Ukázky zateplování stěn zděné masivní stavby s tepelněizolační obálkou a dvou typů dřevostavby názorně představují jednotlivé vrstvy materiálů, které se používají pro konstrukce a zateplení domů včetně těch s pasivním energetickým standardem. Stavebníci, kteří se rozhodují, zda stavět dům zděný, nebo dřevěný, a hledají argumenty pro a proti, si tady mohou ujasnit svůj výběr a nakonec i míru energetické úspornosti, na jakou chtějí dosáhnout.

Tvůrci stavební výstavy z plzeňského poradenského sdružení Envic věnovali velkou pozornost montážím okenních rámů, jejich tzv. předsazení na vnější okraj obvodových stěn domu, a pečlivému zateplení systémovými izolačními hmotami a těsnícími prvky. Právě tyto ukázky mohou být velmi dobře využitelné také pro ty, kteří se pouštějí do rekonstrukce a zateplování starších domů svépomocí, ať už s pomocí profesionálních řemeslníků, nebo bez ní.

Vápenopískové cihly

Jde o masivní, těžký materiál s velkou pevností v tlaku, která umožňuje stavět konstrukční obvodové stěny o malé tloušťce, například 17,5 cm (ale i 15 cm), a ty pak zateplit silnou vrstvou tepelného izolantu.

Kabát pro pasivní energetický standard čili pro dům s velmi nízkou potřebou vytápění a řízeným větráním zpravidla vyžaduje 25—30cm tloušťku polystyrenu nebo minerální vaty. K zateplení zdiva lze použít i další tepelněizolační materiály, jako jsou konopné desky nebo třeba balíky slámy. Tloušťku izolantu pak určí jeho fyzikální vlastnosti vyjádřené především součinitelem tepelné vodivosti.

„Ke stavebním výhodám vápenopískových zdicích prvků patří jejich přesné rozměry. Díky nim postačí ke spojování bloků relativně malé množství malty a také zateplovací kontaktní systém, nejčastěji polystyrenové desky, se lepí plošně bez mechanického kotvení. Na povrchovou úpravu stěny je určen systém tenkovrstvé omítky,“ říká spolutvůrce výstavy Václav Šváb ze sdružení Envic u expozice s ukázkou zdění a zateplení polystyrenem.

  • Naznačeno je tady i stavění stěn mezi sebou na sraz čili bez provazování jednotlivých tvárnic. Spojovacím materiálem jsou ploché nerez kotvy vkládané do 2mm spár. Na sraz, nikoliv na vazbu, se napojují stěny nosné i příčky.

Svépomocné zdění s jeřábem

Ruční zdění, tedy umísťování jednotlivých cihel do stěny na tenkou vrstvu malty, lze ručně zvládnout při velikosti bloku asi 25x25 cm. Někteří výrobci vápenopískových tvárnic současně nabízejí tzv. strojové zdění. Při něm se používají velkoformátové bloky, například o velikosti 50x50 cm, které výrazně urychlují výstavbu zdí — v jednom pracovním kroku se umisťují dva bloky, tzn. 0,5m² zdiva. K tomuto způsobu zdění je potřeba minijeřáb, který jezdí po základové desce nebo podlaze v patře. Zdvih zajišťuje elektromotor, vybavenější modely mají i pohon pojezdu a otáčení ramene.

„Lidé se často zajímají o cenu cihel a hledají tu levnější, v případě strojního zdění je třeba počítat úspory jinak,“ upozorňuje Václav Šváb. „Za půjčení jeřábu je sice třeba zaplatit, rychlé zdění s ním však zvládnou dva lidé. Stroj lze zapůjčit například za 7000 tisíc korun na dva týdny. Pomalejší ruční zdění může být v součtu dražší.“

Rozměrově přesné bloky se k sobě lepí tenkou celistvou vrstvou malty. Tu lze nanášet i speciálními „sáňkami“ v rozměru zdiva, které mezi řady bloků dávkují rovnoměrnou, 2 mm silnou vrstvu maltového lepidla. Díky tomu lze dobře spočítat a podle toho nakoupit potřebné množství lepidla. Správné použití této lepicí malty je důležité pro statiku stavební konstrukce domu.

Projektový výpočet spotřeby materiálu a soupis jednotlivých prvků je nutný i kvůli tvrdosti zdiva, které nelze snadno řezat jako jiné stavební hmoty. Jednoduše řečeno, délku stěn je třeba přizpůsobit součtu šířek vápenopískových bloků dostupných ve vybraném zdicím systému.

Vápenopískové bloky určené pro zdění stěn jsou vybaveny instalačními dutinami pro uložení kabelů elektroinstalace, či trubek stěnového topení. Na stavbě se do cihel vykrouží jen vstupní a výstupní otvory pro kabely.

