V tradičním čínském léčitelství byl hřib smrkový používán jako prostředek proti houseru, bolestem v končetinách, pohmožděninám šlach a kostí, strnutí šíje a při bělotoku.

Hřiby proti kandidóze i rakovině

V polovině minulého století se zjistilo, že tato houba obsahuje látky brzdící růst některých nádorů. Jednou z nich je např. lektin nazvaný BEL. Kromě toho obsahuje hřib smrkový také poměrně značné množství ergosterolu a peroxidu ergosterolu se širokým spektrem biologické aktivity, zahrnující protizánětlivé a protirakovinové účinky, ale také inhibiční působení proti různým bakteriím a dokonce i proti kvasince Candida albicans.

Esenciální aminokyseliny i vzácný selen

Dále byly v hřibu smrkovém nalezeny polysacharidy A a B (–glukan a–glukogalaktomannan), „chránící“ cévy a působící proti zánětům. Hřib smrkový obsahuje navíc osm důležitých esenciálních aminokyselin, které jsou nezbytné pro normální zdraví a růst. Jelikož si je naše tělo neumí samo vytvořit, musí je získávat z potravy. Z minerálních látek a stopových prvků je v této houbě zastoupen vysoký obsah selenu. A nejenom to. V hřibu smrkovém jsou přítomny i látky působící proti některým virům, např. výše zmíněný lektin dokonce potlačuje aktivitu enzymu HIV–1 reverzní transkriptázy.

Jak vidno, časté požívání hřibů smrkových bude pro naše zdraví velmi užitečné. Můžeme je konzumovat buď v hotových pokrmech, anebo si je usušit, nadrtit a brát 5–10 g houbového prášku denně, a to v čaji nebo rozpuštěného v horké polévce.
Takže – hurá na hřiby!