Dřín: oslní květy i plody
Prvním z keřů je dřín obecný (Cornus mas). Tato listnatá dřevina vyrůstá do výšky až 7 metrů a kmen má v průměru do 25 cm. Pěstuje se po mnoha místech s teplejším klima v jižní a jihozápadní Evropě, včetně České republiky. U nás se vyskytuje hlavně v oblasti severozápadních Čech a jižní a střední Moravy. V ČR je zároveň chráněnou dřevinou. Jedná se o teplomilnou a suchomilnou rostlinu, není teda moc náročná na pěstování. Dokáže totiž velmi dobře hospodařit s vodou.
dřín obecný (Cornus mas) v květu
Dřínky na způsob oliv.
Dřín kvete v březnu a dubnu krásnými, drobnými žlutými květy. Ty se objevují dokonce ještě před olistěním. Rozkvétají v bohatých soukvětích, což utužuje jejich okrasnou funkci. Plody se nazývají dřínky a připomínají svým vzhledem třesně. Stejně jako ony mají červenou barvu, pecku, a na stromě je drží stopka. Oproti našim typickým třešním však mají dřínky oválný tvar. Mají sladkokyselou chuť a obsahují vysoké množství vitamínu C. Plody mají svou funkci i v lidovém léčitelství. Vyrobit z nich můžete zavařeniny, sirupy, kompoty a na Slovensku se pálí do alkoholického nápoje drienkovica. Můžete je zamrazit, naložit, jsou zkrátka využitelné na mnoho způsobů. Pokud budete chtít dřínky zpracovávat, poohlédněte se po některém z vyšlechtěných kultivarů s většími plody.
Arónie - temné plody jako elixír zdraví
Štáva z aronie je přírodní životabudič
Dalším keřem, který vám představíme, je arónie, zvaná též temnoplodec či černý jeřáb. Pěstování této rostliny je nenáročné. Je totiž odolná vůči většině negativních vlivů, jako jsou škůdci, sucho či choroby. Na jaře se můžete těšit z malých, bílých květů, na podzim zase ze zářících červenooranžových listů. Co je ale na rostlině to nejdůležitější jsou její tmavě fialové až černé plody. Tyto malé bobulky jsou opravdovou zásobárnou zdraví. Obsahují totiž antioxidanty, vitamíny A, B, C, P, minerály a plno dalších, životu velmi prospěšných látek. Plody mají příznivý vliv na krevní oběh a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Prospěšné jsou taky při cukrovce. Objevují se i zmínky o tom, že by měly mít prospěšnou funkci v boji s onemocněním rakoviny tlustého střeva. Na čerstvých si příliš nepochutnáme, mají svíravou až trpkou chuť, která se ztratí až při sklizni s prvními mrazíky. Pochoutkou jsou ale pro ptáky, kteří je rádi sezobávají ve velkém. Ceněné jsou především tepelně zpracované produkty – šťávy a džemy, případně je možné plody i nasušit.
Kdoulovec japonský vyniká zářivými květy
Kdoulovec japonský rozkvétá ještě před olistěním.
Žluté plody kdoulovce japonského.
Poslední rostlinou je kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Ten se, na rozdíl od předchozího keře, využívá hlavně pro okrasné účely. Jedná se o vytrvalý opadavý keř s trny, který vyroste do výšky až 100 cm. Díky jeho stanovištní odolnosti je vysazován do veřejných míst, která jsou obvykle znečištěná. Na jaře, hlavně v dubnu, kvete kdoulovec krásnými různobarevnými květy, podobnými květům jabloní. Najdeme mezi nimi bílou, oranžovou i červenou barvu. Na podzim na keři dozrávají žluté, tvrdé plody podobné jablku nebo kdoulím. Jejich dužina obsahuje vysokou dávku vitamínu C a mají zároveň silnou, příjemnou vůni. Bohužel tak lahodné jako naše jablka nejsou, poživatelné jsou až po tepelné úpravě.