Běžné síťové vrtačky o příkonu asi 600 W až 1000 W bez problémů zvládnou obvyklé materiály jako dřevo, plasty nebo ocel. Prakticky všechny jsou dnes vybaveny i jednoduchým mechanickým příklepem pro vrtání do zdiva. Pro vrtání do železobetonového panelu však již příliš nevyhovují.

Standardem bývá rovněž měkčené obložení rukojeti tlumící vibrace, dvourychlostní provedení umožňující vrtání různými průměry vrtáků, elektronická regulace otáček je dnes již samozřejmostí i u nejlevnějších typů.

Kterou vrtačku vybrat?

Raději zvolíme poněkud dražší značkový stroj než levnější no name, jejichž kvalita bývá obvykle problematická a rovněž se servisem to není úplně jednoduché — někdy chybí úplně. Při reklamaci jsme pak nuceni volit mezi novým stejným výrobkem nebo vrácením peněz.

Z praktického hlediska je lepší stroj balený v praktickém plastovém kufru než levnější zabalený v kartonu. Výhodné bývají také různé akční slevy, při kterých je i poměrně kvalitní značkové nářadí nabízeno za výrazně nižší cenu. Prodejce k nim někdy zdarma jako bonus přidá např. sadu vrtáků nebo i další stroj, obvykle však již vybíhajícího typu.

Akumulátorové vrtačky jsou čím dál tím oblíbenější

Akuvrtačky se těší rostoucí oblibě kvůli svým výhodám:

  • Jsou nezávislé na elektrické síti, nepotřebují kabel, který omezuje dosah použití a překáží často i ve vlastní práci.
  • Bývají méně hlučné.
  • Je možné u nich nastavit utahovací moment, což převážná většina síťových nedokáže.
  • Výkon začíná být srovnatelný se síťovými modely.

Nevýhodou je nutnost dobíjet akumulátory.

V obchodech jsou nabízeny akuvrtačky a akušroubováky, což může trochu mást, neboť oběma typy nářadí lze šroubovat i vrtat. Rozdíl je víceméně jen ve tvaru stroje: Pro akušroubováky se ustálil T tvar se středovým držadlem, zatímco akuvrtačky mají pistolový tvar vhodnější pro vrtání.

Akumulátorové vrtačky lze podle funkčnosti třídit na

  • kombinované (s příklepem)
  • na vrtačky bez příklepu
  • na aku vrtací (resp. kombinovaná) pneumatická kladiva

Nabídka je velmi rozmanitá — od malých přístrojů s akumulátorem o napětí 4,8 V až do napětí přes 30 V.

Co požadovat při koupi:

  • S příklepem? Mnoho lidí volí aku vrtačku s příklepem. Ta však zvládne maximálně cihlové zdivo, ale rozhodně ne žulu nebo betonový panel. K vrtání do těchto materiálů jsou určena kombinovaná pneumatická kladiva, ať již síťová, či akumulátorová.

    Rychloupínací sklíčidlo
    (nejlépe s aretací vřetene); u některých strojů lze sklíčidlo jednoduše sejmout a nástroj zasunout přímo do vnitřního šestihranu vřetene — stroj se tak zkrátí o několik centimetrů a lze s ním lépe manipulovat v úzkých prostorách.
  • Dva akumulátory v sadě s kapacitou aspoň 2 Ah; raději volíme perspektivní Li–ion akumulátory s rychlonabíječkou alespoň 60 min., které jsou výrazně lehčí a prakticky nemají paměťový efekt; nejběžnější napětí akumulátorů – 12, 14,4 nebo 18 V („osmnáctky“ jsou však pro běžnou potřebu zbytečně těžké).
  • Plynulou regulaci otáček s měkkým rozběhem — postupným tlakem na spínač se otáčky zvyšují z nízkých do maximálních.
  • Doběhovou brzdu, která při uvolnění spínače takřka okamžitě zastaví motor s minimálním doběhem.
  • Dvě rychlosti: nižší pro větší průměry vrtáků (větší točivý moment) obvykle 0 až asi 400 ot./min, vyšší rychlost pro menší průměry vrtáků (menší moment) 0 až asi 1600 ot./min. někteří výrobci nabízejí i třírychlostní, ba i čtyřrychlostní stroje.
  • Předvolbu točivého momentu alespoň v deseti stupních pro dostatečně jemné odstupňování momentu pro různé průměry šroubů.

Několik důležitých tipů k nákupu vrtačky

  1. Vyzkoušíme, jak nám vrtačka padne do ruky. Především u aku šroubováků je důležité, aby neměly příliš silnou rukojeť, aby se bezpečně a jistě daly držet ve všech pracovních polohách. Standardem se již stává i měkčené obložení z kombinace různě tvrdých plastů nebo gumy, které tlumí vibrace a neklouže v ruce.
  2. Prakticky všichni výrobci již využívají akumulátorové články Li–ion. Původně nejrozšířenější články NiCd jsou překonané.
  3. Pro práci v méně přístupných či špatně osvětlených místech jsou velmi praktické stroje s integrovaným osvětlením pracovního prostoru.

Úhlové brusky

Jednoruční brusky mají příkon do 1,4 kW, hmotnost 1,2 až 1,8 kg a pracují převážně s kotouči o průměru 115 a 125 mm.

Obouruční pak mají příkon zpravidla vyšší než 2 kW, hmotnost zhruba 4 až 5 kg a pracují s kotouči o průměru 150, 180 nebo 230 mm.

Výkonnější brusky bývají vybaveny omezovačem rozběhového proudu. Zvláštností dnes není ani regulace otáček, u dražších typů dokonce elektronika zaručující konstantní otáčky i při zatížení.

Brusky s příkonem do 2,3 kW bez omezení rozběhového proudu je možné zapojit do běžné zásuvky s jističem 16 A.

Co požadovat při koupi:

  • Převodovou skříň z hliníkové slitiny (vyšší životnost a spolehlivost brusky), celoplastové výrobky příliš nedoporučujeme.
  • Pohodlné držení (jednoruční u malých brusek, obouruční u velkých), přičemž platí to, co u vrtaček — je třeba vyzkoušet, jak bruska padne do ruky (nejlépe zapnutá – o zapojení do sítě požádáme prodavače).
  • Rychlé a snadné nastavení ochranného krytu, nejlépe bez použití nářadí.
  • Možnost snadné aretace vřetene a následné rychlé výměny kotouče pouze jedním klíčem.

Podle čeho poznáte moderní brusku

  • Má tři polohy přídavného držadla: Držadlo lze nasadit zleva, zprava nebo shora.
  • Držadlo je vybaveno tlumením vibrací (softgrip).
  • Stroj umí pomocí tzv. dynamického vyvažování omezit vibrace pocházející z nevyváženého kotouče.
  • Regulace otáček se pohybuje v rozmezí zhruba od 2800 do 11 000 ot./min.
  • Automatika (dražších modelů) dokáže udržet konstantní otáčky i při zatížení.
  • Jistič spínače vyloučí samovolné zapnutí stroje, například po výpadku dodávky proudu a její následné obnově.
  • Stroj je vybaven samoodpojitelnými uhlíky, které zabraňují poškození motoru po jejich opotřebení.
  • Bezpečnostní rychlobrzda zastaví stroj v několika sekundách po vypnutí či při výpadku proudu.

Foto Jan Malý a archiv