Začneme hned od toho nejdůležitějšího – a to suroviny, které rozhodnou o výsledné průměrné, nebo vynikající chuti. Protože pokud chcete, aby si zrovna to vaše cukroví pochvalovali nejvíce, tak to nebude kvůli tomu, jak vypadá, ale hlavně jak chutná.

Není cukr jako cukr

Cukroví je už z podstaty názvu o cukru. Lámali jste si někdy hlavu nad tím, jestli je rozdíl, pokud použijete krystalový nebo krupicový? Pak vězte, že tu je, a sice ve výsledné jemnosti. Použijete-li krystal, výsledek bude křupavější, proto se pro výrobu cukroví hodí jemnější krupicový nebo moučkový, které se nadto lépe rozpouštějí. To nás přivádí k další sypké ingredienci, kterou je mouka. Máte-li doma mouku, která ležela ladem delší dobu nebo dokonce pár měsíců, můžete si být jisti, že s ní žádná velká kulinářská kouzla nepředvedete. Čerstvou mouku před používáním vždy minimálně dvakrát prosejte přes jemné síto, zbaví se tak případných nečistot a provzdušní se. Posledně zmíněné je klíčové pro to, abyste měli na stole nadýchané obláčky, a ne scvrklé „chudáčky“. Pokud si chcete na výsledku dát opravdu záležet, provzdušňovat tímto způsobem můžete v podstatě všechny sypké suroviny.

Vanilkový, nebo vanilinový?

Vždyť to je to samé, řekne si běžný zákazník. Není tomu ale tak. Pozorně si přečtěte název, vanilinový cukr je ochucený vanilinem, syntetickou uměle vyrobenou látkou. V dřívějších dobách, kdy byl lusk pravé vanilky v regálech supermarketů výjimečným úkazem, byla jeho koupě nevyhnutelná. Nyní je však vanilkový lusk běžně ke koupi v ceně, která vám rozhodně neudělá díru do rozpočtu – kolem padesáti korun. Navíc ji po podélném rozříznutí a setření semínek tupou hranou nože můžete zasypat krystalovým nebo krupicovým cukrem, který přesypete do sklenice nebo jiné uzavíratelné nádoby a za pár dní máte pravý domácí vanilkový cukr. Pokud máte lusků vícero, doporučujeme jeden vložit do lahve s rumem a zavřít, vanilka dodá rumu na intenzitě.

Můžu to něčím nahradit?

Už odedávna věděly všechny hospodyně, že jediným správným tukem pro pečení je máslo, případně sádlo. Máslová chuť je nenahraditelná, navíc dodává těstům vláčnost. Mluvíme-li o těstech, pak by vás určitě zajímalo, zda má doba, po jakou je necháte odležet, opravdu tak velký dopad na výsledek. Zkracováním či urychlováním procesu odležení si ale skutečně uděláte medvědí službu, jelikož při něm se lepek obsažený v mouce pomalu, ale důkladně propojí se všemi ostatními ingrediencemi a zaručí skvělou poddajnost těsta. Nejenže se vám s ním bude lépe pracovat, poznáte to i na struktuře vašeho cukroví.

Na teplotě záleží

Na vánočku jste rezignovali už dávno, protože vám nikdy správně nevykyne? Při práci s kynutým těstem je důležitá kvalita droždí, vždy prvně vyzkoušejte jeho čerstvost. Kostka kvasnic má béžovo-šedou barvu, hladkou strukturu a při lámání se drobí. Pokud si chcete být jisti, že je takzvaně „živé“, nadrobte malý kousek do horké vody, a jestli stoupne na hladinu, můžete se směle pustit do kvásku. I tam je nezbytná správná teplota surovin, nesmí být studené, ani horké. Teplota by měla být vlažná, tedy abyste v mléce udrželi prst. Podstatná je ale i teplota vajec a mouky, tu nechte v míse například prohřát na utěrce na radiátoru nebo ji na chvíli dejte do lehce zahřáté otevřené trouby. Co se vajec týká, i ty by měly mít pokojovou teplotu. Pamatujte také na to, že i oddělování žloutků od bílků má své opodstatnění, i když do těsta nakonec přijde obojí. Žloutek těsto zvláční, zatímco bílek ho vysuší, ideální je však pro výsledný lesk.

Jak na čokoládu?

Oblíbenou přísadou novodobého vánočního cukroví se stala čokoláda. Mnohdy je však v receptech k nalezení pouze lapidární pokyn rozpustit čokoládu. Tato tmavá sladkost je však velice háklivá na nesprávné zacházení v souvislosti s teplotou – ráda se vysuší nebo srazí, proto doporučujeme vždy pracovat na vodní lázni. Ideální je nerezová mísa, která rovnoměrně rozvádí teplo, tu usadíme na užší hrnec s trochou zahřáté vody a do mísy čokoládu nastrouháme nebo nalámeme na menší kousky. Chcete-li si práci skutečně ulehčit, s trochou cviku to zvládnete i za pomoci mikrovlnné trouby. V takovém případě kousky čokolády zahřívejte vždy jen krátký interval zhruba 15 vteřin, mísu vyjměte, promíchejte a vraťte. Teplo v čokoládě se naakumuluje, proto není zapotřebí, abyste ji zahřívali, až do tekutého stavu. Stačí, pokud budete malé kousky míchat s již rozpuštěnou a máte zaručený výsledek. A pokud by vás zajímalo, jaké dát při výběru přednost, volte vždy nepřislazovanou hořkou čokoládu s minimálně 60% podílem kakaa.

Co vám v kuchařkách neprozradí

Aby něco bylo sladké, musí to být alespoň trochu slané. Toto známé pořekadlo má své opodstatnění ve vyváženosti chutí, proto nezapomeňte vždy na špetku soli. Med do těsta přidávejte zásadně rozpuštěný a zchladlý. Jestliže byste si rádi usnadnili získávání citronové kůry, přes struhadlo přidržte kus pečicího papíru, nepřijde tak ani kousek nazmar. U pečicího papíru zůstaneme. Aby vám na plechu nepoletoval, zatímco se soustředíte na správné umístění svých výtvorů, plech v rozích potřete tukem, papír k němu snadno přilne a bude držet na svém místě. Než ale přiložíte váleček na těsto, zkuste ho předtím nechat nějakou dobu v chladničce, na studený a pomoučněný se těsto nelepí. Mějte také na paměti, že není radno upečené cukroví nechávat chladnout právě na plechu, jelikož ten i po vyjmutí z trouby přenáší teplo dál. Mohlo by se tak stát, že přijdete k úplně jiné barvě, než jakou jste vytahovali po upečení.