Místo brambor vyzkoušejte maniok

Ve světové produkci škrobnatých rostlin maniok (neboli kasava či tapiok) zaujímá druhé místo hned po bramborách.  V moha koutech světa představuje tato tropická plodina základní potravinu pro stovky milionů lidí. Je energeticky bohatá a přitom na úrodnost půdy nepříliš náročná. Zpracovává se na různé kaše, mouku, ba i lupínky. Ty si můžete připravit i doma na pánvi.

Jak vypadá maniok

Maniok jedlý (Manihot esculenta), je až pět metrů vysoký mírně zdřevnatělý, tropický keř, původem z Jižní Ameriky. Podlouhlé kořenové hlízy o průměru od pěti do osmi centimetrů a délky od patnácti do třiceti centimetrů mají hnědou slupku. Po odloupnutí se pod ní objeví jakoby zmačkaná bílá dužnina. Listy mají tři až devět laloků. RosKvete světle zelenými, uvnitř karmínovými květy. Po odříznutí jakékoli části rostliny prýští z rány husté latexové mléko.

Rostlina do hlíz ukládá různé zásobní látky, především škrob. Hlízy původních kultivarů manioku obsahují malé množství prudce jedovatého kyanovodíku, který se musí odstraňovat varem, sušením nebo kvašením. Nově vyšlechtěné odrůdy však již kyanovodík neobsahují.

Recepty z Afriky

Z manioku se vyrábí placky, mouka na chléb, kaše, škrob, klih, pivo, alkohol i ocet. Zahušťují se s ním polévky a omáčky. V některých oblastech se mladé stonky manioku používají jako zelenina. Maniokový škrob se využívá i na výrobu plastů, lepidel a gumy.

• V západní Africe se z manioku strouháním kořenové dužniny, ždímáním, kvašením a sušením připravuje gari , které se pak namočené dává do polévek, zalévá omáčkou či sype cukrem.
• V Ghaně jedífufuz vařených a rozmělněných hlíz v rybí, masové či zeleninové polévce.
• Chikwangue,vyluhované, propasírované a poté v banánových listech uvařené těsto znají ve střední Africe.

Manioková kaše

Z oloupaných hlíz můžeme uvařit lepkavou a sklovitě průhlednou kaši. Správnou konzistenci poznáme tak, že z kaše je možné v prstech uhníst kuličku. Tu pak namáčíme v omáčce a pojídáme s různou listovou zeleninou případně i s rybím masem. Chutí připomíná vynikající moučnaté brambory. Tato výživná příloha by na českém talíři určitě skvěle doplnila naše tradiční knedlíky, brambory, rýži či těstoviny. 

Chipsy z manioku

Potřebujeme

• větší hlízu manioku
• olej
• sůl, koření dle chuti

Jak na to 

1. Maniok oloupeme a nakrájíme na velmi jemné plátky. Propláchneme na sítu a necháme osušit na utěrce.
2. Na hluboké pánvi nebo ve fritéze rozpálíme olej, do kterého postupně vkládáme lupínky a zprudka je opékáme. Je nutné, aby lupínky byly při smažení celé ponořené v oleji.
3. Usmažené chipsy rychle vyjmeme děrovanou naběračkou a na papírových ubrouscích je zbavíme přebytků tuku.
4. Před podáváním lupínky posolíme a dokořeníme.
5. Přebytek usmažených lupínků můžeme uchovávat ve vzduchotěsné krabici až několik týdnů. Ovšem nejlepší jsou čerstvé.

Pěstování manioku ve skleníku

V našich podmínkách lze pěstovat maniok jako rostlinnou raritu ve vytápěném skleníku.

• Sadbu lze snadno namnožit z dospělých hlíz: nařežeme plátky s očky a řezné plochy zasypeme aktivním uhlím s troškou fungicidu.
•  Můžeme také použít 25 cm dlouhé řízky z dospělých lodyh, které sázíme svisle do substrátu v květináčích tak, aby část řízku vyčnívala nad povrch.
• Rostlina vyžaduje dostatečné pravidelné zalévání a přihnojování. 
• Hlízy se sklízejí asi osm měsíců po odkvětu rostlin, kdy listy počínají žloutnout.
• Hlízy uložené do přepravek s půdou vydrží ve sklepě až dva roky, jinak je musíme spotřebovat do čtyř až pěti dnů.

V tropech se manioku se daří v oblastech, kde po výsadbě a dokonalém zakořenění ve spíše mokré půdě nastane období přísušků. Dobře zakořeněný maniok je proti suchu značně odolný. Trvale zamokřené půdy naopak nesnáší.

Pro Receptář speciál Jarmila Teplíková.