A začátkem devadesátých let minulého století tradiční česká stavebnice málem zanikla.
Historie
Jaroslav Vancl, vynálezce stavebnice Merkur, se narodil roku 1890 jako první ze čtyř synů majiteli malé strojírenské továrny Filipu Vanclovi. Vyučil se u otce v Benátkách nad Jizerou a od roku 1910 pracoval v Polici nad Metují jako zámečník pro firmu Katschner, která vyráběla různé drobné kovové zboží, šrouby a také brusle. V roce 1914 však byl z firmy propuštěn, protože vedl stávku. Poté pracoval pro automobilku v Hradci Králové, živil se i hloubením artézských studní. V těch letech také už promýšlel, jak realizovat svůj záměr − vyrábět kovové hračky.
Po válce, v roce 1920, Jaroslav Vancl založil v Polici nad Metují firmu Invertor a začal vyrábět stejnojmennou stavebnici, ve které bylo nutné kovové díly spojovat háčky. O pět let později přešel na šroubky. Nový systém uvedl na trh pod názvem Merkur.
Merkur
Určil také základní rozměry, které se dodržují dodnes: šroubky a matičky o průměru 3,5 mm a desetimilimetrové vzdálenosti mezi otvory na plechových páscích. S výrobou pomáhal otec a jeho strojírna, později se o rozvoj stavebnice i chod firmy výrazně zasloužili dva zeťové František Jirman i Karel Peluněk.
Hračka měla úspěch, takže v třicátých letech přibyla stavebnice Metropol, která fungovala na stejném principu, jen z ní bylo možné stavět budovy, dále doplňující stavebnice Popular, ale hlavně stavebnice Elektrus, z jejíchž součástek se daly sestavovat elektrické motůrky, relé a obvody.
Merkur - převodová ústrojí
obrázek z archivu ireceptar.cz
Plechové elektrické vláčky Merkur byly tenkrát v Československu nejrozšířenější hračkou tohoto typu.
V téže době začala firma nabízet i plechové elektrické vláčky typu nula, to znamená modely v poměru 1:45 a s roztečí kolejí 32 mm. Původně jako doplněk k Merkuru a rovněž jako stavebnici. Trh ovšem žádal hotová vozidla, a tak se v Polici nad Metují přizpůsobili.
Vývoj a výrobu pak přerušila druhá světová válka. Jaroslav Vancl sice ještě stihl v roce 1947 navázat tam, kde přestal, jenže začátkem padesátých let mu firmu v druhé vlně znárodnili, přešla pod Okresní kombinát v Broumově a on v ní mohl pracovat už jen jako řadový zaměstnanec.
stavebnice Popular
Vláčky se přestaly vyrábět v roce 1968, protože tato oblast byla v rámci tehdejšího centrálního plánování ekonomik socialistických zemí vyhrazena pouze výrobcům v Německé demokratické republice.
Přitom stavebnice Merkur dál slavila úspěchy na trzích celého světa. V různém provedení se vyvážela do mnoha států, zatímco v tuzemsku nestačila poptávce.
Současnost
Pak přišla devadesátá léta, nepovedená privatizace, a kdyby se neobjevil Ing. Jaromír Kříž, kdo ví, jak by to s Merkurem bylo dál.
„Podnikal jsem v kovovýrobě, potřeboval jsem soustružnický automat, myslel jsem, že ho od nich odkoupím, protože Merkur se už několik měsíců nevyráběl, firma byla v likvidaci. Jenže to nešlo, v úvahu připadal pouze pronájem, ale ne jen jednoho stroje, nýbrž celé společnosti. Takže jsem si ji pronajal, přijmul jsem lidi, rozjeli jsme výrobu. Ale pak byl na původní firmu vyhlášen konkurs. Nezbývalo, než ji postupně odkoupit,“ vysvětluje šéf firmy Merkur Toys.
