Za silných mrazů ani otužilé houby své plodnice nevystrkují. Ale jakmile se trochu oteplí, můžete je mezi tajícím sněhem najít. V podstatě všechny otužilé houby rostou na odumírajícím dřevě stromů. A nebo na smrkových šiškách…

Sametová houba

Hvězdou zimní houbařské sezóny je penízovka sametonohá (Flammulina velutipes). Na pařezech a padlých kmenech listnatých, vzácněji jehličnatých stromů ji můžete najít od října do dubna. Roste v bohatých trsech, má okrové, 2-8 cm široké kloboučky, bělavé lupeny a na hoře světlé, u paty tmavé sametové třeně – odtud název sametonohá. Její vůně je příjemně houbová, lesní, hebká. Penízovka je vynikající do polévky. Chutí i vzhledem se trochu podobá rovněž jedlé opeňce měnlivé.

Velmi zvláštní podobu penízovky můžete vzácně najít i v obchodech – jedná se o pěstovanou formu, které je oblíbená v Japonsku. Protože je kultivována ve vysokých nádobách a při sporém osvětlení, vzhledem i chutí se lesní houbě ani trochu nepodobá. Vytáhlé bílé nožky nesou rovněž světlé, miniaturní kloboučky. Houba je díky tomu jemná a křehká a konzumuje se zasyrova, nebo po velmi krátké tepelné úpravě – delší by její výjimečnou křehkost pokazila. V Japonsku je tato forma penízovky, zvaná enoki, velmi oblíbená, a to nejen kvůli delikátní chuti, ale také díky účinkům na zdraví. Kromě řady minerálů obsahuje i látky, které potlačují výskyt rakoviny.

Šišková houba

Pokud jste penízovku neulovili, nevadí. Procházka lesem je darem sama o sobě, a navíc si můžete do košíku sesbírat pár šišek. Pěkné, suché šišky jsou skvělé do kamen, ale houbaře zajímají jiné – pěkně uleželé. Nejlépe rok staré, zanořené do kypré lesní prsti. Z takových totiž vyrůstá jedlá penízovka smrková (Strobilurus esculentus). Nevadí, že její 1-2,5 široké kloboučky zatím nevidíte. Když šišku doma vložíte do květináče se zeminou, přikryjete ji tenkou vrstvou mechu, necháte v teplém pokoji a zaléváte, časem se objeví. Kromě toho, že taková unikátní pokojová „rostlina“ pěkně vypadá, voňavé kloboučky jsou výtečným koření do polévky.

Legendární hlíva

Velmi otužilou houbou je také hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus). I hlíva roste na pařezech, padlých větvích a kmenech listnatých stromů - nejraději má topoly, ořešáky a buky. Když ji šťastný houbař najde, obvykle sklízí celé velké trsy. Hlíva je výtečná v nejrůznějších úpravách, můžete ji také naložit do octa, nebo usušit, rozemlít a prášek užívat jako medicínu. Podporuje imunitu a má řadu dalších pozoruhodných účinků. Ještě jednodušší, nežli ji hledat – zvláště pokud neznáte osvědčená místa, kde každou zimu bují – je vypěstovat si ji. Stačí k tomu špalek ze dřeva listnáče nebo pařez na zahradě a podhoubí, které je běžně k dostání.