Mnozí si pamatujeme na první vlastnoruční seznámení s velikonoční tradicí. Není divu, vždyť zdobení vajec odjakživa láká maminky s malými dětmi, bývá oblíbené v předškolní a školní výtvarné výchově.

Kdysi patřívalo ke zcela samozřejmým velikonočním činnostem hospodyněk. Zejména malování voskem na podklad a opakované barvení. Anebo odbarvování výluhem z kysaného zelí, po kterém zůstal voskovaný vzor barevný.

K tradičnímu batikování se mimo vosku používaly i přírodniny, třeba květ či lístek, které se na vejce přilepily. Tuk přidaný do barvy zase vytvořil mramorový efekt.

Svého času se velikonoční vejce barvila celou škálou přírodních surovin. Patřily k nim žito, cikorka, cibule, šafrán, indigo a další.

Vedle faktu, že vejce láká k dekorativním úpravám už svým fascinujícím tvarem, vnímáme ho odjakživa jako jedinečný symbol jara a nového života vůbec. Znalci historie i na základě archeologických nálezů v dávných slovanských hrobech objevili, že skořápka symbolizovala už v pohanských dobách Zemi, žloutek Slunce a bílek Měsíc. Jarní vaječné obyčeje, jako bylo koulení vejce po hřbetě zvířat, jeho vkládání do brázdy či rozbíjení do základů domu, měly do hospodářství přinést mláďata ve chlévě, úrodu na poli i štěstí v životě.

Stejně jako dnes také v minulosti si mnohé ženy oblíbily zdobení kraslic a začaly se hlouběji zajímat o výtvarné techniky a zkoušet nejrůznější postupy. Od leptání barvy na skořápce brčkem namočeným v kyselině dusičné přes škrábání barevné vrstvy žiletkou až po lepení kousků slámy do nevídaných dekorů či třeba ovazování vejce provázky a dalšími materiály.

A technik zdobení vajíček stále přibývá. Jednak kvůli komerčnímu využití, ale také díky radosti z nového nápadu.

Vrtané kraslice

Modelářskou vrtačkou lze vajíčka ozdobit drobnými otvory, které se pak dají zvýraznit barevně nebo plasticky včelím voskem obarveným zinkovou bělobou. Výsledný efekt připomíná výšivku zvanou richelieu.

Skořápka v drátěném úpletu

Pro zdobení tzv. drátěné kraslice se hodí pocínovaný včelařský drátek nebo měděný o průměru do 0,3 mm. Nejprve si vytvoříme z drátu základní kolečko. K jeho obvodu pak připlétáme tytéž smyčky v téže velikosti, kterou si určíme. Oka by neměla být příliš velká ani příliš malá, prostě taková, které na skořápce vytvoří hezký dekor.

Potřebujete vyfouknout žloutek s bílkem z většího množství vajec? Miroslav Badal sestrojil podtlakovou vyfukovačku vajec a její návod zveřejnil ma webu MojeDilo.cz. K vyprázdnění skořápky stačí jediná dírka ve velikosti 2,5 mm.

Smyčkami opleteme základní kolečko a pokračujeme v dalších řadách tak, že na předchozí jedno oko zavěsíme dvě další smyčky. Tím drátěný kabátek rozšiřujeme.

První tři až čtyři řady pleteme v ruce. Poté, co vznikne jakýsi květ o průměru zhruba čtyř centimetrů, přiložíme pleteninu na skořápku a pokračujeme. Podle tvaru vajčíka počet smyček v řadě ke konci opět ubíráme.

Quillingová kraslice

V Evropě se quilling používal již ve středověku ke zdobení církevních předmětů a písemností.

Technika quillingu spočívá ve stačení proužků barevných papírů nebo látek do spirálek, jejich tvarování a skládání do obrazců.

Quilling ve tvaru vejce působí nápaditě a nově. Spirálky lze lepit na skořápku nebo také na šablonu z dvoudílného plastového modelu vajíčka větší velikosti, kterou na závěr vyjmeme.

Dekoraci vytvoříme z 5mm proužků barevného kancelářského papíru nastříhaných nejlépe na řezačce fotografií.

Spirálky natáčíme na párátko s nařízlým koncem. Tvarujeme je a zpevňujeme kapkou lepidla na papír. Tak si připravíme množství zelených lístků a různobarevných květů rozličné velikosti. Ty pak lepíme na dvoudílnou formu nebo skořápku.

Vajíčko se dá pověsit nebo pod něj můžeme stejnou technikou vyrobit podstavec.

Podívejte se na návod krok za krokem, jak vytvořit quillingovou kraslici.

Píšťalka z vrby nebo bezu

Zatímco pletení pomlázky si řada kluků všeho věku ráda vyzkouší, píšťalku dnes otlouká málokdo.

Nejvhodnějším materiálem pro výrobu píšťalky jsou živé vrbové proutky. Jaro v nich rozproudilo mízu, která přináší sílu pro rašení lístků a materiál pod borkou náležitě zvlhčuje. To je pro uvolnění a sejmutí kůry důležité. Kde není po ruce vrba, poslouží dobře také proutek z bezu černého.

Co se tloušťky použité části větve týče, volíme ji asi do 1,5 cm. Délka: asi 10 až 15 cm. I když je dřevo čerstvé, můžeme ho na chvíli namočit do vody.

Při otloukání píšťalky si můžeme zanotovat:

Otloukej se, kozí pysku,
dám ti hráchu plnou mísku:

nebudeš-li se otloukati,
budu na tě žalovati

našemu pánu, děravému žbánu...

Nebo

Otloukej se píšťaličko vrbová, vrbová, pojedeme zítra ráno na drva,

už jsi otlučená dost jako měkká kost.

Oba konce seřízneme kolmo. Náustek upravíme do šikmého tvaru raději později, abychom kůru neroztřepili při otloukání.

Hladkou střenkou nože poklepáváme po plášti celého proutku, abychom oddělili lýko od dřeně a abychom mohli kůru lehce stáhnout.

Před stažením kůry šikmo seřízneme náustek. Na horní straně zařízneme zvukový otvor.

Kůru na protilehlém konci nařízneme po obvodu a opatrně stáhneme. Aby nezaschla, krátce ji namočíme.

Dotvarujeme náustek: Oddělíme malý špalíček ve vzdálenost zvukového otvoru, nahoře z něj seřízneme tenký plátek a náustek zasuneme zpět do stažené kůry. Posunováním měníme tóny píšťalky.

Další nápady pro tvořivé najdete ve Velikonočním speciálu webu MojeDilo.cz