Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
obrázek z archivu ireceptar.cz
Olše, jejíž půvabné šištice dozrávají na podzim, ale listy raší velmi brzy zjara, je nejen krásným, ale i léčivým stromem. Olšová kůra staví průjmy a hojí střevní i jiné záněty. Zvláště tinktura z kůry je silně antiseptická, dovede zahubit i bakterie, jako je Escherichia coli, stafylokoky a další. Odvar z listů či kůry pomáhá při revmatismu i problematické pokožce. Jako kloktadlo velmi účinně dezinfikuje ústní dutinu.
Užívaná část
Listy či kůra z mladých větévek se sbírají časně z jara, kdy v nich proudí nejvíce životadárné mízy.
Účinné látky
Olše obsahuje antrachinony a třísloviny, flavonoidy, fytosteroly, fenoly, triterpenové sloučeniny a řadu dalších látek.
Podávání
Vnitřně užíváme nálev z čajové lžičky listů či kůry na šálek vody, popíjíme po lžících během dne. Nálev či odvar může zastavit i krvácení z nosu, pokud jím nos proplachujeme. Zanícenou pokožku, spáleniny či bércové vředy hojí i čerstvé podrcené a přiložené listy. Pro koupele rukou a nohou při revmatismu či pro osvěžení nohou připravíme odvar – hrst listů přivedeme k varu v litru vody, poté necháme vyluhovat a zcezené vlijeme do koupele.
Mladé pupeny, obsahující mnoho cenných látek, pomáhají při nejrůznějších zánětech a posilují organismus.
Výskyt
Vlhkomilnou olši najdeme nejčastěji na březích potoků a řek a v lužních lesích. Její dřevo je velmi odolné vůči vlhku, čehož využívali stavitelé měst budovaných na vodě. Snáší mráz i hluboký stín, jenom sucho ne. Na zahradě jim proto můžeme pěstovat, pouze pokud k tomu máme vhodné podmínky, především dostatek vláhy. Příbuzná olše šedivá (Alnus incana) má účinky podobné, tinktura připravená z její kůry je v potírání bakterií ještě účinnější, nežli je tomu u olše lepkavé.