Zatímco některé houby žijí v symbióze se stromy, jiné jsou odborně označovány jako houby saprotrofní. Pro tento pojem máme sice zastaralé, ale velice přiléhavé české označení houby hniložijné. Ty plní v přírodě nesmírně důležitou úlohu – rozkládají dřevo a další odumřelou rostlinnou hmotu. Díky pestré škále enzymů dokáží houby rozložit tak složité látky, jako jsou celulóza a lignin, a není pochyb o tom, že bez činnosti hub by ekosystém na naší planetě zkolaboval, protože by se docela zastavil přirozený koloběh látek v přírodě. Asi jen málokdo tuto skvělou schopnost hub ocení, když mu zrovna dřevomorka začne na chalupě likvidovat nábytek nebo krovy. Ale výhody převažují.
penízovka smrková (Strobilurus esculentus)
Je libo listí, jehličí, trus nebo šišku?
S nadsázkou by se dalo říci, že z hlediska nároků na stravu jsou nám různé druhy hub podobné – každé chutná něco jiného. Jsou mezi nimi i vyložení potravní specialisté, kteří rostou jen na určitém druhu dřeva nebo substrátu. A tak máme houby rozkládající dubové listí, smrkové jehličí nebo uschlé kapradiny, jiné najdeme jen v trávě na loukách a mezích, ba dokonce jsou i takové, které rostou výhradně na trusu býložravců. A jak název článku napovídá, některé mají nejraději šišky.
Šiškomilné houby
Předně je třeba říci, že na rozdíl od strakapoudů a veverek nemají houby v oblibě šišky čerstvé, ale naopak řádně uleželé. Nejlépe takové, které se již částí svého objemu ponořily do vrstvy jehličí. Na ně si v tomto stadiu brousí zuby hned několik druhů hub. Těch, které tvarem a velikostí připomínají oblíbenou špičku travní, je několik a najdeme je v houbařských atlasech: penízovka smrková (Strobilurus esculentus), penízovka nahořklá (S. tenacellus), penízovka provázková (S. stephanocystis), penízečka drobnovýtrusá (Baeospora myosura) a helmovka šiškomilná (Mycena plumipes). I když na šiškách mohou přímo či zdánlivě růst i jiné houby (včetně hřibu hnědého), výše jmenované druhy jsou růstem na nich typické a na jiném substrátu je nenajdeme.
penízečka drobnovýtrusá (Baeospora myosura)
Jedlá jarní houba na smrkových šiškách
Pro houbaře je nejzajímavější penízovka smrková. V dospělosti má až 2,5 cm široký hladký hnědý klobouk, bílé lupeny a hladký, obvykle dlouze kořenující třeň, který je na vrcholu bělavý a směrem k bázi žlutavý až žlutookrový. Jak název napovídá, roste na smrkových šiškách. I když tuto drobnou houbičku můžeme najít i na podzim, masivní vlnu růstu zaznamenáváme zejména brzy na jaře. Když máme štěstí, můžeme ji sbírat po stovkách a v takovém případě se jako užitečný pomocník osvědčí nůžky, protože k jídlu se hodí pouze kloboučky, které lze pohodlně odstříhávat. To se poštěstí zejména v letech, kdy je v lese dostatek šišek v tom „pravém“ stadiu rozkladu. Pak už stačí jen najít vlhkou smrčinu a čekat, až sleze sníh. Penízovku smrkovou lze totiž objevit už na přelomu března a dubna, mnohdy i v době, kdy nás v lese ještě může zastihnout sněhová přeháňka.
Penízovka smrková, klobouček do jarní polévky
Penízovka smrková je dobrá jedlá houba – ne že by její atraktivita spočívala v nějakých mimořádných chuťových vlastnostech, ale je to jedna z prvních jarních hub, která nám může být jednak záminkou k výletu do přírody, jednak zajímavým a netradičním doplňkem do svěží jarní houbové polévky.
penízovka smrková (Strobilurus esculentus)
Podobně jako v případě jiných hub je sběr penízovky smrkové spojen s určitými úskalími: můžeme ji zaměnit za jiné druhy rostoucí na šiškách, z nichž některé mají nahořklou chuť.
Pokud se vyhneme borovým šiškám, na kterých rostou penízovky nahořklá a provázková, splést si ji můžeme s penízečkou drobnovýtrusou a helmovkou šiškomilnou, které jsou také považovány za nejedlé. První z nich však roste až na podzim a má jemně pýřitý třeň, helmovka šiškomilná je zas vybarvená spíše do šeda a na bázi třeně, který není nikdy nažloutlý, má bílé štětinky; také je dosti vzácná.
Sběr penízovek smrkových může být po zimě osvěžující zábavou. Je to houba poměrně hojná, a navíc není nutné trmácet se pro ni s košem, stačí malá mistička.
