Významnými podzimními houbami jsou čirůvky. Tímto českým jménem mykologové nazývají houby z rodu Tricholoma, které rostou v symbióze se stromy, a z rodu Lepista, které symbiózu nevytvářejí.

Záhada čirůvky zelánky

Nejznámějším, ale poněkud problematickým druhem je čirůvka zelánka (T. equestre). Tato estetická, žlutozeleně vybarvená houba s moučnou vůní roste pod borovicemi a osikami a byla desítky let oblíbenou jedlou houbou. V posledních letech však byly ve Francii po konzumaci zelánek zaznamenány vážné otravy, které končily i smrtí. Příčina těchto otrav doposud nebyla uspokojivě vysvětlena – není možné např. vyloučit, že v okruhu zelánky je více druhů, z nichž některé jsou toxické. Protože doposud není jasné, proč k otravám došlo, zelánku nelze k jídlu doporučit, přestože jde o velmi chutnou houbu. To může potvrdit i autor tohoto textu, protože zelánky před několika lety bez následků jedl.

Čirůvka pod topolem

Jako náhrada za zelánku by mohla posloužit čirůvka topolová (T. populinum), která má svěží okurkově moučnou vůni. Vyrůstá často ve velkých skupinách, a protože roste výhradně pod topoly, dobře se hledá. Zkuste se po ní poohlédnout v topolových stromořadích na lehčích písčitých půdách. Nalézt vrchovatý koš čirůvek topolových není nic nemožného, a protože tuto houbu většina lidí nezná, s trochou štěstí nám naše místa nikdo „nevyplení“.

Houbaření v parku

Nejhojnější podzimní čirůvkou je zřejmě čirůvka zemní (T. terreum) a příbuzné druhy. Tyto čirůvky jsou menšího vzrůstu, mají šedivě vláknitý a šupinkatý klobouk a rostou na travnatých místech pod borovicemi nebo břízami. Jsou vhodné do směsi k přípravě za čerstva, kvality výše zmíněných druhů ovšem nedosahují. Rostou však ve velkých skupinách a spíše než v lese je najdeme na zahradě nebo v parku, takže jsou dostupné i ve městech.

Čarodějné kruhy

Velmi oblíbenými čirůvkami, které nejsou vázané na stromy, jsou čirůvky fialová (Lepista nuda) a dvoubarvá (L. saeva).

Čirůvka fialová roste v listnatých lesích, na jejich okrajích nebo v křoví na zahradách, kde jsou bohaté návěje listí nebo jiné odumřelé organické hmoty. Protože je celá fialově zbarvená, je velmi nápadná a nezkušené houbaře odstrašuje. Ti zkušenější se tak ocitají ve výhodě, protože čirůvka fialová je velmi chutná a ceněná houba.

Její příbuznou čirůvku dvoubarvou najdeme v trávě na loukách, často na místech s vyšším obsahem dusíku v půdě. Nevýrazný a šedě zbarvený klobouk této houby nápadně kontrastuje s živě fialovým třeněm; často ji můžeme nalézt v „čarodějných kruzích“.