Mery mají v rámci třídy hmyzu svůj vlastní podřád. Spolu se mšicemi, molicemi a červci patří do řádu mšicosavých. Na celém světě jich žije přes 1200 druhů, v České republice přibližně stovka.

Obávané mery

Mery jsou pouhé 2–4 mm velké, pod drobnohledem vypadají jako malí křísci. Hlavu mají rozdělenou na dvě části, ta spodní visí dolů a přiklápí se k břichu. V ústech se nacházejí dlouhé pohyblivé bodce, kterými mery vysávají rostlinné šťávy. Pijí je rovnou ze sítkovic, „žil“ rostlin, které rozvádějí vodu s rozpuštěnými živinami. Všechny mery mají křídla a dovedou létat, zdatné jsou i ve skoku.

Dárečky zabalené ve vosku

Podobně jako mšice, i mery musí vylučovat přebytky nestrávených cukrů. Aby jim tyto sladké výkaly nezalepily řitní otvor, obalí je voskem, který vylučují ze žlázek kolem řiti. Celého balíčku, který již svrchu nelepí, se pak snáze zbaví. Vosk však neslouží pouze k balení exkrementů. Některé mery dokáží s pomocí voskových vláken dokonale přilnout k podkladu.

Patero podob larvy

  • Dospělé mery často i přezimují do dalšího roku. Někdy mohou nehostinnou část roku přečkávat v podobě vajíčka nebo larvy.

    Samičky kladou drobná vajíčka, která jsou stopkami přichycena k rostlině.
  • Jakmile se larvy vylíhnou, začnou intenzivně sát, nejraději na měkkých, mladších částech rostlin a nových letorostech. Larvy jsou mnohem větší jedlíci než dospělé mery a vylučují spoustu medovice, která vytváří lepivou vrstvu na rostlině a dokonce padá i na zem.
  • Po vylíhnutí jsou larvy ještě pohyblivé, avšak nedovedou skákat a vůbec se rodičům nepodobají. Mají ploché tělo, hlava není oddělená od hrudi.
  • Po prvním svlékání se z nich stanou tvorové přisedlí.
  • Po druhém svlékání se objeví základy budoucích křídel.
  • Teprve po čtvrtém svlékání se larva promění v dospělce, který se již nestará tolik o potravu, ale spíše o to, jak se dále rozmnožit.

Mery na zahradě

Mera jabloňová (Psylla mali) je jedním z obávaných škůdců jabloní. Na sklonku léta samička klade oranžová vajíčka do prasklinek v kůře na koncích větévek. Na jaře to mají vylíhlé larvy jen kousek ke šťavnatým pupenům. Sají šťávy z květních poupat, která se pak nevyvíjejí, a později ze spodní strany listů, které se deformují a žloutnou. Zatímco larvy mery jabloňové se živí výhradně na jabloních, dospělci, kteří se z larev vyvinou v létě, přelétají i na jiné druhy listnatých dřevin, jako jsou hrušně nebo hlohy. Při silném napadení nejen snižují plodnost, ale stromy celkově oslabují.

Mera skvrnitá (Cacopsylla pyri) se podobným způsobem živí na hrušních. Ovšem pod kůrou přezimující samičky vajíčka kladou na pupeny a mladé zelené větvičky již koncem února. Tyto mery stihnou vytvořit tři generace, než se poslední dospělci v listopadu uloží ke spánku.

Mera černožilná (Cacopsylla melanoneura) je hojná mera, která se živí na hlohu, jabloních, hrušních i mišpulích.

Jak ochránit stromy?

Ovocné dřeviny lze ošetřovat zimním postřikem, který likviduje vajíčka, a jarním, který ničí na pupenech sající larvy. Postřiky mohou obsahovat například jedy typu nikotinsulfátu, účinné jsou však i postřiky olejové, u kterých se nemusíme bát negativního vlivu na životní prostředí i užitečné živočichy a nepotřebujeme ani ochranné pomůcky. Larvy však musíme přípravkem postříkat v době, kdy se čerstvě vylíhly a ještě se nestihly schovat do pupenů. Také medovice, kterou později vylučují, snižuje účinnost postřiků. Dospělé mery lze ze sadů vyhnat například tabákovým dýmem.