Na úvod trochu teorie: Teplo se v prostředí přenáší třemi způsoby: vedením, prouděním nebo sáláním. Vedení je přímý přenos tepla hmotou, při kterém molekuly teplejšího materiálu kmitají rychleji a rozhýbávají sousední pomaleji kmitající molekuly tak dlouho, dokud se teplota všech molekul nevyrovná.
Podobně jako se ohřívá celá kovová lžička jen částí ponořená do horkého čaje, také v domovním zdivu se vyrovnává vnější a vnitřní teplotu.
Proudění probíhá v plynu nebo v tekutině — teplejší částice se přímo přemisťují do míst s nižší teplotou. Když položíte ruku nad horkou plotnu vařiče, cítíte, jak ohřátý vzduch proudí vzhůru.
Sálání je přenos tepla prostorem elektromagnetickými vlnami. Teplo slunce, radiátoru, žhavých uhlíků v krbu apod., to vše je sálání. Větší část (až 90 %) přenosu energie v prostředí probíhá právě sáláním. I když vaše oči sálání nevidí, nervové receptory ve vaší kůži je cítí.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Jak zastavit teplo
Běžně ve stavebnictví používané (tzv. kontaktní) izolační systémy zpomalují přenos tepla vedením. Tepelnému toku staví bariéru z materiálů, jako je například polystyrén či minerální vata. Obsahují mnoho miniaturních vzduchových kapes, protože vzduch je výborný izolátor. Každá izolace však zabrzdí pouze určitou část tepelného toku, když je tepelně nasycena, její účinnost se snižuje.
Při přenosu tepla zdí sálavá energie z místnosti dopadá na vnitřní povrch stěn. Každá zeď část této energie pohltí, část odrazí zpět. Odrazivost závisí například na barvě — černá barva a tmavé barvy pohlcují více než bílá. Klasické stavební materiály a nátěry odrazí asi 30 až 50 % tepelné energie, pohltí jí tedy 70 až 50 %.
Sálavé teplo je podobně jako světlo elektomagnetické vlnění — liší se jen vlnovou délkou. Oboje má schopnost se odrážet. Světlo například od vrstvičky rtuti, která je nanesená na zadní straně skleněného zrcadla. Stejně funguje termoreflexní nátěr, který má schopnost odrážet sálavé teplo zpět do místnosti. Zeď s termoreflexním nátěrem se ohřívá jen zvolna a neodvádí většinu tepla ven. Interiér se ochlazuje pomaleji.
Kouzelné kuličky, základ tepelného zrcadla
Co odraz sálavého tepla způsobuje? Stejnou funkci jako vrstvička rtuti u zrcadla, mají při termoreflexi duté keramické mikrokuličky, velké pouze 50 až 100 mikronů. Když barva na povrchu zdi vyschne a vyzraje, kuličky vytvoří souvislou vrstvu, jakési tepelné zrcadlo.
Keramické mikrokuličky také zvyšují tvrdost nátěru a tedy jeho životnost. Jejich sférický tvar rovněž výrazně brání usazování prachu a nečistot, které snižují schopnost nátěru odrážet teplo. Duté keramické kuličky fungují i jako malé termosky. Nejenže tedy odrážejí sálavé teplo, ale brání i přímému vedení tepla zdí a mají tedy významné termoizolační vlastnosti. Proto se pro tuto hmotu vžil termín termoizolační nátěr.
Mikrokuličky jsou rozptýleny v paropropustné elastické bázi, která je prodyšná a umožní zdem dýchat. Na stěnách místností nedochází k nežádoucí kondenzaci vodních par, která je hlavní příčinou vzniku plísní. Termoizolační nátěr odstraňuje kondenzaci i na místech tzv. tepelných mostů, neboť teplo rovnoměrně rozvádí po celém povrchu podkladu.
Kolik to stojí
Náklady na termoizolační nátěry se počítají na tisícikoruny. V interiéru navíc můžeme všechny práce provést sami jako při malování.
V interiéru natíráme jen vnitřní stěny obvodových zdí domu, kterými uniká teplo ven a případně malý přesah nátěru z obvodových stěn na příčky, který doporučují výrobci. Výrobci termoizolační nátěrové hmoty uvádějí, že úspora energie na vytápění se pohybuje mezi 15 až 35 % v závislosti na tepelné vodivosti podkladu.
Termoizolační nátěr je možné nanést i na fasádu domu. V zimě odráží pronikající teplo zpět do zdi a ošetřená fasáda tak uvolňuje nízké množství tepla do venkovního prostředí. V horkých letních měsících fasáda s termoizolačním nátěrem odráží sluneční záření, obvodové zdi se méně ohřívají a v místnostech není takové vedro. Nátěr chrání fasádu i před UV zářením a zvyšuje odolnost proti tvorbě mechu a plísní. Ve středoevropských klimatických podmínkách je účinek zateplení fasády termoizolační barvou srovnatelný s nátěrem vnitřních zdí.
Jak na to
Obsah kbelíku po otevření důkladně promícháme a neředíme – je dodáván ve finálním stavu. Termoizolační nátěr nanášíme stejně jako klasické barvy malířskou štětkou, válečkem nebo stříkáním. V intervalu 12 až 24 hodin podle teploty a vzdušné vlhkosti naneseme 2 až 3 vrstvy na čistý, suchý, předem připravený podklad.
Spotřeba nátěru v interiéru je 0,3 až 0,5 kg na m² podle povrchu omítky: Čím je hladší, tím nižší je spotřeba. Před nanesením první vrstvy doporučujeme natřít zeď vhodnou penetrací — termoizolační nátěr lépe ulpí, nebude se odlupovat a snížíme i jeho spotřebu. Malíři říkají, že penetrace není doporučením, ale nutností.
Při zateplení fasády bývá spotřeba nátěru vyšší, musíme počítat se spotřebou 0,5 až 0,8 kg na m². Čím hrubější omítka, tím vyšší spotřeba. U hrubé brizolitové omítky se spotřeba může vyšplhat na 1,2 kg na m². Venkovní teplota během natírání a další 1 až 2 dny po něm nesmí klesnout pod 7 °C.
Termoizolační nátěry je možné je tónovat do odstínů všech barev. Hodí se však jen světlé pastelové tóny, které zachovávají schopnost odrazu tepla.
Pro Receptář Peter Gajdoštin, foto Shutterstock