K archivaci ­se hodí hustá vína s velkou harmonií, vyšším alkoholem a přiměřenou kyselinou. Také musí být vyrobena správnou technologií ohleduplnou k odrůdě. I chuť vína by měla naznačit, že se bude dále vyvíjet k lepšímu.

O tom, že se tuzemská archivují i mnoho let, svědčí také fakt, že v proslulých vinných sklepech existují moravská vína stará až desítky let.

Stálá teplota, čisto

Co může ohrozit kvalitu archivovaného vína? Nejškodlivěji působí velké kolísání teplot, příliš vysoká teplota a dlouhé působení světla.

Je-li třeba, lze si pořídit chlazení nebo najít prostor v takové hloubce, kde kolísání teploty není znát. Například v hloubce deseti metrů pod povrchem je stálá teplota 8 °C.

Vína mají být uložena v čistém prostředí, protože všechny negativní pachy víno dokáže i přes přírodní korek pohltit. Proto je třeba ve sklepě udržovat čistotu, ukládat vína mimo zeleninu, řepu, brambory aj.

Každé víno dosáhne svého vrcholu za jiný čas a nedá se zcela přesně říci, který rok to bude.

Vína by se měla pravidelně kontrolovat. U velmi dobrých vín je po 10 až 20 letech zvykem lahve přezátkovat a doplňovat.

Výběr podle kvality

Při rozhodování o archivaci není až tak důležitá odrůda, ale kvalita vína.

K archivaci vína se méně hodí rané odrůdy, které rychle ztrácejí kyselinu, brzy stárnou a nedělají ve většině případů hustá vína − například Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Muškát moravský či Bouvier.

S červenými víny je to díky odlišnému složení a jiné technologii trochu jinak. I červená vína se slabší chuťovou kvalitou se dají velmi dlouho skladovat, protože jsou podstatně stabilnější než vína bílá.

Pro archivaci se ovšem hodí odrůdy hustých a sametových vín − v České republice Frankovka, Svatovavřinecké, Rulandské modré, Zweigeltrebe.

Zdeněk Peřina