Pevná zeď a silný kabát, každý účel zvlášť

„U staveb pasivních domů zděných z masivních materiálů se většinou projektuje odděleně nosná konstrukce domu bez ohledu na tepelněizolační vlastnosti materiálu a zvlášť tepelná izolace. Vychází se přitom z faktu, že obě tyto vrstvy mají různé funkce, a také ze skutečnosti, že je možné tepelnou izolací kompletně obalit celý dům,“ popisuje Václav Šváb ze sdružení Envic ukázku části vápenopískové stěny s okenním otvorem, montáží okna a zateplením.

„Taková technologie zamezí vzniku tepelných mostů, například ve spárách. Veškeré teplotní výkyvy v průběhu roku se pak odehrávají pouze ve vrstvě izolace. Ať je venku mráz, nebo vedro, teplota obvodového zdiva zůstává celoročně mezi 18 a 22 °C. Zdivo je tak chráněné i před kondenzacemi a jeho životnost se výrazně prodlužuje.“

Při použití vápenopískových zdicích prvků mohou navíc uživatelé počítat s vysokou mírou akumulace tepla celého domu. Díky ní se dobře tepelně izolované stavby zejména na jaře a na podzim mnohdy obejdou bez vytápění. V zimě a v létě přispívá materiál zdí ke stabilitě teplot interiérů. K uživatelským výhodám patří i schopnost zdiva tlumit zvuk.

  • Pro masivní zděnou stavbu s vnější tepelnou izolací lze jako materiál stěn použít rovněž betonové dílce nebo monolitický beton, případně pórobeton, a například i plné nebo nepálené cihly. Využívají se přitom ty technické vlastnosti, které se podobají vlastnostem vápenopískových cihel — zejména dobrá tepelná akumulace. Tloušťka zdiva je vždy závislá na statickém výpočtu. Nejtenčí rozměry nosných stěn (a tedy takové, které šetří podlahovou plochu) lze dosáhnout při použití monolitického betonu a vápenopískových cihel.

Také beton má dobrou tepelnou akumulaci, což je důležité pro využití tzv. vnitřních tepelných zisků, třeba ze slunce, které v zimě dokáže přes okna zahřívat interiér. O něco horší tepelnou akumulaci vykazuje pórobeton, další z masivních materiálů, z něhož se dá postavit i pasivní dům.

Dům v bačkorách

Velmi důležitým tepelněizolačním prvkem je přerušení tepelného mostu mezi základovou deskou a zděnou stěnou. Obvykle jím bývá součást zdicího systému, například základová cihla s potřebnou únosností vyrobená ze speciálních materiálů s výbornými tepelněizolačními vlastnostmi. Základová řada těchto cihel či bloků kopíruje půdorys domu, nosných stěn i příček. Jiným řešením je násyp z tzv. pěnového skla už pod základovou desku.

„Obě ta řešení vycházejí cenově podobně, rozhodující jsou však podmínky stavebního pozemku. Pěnové sklo se nehodí do svahu, při výskytu množství spodní vody. Svou roli hraje i názor stavebníka,“ dodává Václav Šváb.

Pro výrazné úspory energie je zásadní poloha a tvar domu

„Aby dům dosáhl na pasivní energetický standard, to mu nejvíc ze všeho zajistí jeho vhodný tvar a poloha,“ podotýká Václav Šváb.

  • „Natočení vůči světovým stranám,
  • velikost oken a jejich parametry,
  • jednoduchý půdorys objektu,

to jsou nezbytné prvky projektu domu s minimální tepelnou ztrátou. Sebesilnější tepelná izolace nenahradí žádný z těchto předpokladů!“

Odborně se této fázi projektování říká optimalizace a lze pro ni použít speciální software, tzv. PHPP (Passive House Planning Package). Smyslem optimalizace projektových parametrů je zajistit co nejmenší ztráty tepla a využít k tomu mj. sluneční tepelné zisky. Ve výpočtech hraje roli například i teplo z domácích spotřebičů či tělesná teplota obyvatel bytu.

Za takovou projektovou službu (studii) si stavebník samozřejmě připlatí — podle okolností a dostupnosti nezbytných dat v případě menšího rodinného domu zhruba od 10 do 25 tisíc korun. Výpočet kromě jiného předem stanoví, resp. potvrdí, kolik energie dům spotřebuje a například i to, zda skutečně bude odpovídat pasivnímu standardu.

Teprve z takto získaných hodnot vyplyne tloušťka stavební tepelné izolace. V pasivním energetickém standardu chrání obvodové stěny vrstva tepelné izolace tloušťky od 25 cm šedého (kvalitnějšího) polystyrenu. Kupříkladu u pasivních domů typů bungalov bývá izolant o něco silnější.

Foto autor, archiv KM Beta a Envic