Jedná o Aeonium arboreum, původem z Maroka a ve Středozemí dnes obecně rozšířenou rostlinu z čeledi tlusticovitých. Listy rostou nahloučeně pod vegetačním vrcholem, při dostatku světla a v mládí jsou kožovitě dužnaté, „hladoví-li“ po světle, bývají slabší a někdy ochable převislé.
Rozvíjející se listová růžice Aeonia
Pěstování
Jako v podstatě sukulent je aeonium teplo a suchomilné. Ostatně i jméno s takovou vlastností souvisí: Řecké aionios znamená věčný, vytrvalý a dovolává se právě úžasné odolnosti k suchu. Zalévat tedy třeba velmi opatrně, ovšem hlídejte, aby se při přílišném suchu nezačaly listy kroutit. Přesazovat je možno do kaktusové zeminy nebo do běžné půdy s příměsí jílu a písku. Pěstujeme je vždy v nádobě jako přenosnou rostlinu, zimování by mělo probíhat na světlém chladném místě.
Množí se jak celými listovými růžicemi, tak i jednotlivými listy podobně jako tlustice (Crassula). Před vložením řízku do substrátu je třeba nechat ránu na odtrženém listu zaschnout. Omlouvám se za českou botaniku, ale dosud na její vhodné české jméno nepřišla – obvykle se označuje „počeštěnou latinou“, slůvkem eonium. Zaznamenal jsem ovšem i označení růžicovka nebo růžovka.
