Hned na úvod si řekněme, že vypít minerálky můžete samozřejmě, kolik chcete.

Otázkou je, jaká je ideální míra s ohledem na vaše zdraví. A odpověď je ošemetná. Každé tělo je jiné, takže se i každé jinak vypořádá s dávkou minerálů. Ty jsou samozřejmě zdravé, ale pokud to s nimi přeženete, nebudete první, kdo skončí se žlučovými kameny. Ty vznikají nepoměrem koncentrací soli, cholesterolu, soli žlučových kyselin a fosfolipidů (lipidy s fosforem, které jsou hlavní části buněčných membrán). Tyto látky dohromady tvoří žluč. Jak poznáte, že jde do tuhého? Přepadne vás bolest v pravém podžebří, která vás s každým dalším záchvatem protíná až pod pravou lopatku. Sono nebo rentgen břicha pak potvrdí či vyvrátí diagnózu.

Minerálka je dobrá - ale nepijte ji pořád

Minerálku tedy klidně pijte dál, ale nepijte jen ji. Zachovejte poměr alespoň 50:50, ideálně ale minerálku zahrňte jen jako třetinu denního pitného režimu. U tohoto jinak zdravého nápoje dvakrát platí: Všeho s mírou. Zajímejte se také, jaký je obsah minerálních látek. Pokud je ve vaší oblíbené minerálce vyšší, než 500 mg/l, buďte ostražití s každodenním pitím. Je důležité „ředit“ jinými tekutinami. Ostatně, i minerálky se mají pravidelně střídat. A je-li obsah minerálních látek nad 1500 mg/l, na každodenní pití rovnou zapomeňte. Takovou vodu si – nedoporučí-li vám odborníci jinak – dopřejte jen občas jako chuťovku. Ostatně, vody s vysokým obsahem minerálů mívají i specifickou chuť, která se ne každému zavděčí.

Dospělák

Dospělák by měl vypít dle aktivity a počasí 20 až 40 ml tekutin na 1 kg váhy, tedy dva až tři litry denně. Miminka a batolata mají rychlejší látkovou výměnu, potřebují pravidelný přísun tekutin. Do čtvrtého až šestého měsíce stačí mléko, poté by měla přijít na řadu i voda. Ta by měla být kojenecká – neobsahuje ionty. „Jejich ledviny nedokážou koncentrovat moč a tím vylučovat přebytečné ionty z těla,“ vysvětluje MUDr. Milan Kudyn. Těhotné ženy ionty naopak potřebují. Ale ne v přílišném množství. Pitný režim by si měly hlídat o to více. Průměrný obsah iontů má být 300 mg / l. Kdo dále ionty potřebuje, jsou sportovci. Hořčík, sodík a chloridy totiž „vypotí“ pohybem. Na běžné doplňování pitného režimu se doporučuje cca 289 mg iontů/l.

Koupená lepší než z kohoutku? Jak kdy...

Nejlepší volbou v pitném režimu je pramenitá voda z prověřeného zdroje. Jenže pokud nemáte studnu s výjimečně dobrou vodou, nebo se vám za chatou neskrývá studánka, těžko se vybírá. Voda z kohoutku má dobrou kvalitu, není si však třeba nalhávat, že do „panenskosti“ má daleko. Musí se technicky i chemicky upravovat. Mnoho lidí v honbě za čistou vodou sáhne raději po kupované. Ale i tady se dá v dobré víře spálit. Technologická úprava, filtrace či ozařování UV zářením se týká i řady balených vod. Kritéria obsahu dusičnanů a organických látek jsou přísná. „Některé prameny se filtrují, zbavují se síry, manganu, arzenu či železa a ozařují se. Je dobré věnovat pozornost výběru, protože kvalitní přírodní vody jsou "živé" a nepotřebují žádnou úpravu," vysvětluje ředitel výrobního závodu Toma Natura Pavel Vacek.

Vysoký krevní tlak? Pozor na sodík

Pro spotřebitele je zajímavou informací, že minerálky musí být z kontrolovaných podzemních zdrojů a při jejich úpravě nesmí dojít ke změně složení. Smí se tak použít jen UV filtrace, odželeznění, odsíření, a případně dosycení oxidem uhličitým. Na etiketě minerálky i kojenecké vody najdete lokalitu, odkud je, a také složení a vynechávat by se neměly ani typ použité úpravy vody. Složení je důležité pro ty, kteří trpí různými neduhy – například lidé s vysokým krevním tlakem by neměli sáhnout po vodě s velkým obsahem sodíku a chloridů, diabetici zase po většině ochucených vod.