Na starších stromech, ovocné stromy nevyjímaje, se zejména na odumřelých částech kmene nebo větví běžně vyskytují dřevokazné houby. Tuto skutečnost většinou zjistíme, až když se vytvoří plodnice – viditelná část hub. Mycelium, podhoubí, často prorůstá dřevem již mnohem dříve.

Houby, které se živí dřevem

Dřevokazné houby enzymaticky rozkládají odumřelé kmeny, pařezy, větve a větvičky a podílejí se tak na jejich rozkladu a humifikaci. Tak zajišťují koloběh živin v přírodě. Některé druhy jsou však schopny napadat i živé stromy a keře, většinou oslabené nebo poraněné, u nichž mohou způsobit jejich postupné odumírání. Podhoubí (mycelium) dřevokazných hub prorůstá dřevem a na povrchu s odstupem času, někdy i po několika letech, vytváří plodnice. Podle nich je možno určit druh houby.

václavky
info

václavky

Voňavé václavky a šupinovky

Nejčastější jsou plodnice václavky obecné (Armillaria mellea), václavky hlíznaté (Armillaria gallica, syn. Armillaria bulbosa) či šupinovky kostrbaté (Pholiota squarrosa), které se objevují v bohatých trsech.

  • Václavka hlíznatá má 3-10 cm široké klobouky, roste od července až do listopadu a dává přednost listnatým stromům.
  • Václavka obecná může mít klobouky až 12 cm velké a narozdíl od šupinatého povrchu václavky hlíznaté jsou hladké. Nejhojnější je kolem svátku sv. Václava, tedy 28. září. Často se vyskytuje i na téměř zdravém dřevě listnáčů včetně ovocných stromů.
  • Šupinovka kostrbatá má klobouky šupinaté, 5-18 cm široké a podobnou žlutavou barvu, jako václavky. nejhojnější je na sklonku léta a na podzim, od srpna do listopadu.
šupinovka kostrbatá "Pholiota squarrosa"
info

šupinovka kostrbatá "Pholiota squarrosa"

Tyto dřevokazné houby většinou na starších listnáčích nenapadají zdravou rostoucí část stromu, ale pouze rozkládají odumřelé části (dřevní válec) kmene nebo větví (tzv. saproparazitismus). Tím mohou zhoršovat mechanické vlastnosti dřeva. Při větší úrodě nebo silném větru se proto může zlomit větev i u zdánlivě zdravého stromu.

Smaženice ze sadu

  • Všechny druhy václavek jsou jedlé, a mnohými houbaři jsou v lesích dokonce vyhledávané. Je však třeba je důkladně tepelně upravit. Syrové nebo nedostatečně upravené jsou slabě jedovaté.
  • Šupinovka je také jedlá, avšak podstatně tužší.

Ochrana proti houbám není jednoduchá - dodnes nejsou vypracována spolehlivá, účinná ekonomická opatření, která by efektivně zamezila šíření dřevokazných hub.