Bez sladce voňavého skořicového prášku si nedovedeme představit závin ani vánoční pečivo. Celá je výborná nejen do svařáku, ale i do bylinných čajů a odvarů a také jako voňavá dekorace. Skořice je nejen příjemná, ale i léčivá – snižuje hladinu cukru v krvi, potlačuje záněty a množení bakterií.
Skořicový svícen
Skořici ke svíci snadno upevníte, pokud ji natavíte
Svinuté rolky skořice nejen libě voní, ale rovněž velmi pěkně vypadají. Můžeme jimi obložit silnější svíčku – díky teplu vydávané plamenem se ještě více rozvoní, zvláště když svíčka počne ubývat. Její vzhled i vůni si vychutnáme na svátečním stole, jen ji nelze nechávat bez dozoru, aby suchá skořice nechytla.
Svinuté rolky jsou sušenou vnitřní kůrou z větviček skořicovníku (Cinnamomum zeylancium), stálezelené dřeviny příbuzné vavřínu. Nejlepší skořice pochází ze Srí Lanky. Lidé její dary užívají již přes 4000 let, stejně jako podobně vonící, ale hrubší kůru skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia).
Skořici můžete kolem svíčky upevnit i provízkem
Skořicový čaj
Skořice výtečně doplní ovocné čaje
Ovocným či bylinkovým čajům dodá skořice báječnou vůni i příchuť. Abychom si skořici skutečně vychutnali, nálev luhujeme nejméně čtvrt hodiny, ještě lepší je odvar – skořici pět minut povaříme a dalších 15 necháme luhovat. Počítáme s půlkou rolky na šálek vody, použít ji můžeme i opakovaně. (Pokud skořici podrtíme, uvolní chuť a vůni ještě snáze, ale nebudeme i moci použít znovu). V nouzi poslouží i půl lžičky skořice v prášku.
Hřebíček lze "zatlouci"
Pomeranče zdobené hřebíčky, přírodní vánoční ozdoba
V našich kuchyních je oblíbený stejně, jako byl i v Mezopotámii tisíce let před Kristem – v tamních kuchyních ho nalezli archeologové. Je výtečný do jídel slaných i sladkých, působí silně dezinfekčně, prokrvuje organismus. Z hřebíčku se extrahuje eugenol, oblíbená přísada ústních vod a zubních past. Ústa dokonale vydezinfikuje i žvýkání celého hřebíčku, který je prospěšný i proti parodontóze. Hřebíček je poupětem tropického stromu hřebíčkovce (Eugenia caryophyllata), pocházejícího z Moluckých ostrovů. Při sběru jsou pupeny růžové, po usušení lehce zhnědnou.
Protože sušená poupata opravdu připomínají hřebíky, jejich název je od nich odvozen nejen v češtině, ale například i v čínštině nebo francouzštině. A jako hřebíčky je také můžeme zatlouci – třeba do pomeranče. Jednodušší je dírky pro ně předem připravit, pak je vsuneme velmi snadno. Vytvoříme tak velmi pohlednou a jemně voňavou dekoraci, kterou můžeme položit na sváteční stůl, na parapet nebo na topení, nebo ji ovinout mašlí a zavěsit. Pokud vás při slavnostní večeři rozbolí hlava, žaludek nebo zub, stačí jeden hřebíček vytáhnout, rozžvýkat a možná bude líp.
Hřebíček nejen do svařáku
Hřebíček můžeme přidat i do ovocných a bylinkových čajů. Stačí pár hřebíčků na konvici vody, jedná se o koření s mimořádně silnou vůní, chutí i protizánětlivými a prokrvujícími účinky. Pokud ho podrtíme, stačí ho vyluhovat v nálevu, celý je lepší povařit.