Začala nová éra. Stavebnice dostala moderní kabát, rozšířila se do mnoha setů od nejjednodušších jednoúčelových až po ty opravdu komplexní. Přibyly elektrické, elektronické i didaktické součástky. Merkur se už zase prodává do zahraničí. Firma dokonce obnovila výrobu plechových elektrických vláčků. Co si lze přát víc? Aby se Merkur dostal do škol.
z Merkuru se dá postavit co vás napadne
Totiž tak: V Polici nad Metují otevřeli Muzeum stavebnice Merkur. V něm je k vidění Ocelové město sběratele stavebnic a velkého znalce slavného Merkuru Jiřího Mládka. Město je zapsáno v Guinessově knize rekordů jako největší stavba vytvořená z tohoto typu stavebnic. V muzeu mají i funkční kolejiště v měřítku 1:45 nebo historické a současné modely, ale také sál se stoly, které jsou celé pokryté díly stavebnice. Malí návštěvníci si mohou smontovat, co libo. A očití svědkové dokládají, že to děti baví, ale že jsou neuvěřitelně nešikovné. Není divu, když ze škol zmizel předmět pracovní vyučování. A Merkur má potenciál být skvělou pomůckou pro rozvoj představivosti i zručnosti.
- Ostatně už v prvním Vanclově sešitku s návody se píše: „Stavebnice Merkur baví, poučuje, hrou uvádí do základů techniky a mechaniky. Zajímavým způsobem nutí naše chlapce ku přemýšlení a vede je různými pokusy k vlastním vynálezům nových a nových modelů. Stavebnice Merkur jest tudíž nejen hrou, ale i zajímavou učební pomůckou. Součásti stavebnice Merkur jsou technicky správným napodobením základních potřeb v oboru strojním a konstrukčním používaných, jejich pojmenování je technicky správné, snadno pochopitelné. Veškeré součásti hodí se přesně k sobě, nechají se snadno spojovati a rozebírati, jejich trvanlivost a použitelnost je téměř neomezena.“
Ano, Merkur je jedinečný v tom, že je reálný. Nehrajeme si, nenapodobujeme, my skutečně konstruujeme a zároveň vlastníma rukama vrábíme, a to ať jsme děti, nebo dospělí. Stavebnici navíc můžeme použít i na praktické věci.
Wichterleho model
Tradovaným příkladem jsou kontaktní čočky profesora Otto Wichterleho. V roce 1961 byl nucen čočky zdokonalovat doma, a nikoliv na půdě ČSAV, protože ministerstvo usoudilo, že nemají perspektivu. Vymyslel takzvané odstředivé odlévání, a aby vyzkoušel, zda to bude fungovat, sestrojil aparaturu ze stavebnice Merkur, s kterou si hrál jeho syn. A vynález byl na světě.
Nebo tři studenti litomyšlského gymnázia, kteří se svou prací v roce 2009 nominovali na celosvětovou soutěž mladých vědců a v kategorii týmových projektů vyhráli. V konkurenci patnácti set řešitelů z šedesáti zemí! Zkonstruovali robota a použili k tomu součásti stavebnice Merkur.
Ale ruku na srdce, kolika bezejmenným kutilům posloužily za ty roky díly ze stavebnice k tomu, aby mohli vytvořit něco, co potřebovali k dalším účelům? Vždycky to bylo rychlejší a jednodušší, ale hlavně to stoprocentně fungovalo. Protože stavebnice Merkur, to nejsou jen kusy červeného plechu a šroubky…
Foto Merkur Toys a autor
klimatizace
Autor podotýká, že první stavebnici Merkur dostal pod stromeček až ve svých dvaapadesáti letech, i když si ji moc přál už jako kluk. Že to nebyla jen recese, dosvědčuje i tento model, který z ní sestavil (to už ovšem hříčka je: Větráček z počítače žene vzduch přes kostku ledu, pneumatiky zabraňují, aby se vibrace přenášely do podložky, na které věc stojí; věc se nazývá klimatizace). Autor považuje Merkur za nejlepší kutilskou stavebnici všech dob. Ostatně i proto vznikl tento článek.
