Jak je poznáme
Naučit se poznávat holubinky není těžké. Nejzásadnějším znakem je zrnitá struktura třeně. Když z něho kousek odštípneme, vylomí se lasturovitě, zatímco u jiných lupenatých hub se vláknitě trhá.
Stejnou vlastnost mají už jen ryzce, jenomže jejich třeň po poranění roní mléko.
Pro začínajícícho houbaře je však na holubinkách nejpříjemnější skutečnost, že jejich jedlost či nejedlost lze rozpoznat podle chuti. Avšak pozor: Toto pravidlo platí opravdu jen u holubinek!
Druhy palčivé či hořké jsou nejedlé, druhy s mírnou, příjemnou chutí jedlé.
Navíc holubinky rostou hojně od jara až do podzimu, je jich na padesát druhů a mezi nimi se vyskytuje jen jedna jediná opravdu nebezpečná: holubinka vrhavka. Vyznačuje se ostrou palčivou chutí, mákově či růžově červeným kloboukem a bílými lupeny i třeněm. Tahle jedovatá houba roste na kyselých půdách v jehličnatých i smíšených lesích, hlavně pod borovicemi a smrky.
Nejchutnější houba světa
Královnou mezi všemi holubinkami, kterou mnozí gurmáni bez váhání označují za nejchutnější houbu světa, je holubinka nazelenalá.
Pozná se velmi snadno podle měděnkově zelenavého, políčkově rozpukaného nelesklého klobouku, který je v mládí dlouho polokulovitý a až později rozpukává.
holubinka nazelenalá
holubinka nazelenalá
Protože holubinka nazelenalá je velmi tvrdá, mladé plodnice jsou skvělé naložené v octě. Ty starší pak posolíme do lupenů a podusíme je na lžíci másla. Chutnají jemně jak pečené telecí maso.
Holubinku nazelenalou najdeme ve všech lesích, nejspíše však na jejich okrajích, protože má ráda světlo.
Mezi prvotřídní holubinky patří dále holubinka kolčaví, která se zejména v mládí šálivě podobá hříbkům, a proto je někdy také nazývána holubinka hříbková.
Má okrové nebo lískově hnědé hlavičky se smetanovými a později slámově žlutými lupeny.
Báječně chutná také holubinka namodralá, se kterou však můžeme mít zpočátku dost potíží. Navzdory svému jménu může totiž mít klobouk i fialový, zelenavý, pleťový, vzácně i dokonce kanárkově žlutý. Lépe ji proto poznáme podle toho, že přejedeme-li prstem po lupenech, máme pocit, jako bychom se dotýkali špeku.
holubinka namodralá
holubinka namodralá
Roste velmi hojně (červen až říjen) ve všech lesích, ale často i na hrázích rybníků.
Zmíněnou trojici doplňuje holubinka mandlová s kalně masově červenavým kloboukem, bílými lupeny a dolů zúženým, narezlým třeněm. Roste zejména pod duby, habry, břízami a borovicemi, najdeme ji i v parcích.
Na holubinky s chemií
Mezi naše největší holubinky patří další výborná holubinka olivová. Je to statná houba s 8 až 20 cm širokým, olivově až purpurově zelenavým kloboukem a karmínovým třeněm. Její dužnina po kápnutí fenolu okamžitě sytě vínově zčervená, později borůvkově zfialoví.
holubinka olivová
holubinka olivová
Zelená skalice nám zase pomůže bezpečně odhalit chutnou holubinku révovou. To je totiž veliká parádnice, takže klobouk může mít světle i tmavě červený, stejně tak však namodralý, hnědý, zelený nebo všemi těmito barvami promíchaný. Kápneme-li ovšem na její dužninu zmíněnou zelenou skalici, okamžitě zezelená.
U ostatních barevných holubinek nabíhá dorůžova nebo dovínova, u holubinky namodralé se nemění. Při sběru holubinky révové vás však nesmí odradit slanečkový pach. Ten totiž vařením zcela zmizí.
Nezapomeňte ani na další
Kromě jmenovaných holubinek exkluzivní chuti rostou samozřejmě další velmi dobré holubinky. K nim patří holubinka trávozelená, která roste zejména pod břízami. Klobouky má, jak jinak, trávově zelené, na okrajích slabě rýhované, uprostřed mírně zahnědlé.
Podle zlatožlutých lupenů i třeně se dobře určí i kvalitní holubinka zlatá s červeným nebo oranžovým kloboukem.
Přehlédnout nemůžete ani dosti hojnou holubinku tečkovanou s hnědě červeným kloboukem a světlými tečkami.
holubinka vrhavka
holubinka vrhavka
Zvláště v borových lesích můžete nasbírat chutnou holubinku odbarvenou. Nevím, proč se tak jmenuje, neboť už z dálky vás láká živě oranžovými klobouky; dávejte si však pozor − bývá často červivá.
Mezi další jedlé holubinky patří zejména holubinka černající, bukovka, trochu mentolově vonící holubinka sličná či holubinka celokrajná a podrusá.
Nejedlé
Z nejedlých druhů vedle jedovaté vrhavky byste si pozor měli dát hlavně na hodně palčivou, jako tužka vonící holubinku brunátnou s rudohnědým nebo až fialově hnědým kloboukem, a na holubinku jízlivou s červenými až fialovými plodnicemi, která chutná zvlášť ostře.
