišit.
Spojení dřeva a polymeru PVC dává terasovým deskám pevnost, odolnost a dlouhou životnost. Materiál se pokládá se na zpevněnou plochu a podkladový rošt, spáruje se tak, aby byl zajištěn odtok vody i vůle pro dilataci. Metr čtvereční takové plochy však přijde asi na 1500 Kč.
Vrací se doba kamenná?
Nezničitelnost a krása – to jsou dvě vlastnosti, proč mnozí preferují přírodní kámen. Navíc lze vybírat či objednávat různé tvary, zabarvení. Ke špičkové dlažbě patří především pískovec–kvarzit, který vzhledem připomíná dřevo, vápenec či břidlice. Z domácích kamenolomů je to porfyr nebo žula.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Ať už se rozhodnete pro kterýkoli z nich, na konci povrch kamene — podobně jako u dřeva — ošetřete. Použít můžete různé druhy hydrofobních roztoků, které se rozetřou a poté důkladně vysuší. Na povrchu zůstane neviditelná vrstva, která uzavře kámen proti vniknutí vody a jiných tekutin a prodlouží tak jeho životnost.
Kámen se nejčastěji štípe, čímž získává originální a nenapodobitelný přírodní povrch. Kámen, který nelze štípat, je nutné řezat. Na přání lze povrch kamene i upravovat pískováním, opalováním nebo chemicko-mechanickým způsobem zvaným antiko.
V prvních dvou případech se například u žuly či mramoru povrch zmatňuje a zdrsňuje, při zpracování antiko se surovina leptá a kartáčuje.
Podle zvoleného materiálu, ale i velikosti jednotlivých dílů a plánovaného využití terasy prodejce obvykle doporučí vhodný způsob pokládky. Na výběr bývá štěrkopískové lože, suchý beton, lepení aj.
Přírodní kámen je nadčasový, ale nepatří k nejlevnějším
Keramika na tisíc způsobů
Mezi přírodní materiály lze počítat i keramickou dlažbu. K jejím přednostem patří především nízká cena (metr čtvereční pořídíte už od 500 Kč), široká škála barev, velikostí a povrchů. Lákavé je na keramice i to, že lze stejnou podlahu použít jak do interiéru, tak na terasu. Vždy musíte samozřejmě myslet na to, aby šlo o dlažbu vhodnou do exteriéru. Jak ji poznat? Důležité jsou tyto vlastnosti:
- nasákavost a mrazuvzdornost,
- odolnost proti opotřebení,
- protiskluzovost.
Nasákavost a mrazuvzdornost jsou dvě na sobě závislé vlastnosti, jež určují, zda lze keramické dlaždice používat do venkovních prostorů.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Mrazuvzdorná keramika se totiž dále dělí na dvě skupiny – s nasákavostí menší než 0,5 % a s nasákavostí od 0,5 do 3 % – na terasu se přitom hodí jen první z nich.
Má-li dlažba vysokou nasákavost, v zimě by popraskala. Jako mrazuvzdorná se označuje keramika s nasákavostí do 3 %.
Protiskluzné vlastnosti oceníte hlavně po dešti. Udává se písmenem R a číslicí. Přitom platí, že čím je číslo vyšší, tím lépe. Na terasy a jiné venkovní prostory vybírejte dlažbu z kategorie R9 nebo R10.
Odolnost proti opotřebení neboli otěruvzdornost se zase značí písmeny PEI. Pro místa více namáhaná chůzí, kam terasy určitě patří, se opět doporučuje volit nejvyšší čísla — tedy kategorie PEI 4 nebo 5.
keramická dlažba
Stejnou pozornost jako výběru dlažby byste měli věnovat i přípravě podkladu. Hodí se nejdříve vykopat 60 cm hluboké podloží, poté dno výkopu zavézt kamenivem do výšky maximálně 40 cm. Tato drenáž spolehlivě odvede vodu. Další vrstvou, asi 10cm, je menší kamenivo, popřípadě štěrková drť. Následuje 15 až 20 cm betonu, penetrace a položení dlažby.
Beton: Proč se ho bát?
- Nízká cena,
- stovky barevných odstínů,
- snadná pokládka,
- dlouhá životnost
obrázek z archivu ireceptar.cz
Jednotlivé prvky bývají impregnovány speciálním přípravkem. Ten chrání jejich povrch před znečištěním oleji, prachem a dalšími nečistotami a také před vyblednutím. Péče o takové terasy je proto minimální.
— to jsou jen některé z vlastností, které nabízejí dlažby z betonu. Nejrůznější tvary lze navíc libovolně kombinovat a vytvářet tak originální zahradní prvky.
Vysoká odolnost a nízká cena navíc umožňují sjednotit vzhled prvků na terase, přístupovém chodníku, před vjezdem do garáže.
I výrobci betonových dlažeb respektují trendy, a tak se nově na trhu objevují podobně jako u interiérové keramiky velkoplošné formáty – terasu tak můžete vytvořit také z dílů o velikosti 40x40 až 60x60 cm.
