Neobvyklá denní doba
Asi nejzajímavější snímky vznikají ráno před a po východu slunce. Světlo před rozbřeskem je namodralé, při troše štěstí i růžová obloha. Sluší solitérním stromům někde na horizontu nebo uprostřed polí a luk. Jakmile se slunce vyhoupne nad obzor, vyniknou dlouhé a výrazné stíny. Světlo je zlatavě oranžové a krásně kreslí.
Bílé Karpaty, NPR Jazevčí
V bočním světle nebo po světle vyniknou teplé barvy. Nebojte se ani protisvětla, jen slunce přitom držte buď mimo záběr nebo jej nechte pouze částečně prosvítat zpoza kmenu či větve stromu. Ranních snímků uvidíte všeobecně daleko méně než z jiné denní doby. Vstávat do tmy a vyrážet před svítáním je jen pro opravdové fotonadšence. Ale věřte mi, stojí to za to!
Táborsko, přírodní památka Kozlov
Neobvyklé počasí
Za pěkných slunečných dnů potkáte venku davy návštěvníků. Za deště, v mlze nebo ve vánici budete sami. Je to počasí, které sluší jak solitérním stromům, tak porostům. Déšť zvýrazní barvy, oživí mokrý mech i kůru stromů. Světla je pomálu (stativ nutný!) ale krásně měkkého, bez ostrých stínů a se spoustou jemných polotónů. Jen s sebou nezapomeňte polarizační filtr. Sice ještě ubere na světle (zhruba 1 EV), ale odstraní nepříjemné mokré odlesky oblohy s nehezkým modrozeleným nádechem, oteplí barvy a vykouzlí neopakovatelnou atmosféru.
Šumava, Zhůří
Mlha je krajinářský poklad. Někdy se na počátku dne válí při zemi jako moře, ze kterého trčí siluety stromů. Jindy se coby závoj drží v bučinách, stírá detaily a zjednodušuje kmeny až k prazákladu. A podaří-li se vám být ráno někde na skalní vyhlídce ve chvíli, kdy mlhou pronikají první sluneční paprsky, střídají se s tmavými pásy stínů špiček smrků a dohromady vytváří úchvatnou mozaiku, co si přát víc? Teleobjektiv, stativ a nepropást příležitost, tyhle chvilky trvají opravdu krátce.
Bílé Karpaty, Čertoryje
Ve sněhové vánici se svět stává téměř černobílým. Nepodstatné mizí, tvary se zvýrazní a lze si hrát. Třeba s delším časem, který vločky rozmázne do protáhlých světlých šmouh. Jen nezapomeňte na pláštěnku jak pro sebe, tak pro fotoaparát. Není-li nic lepšího po ruce, poslouží i polyetylénová taška. Stačí prostřihnout otvor ve dně. Fotoaparát vložíte dovnitř objektivem přiložíte k vystřižené díře a okraj upevníte izolepou nebo gumičkou.
Nestálé počasí
Hezké slunečné dny jsou příjemné, leč trochu nudné. Daleko pestřejší a fotograficky vděčnější je klasické “aprílové” počasí se střídáním slunce, mraků i deště. Atraktivní může být i přechod studené fronty. Vzpomínám si na jedno hodně dávné ráno ve Slovenském krasu. Odpoledne a večer předchozího dne hustě pršelo. Stoupali jsme na planinu prudkým svahem a klouzali po mokrém jílu, na hraně planiny pak mokří stavěli stan na naprosto promoklé trávě. Ale to ráno: Pročištěný vzduch, v popředí rašící duby, které, zalité sluncem, rámovaly výhled na sněhové čepice vzdálených hor snad přes polovinu Slovenska.
Dunajovice
Užijte si letní bouřky. S vydatným lijavcem a hradbou modročerných mračen, která přejde a z jejího zadního okraje na pár minut zasvítí to správné krajinářské světlo. A třeba se nad obzorem ještě rozklene duha. Nebo když se k bouřce teprve sbírá, den se chýlí ke konci a trhlinou v mracích se prodere to nejoranžovější sluneční světlo jaké si jen umíte představit.
Za nestálého počasí vznikají úžasné snímky. Ale štěstí přeje jen připraveným. Těm, kteří odhadnou, co se může dít, a vyrazí včas. Někdy se zadaří, jindy ne. Přemýšlet až při úžasném světle, kam vlastně vyrazit, je pozdě a znamená to vše propást.
Jasan u Hartmanic
Mějte ve svém okolí vytipované zajímavé stromy předem. Rozmyslete si v klidu kompozici, poznamenejte si do hlavy či notesu světové strany i světelné podmínky. Odhadněte, jak rychle jste schopni dorazit. Právě toto se mi vyplatilo jedné prosincové noci, těsně po vánocích. Luna a ledové krystalky v atmosféře vytvořily na obloze neskutečné měsíční halo. Popadl jsem fotobrašnu a stativ, sedl do auta a vyrazil v silném mrazu k mému oblíbenému, dvacet kilometrů vzdálenému solitérnímu jasanu. Stihl jsem to...
