Chalupa stojí na dně malé kotliny, poblíž teče potok. Hladina vody ve studni je asi 50 cm pod terénem (16). Při kontrolních sondách v ložnici, obýváku, kuchyni a chodbě byla tato hladina potvrzena. Zem pod podlahami byla písčitohlinitá, jemná, bez větších kamenů.

Kameny, děrované trubky, štěrk

Po celé ploše objektu jsem vykopal jámu do hloubky 40 cm (1). Na dno jsem navezl vrstvu kamenů, většinou placáků (2).

Na kameny jsem položil navrtané trubky o světlosti asi 5 cm (3). Získal jsem je jako odpad. Jedním koncem končí v místnosti, druhým jsou vyvedeny do sběrné trubky (5), která vede do komína (6).

Na trubky jsem navezl kameny o velikosti pěsti (7). Vrstva je asi 30 cm silná. Zcela navrchu je štěrk o zrnitost 16—32 mm a vrstvě asi 10 cm (8).

Tím jsem se výškově dostal na původní hliněnou podlahu (9), kde byly položeny dřevěné trámy (10) a na nich klasická dřevěná prkenná podlaha (11).

Místo ní jsem položil tepelnou a vodotěsnou izolaci (12), tedy polystyrénové desky vysoké 3 cm a igelitovou fólii.

Navrchu je asi 8 cm klasické betonové směsi (13). Tím byla hotová první podlaha, připravená k položení dalších vrstev.

Komínový efekt vysaje vlhkost

Pod podlahou vlastně vznikl vzduchotěsně uzavřený prostor.

Komín (6) dostatečného průřezu vysává vlhký vzduch přes sběrnou trubku (5) a vodorovně položené trubky (3). Nahrazován je suchým vzduchem z prostoru nad podlahou pomocí průduchů ve zdi (14).

Vypařující se voda se zarazí o podlahu a zůstane v tomto prostoru. Je třeba, aby se vodní páry dostaly mimo tento prostor.

Proto jsem ještě před betonováním instaloval průduchy (14), kterými může proudit relativně sušší vzduch z místnosti (15) pod podlahu. Vlivem komínového efektu dochází k cirkulaci vzduchu.

Cirkulace vzduchu je díky podtlaku trvalá a odstraňuje vzdušnou vlhkost, která by časem ve zdech (17) byla neřešitelným problémem.

Ivan Hanzík