Tah v kamnech jsem zlepšil odtahovým ventilátorem. Originální (za 5000 Kč) je do bytu velký, těžký a hlučný, proto jsem vyrobil vlastní: malý a naprosto nehlučný, s možností namontovat jej přímo na koleno kouřovodu u sopouchu.

Toto uspořádání mám vyzkoušené do teploty 200 °C, přičemž z kamen jde (po přidání několika výměníků) jen 110 °C. Při vyšších teplotách by však nebyl problém na hřídel připevnit chladicí vrtulku.

Na účinný tah stačí velmi slabý motorek (3—20 W) a nízké otáčky, snáze se pak zatápí, při přikládání kamna nekouří do místnosti, táhnou i zanesená a lze je snadněji a bezprašně čistit.

Motorek z magnetofonu

Použil jsem motorek z magnetofonu, protože při určitých otáčkách nekmitá, a přichytil jsem jej na koleno kouřovodu třemi malými silentbloky, přičemž jsem ještě na šrouby navlékl gumové průchodky, aby bylo zavěšení co nejměkčí. Tím jsem odstranil přenos veškerého hluku a zároveň jsem zabránil nechtěným zákmitům (vyosení) hřídele vrtule.

Pokud by totiž hřídel s vrtulí kmitala, nepomohlo by přitažení motorku ke kolenu, účinné je pouze pružné uložení a správné vycentrování. To musíme před montáží vyzkoušet v ruce: Když motorek zapneme na plné otáčky, může se mírně chvět, ale hřídel s vrtulkou musí zůstat rovná, nesmí kmitat.

Hřídel z tiskárny

Pro dobrou stabilitu jsem použil tvrdou osmimilimetrovou hřídel z již nefunkční tiskárny, vrtuli jsem vystřihl z nerezového plechu o síle 0,4 mm, protože se na něm nedrží saze, vytvaroval jsem ji přesně symetricky a vyvážil na hraně nože. Má zaoblenou náběžnou hranu, aby omezovala aerodynamický hluk.

Regulace odporem

Regulace asynchronního motorku s kotvou nakrátko je trošku problém, ale do jednoho z přívodů k motorku lze například sériově zapojit výkonný odpor, případně tlumivky s pěti odbočkami (v mém případě). Slabý motorek nelze použít, protože nemá potřebnou mechanickou stabilitu (hmotnost, vzdálenost obou ložiskových domů apod.).

Foto autor