Popelivky (Ligularia) kvetou od pozdního léta do podzimu. Nejlépe se vyjímají ve výsadbách pod stromy, spolu s bohyškami, kapradinami a čechravami. Podsadby pod stromy jsou nejen krásné na pohled, ale i praktické – pohltí padající listí, které tudíž nemusíte hrabat. Rostlinám taková peřina svědčí, zamulčuje je a pohnojí. Ovšem aby se mohla popelivka plně rozvinout, potřebuje kolem sebe nejméně metr místa – na to je třeba při sesadbách myslet. Je to statná trvalka, často přes metr vysoká. Mohutné trsy nesou mnoho velkých, rozmanitě tvarovaných listů a žlutých či oranžových paprsčitých úborů. Hodí se také na břehy zahradních jezírek a potůčků.

Pěstování

  • Popelivce svědčí kyprá, na humus a živiny bohatá půda – tedy kvalitní zahradní zemina, hnojená kompostem a chráněná mulčováním, nejlépe listím.
  • Je vlhkomilná, daří se jí v lehkém stínu, vydrží i na slunci (ne však na úpalu), pokud však v půdě najde dostatek vláhy. Stačí chvilkový nedostatek vody a rostlině vadnou listy.
  • V sezóně je prospěšné i přihnojení, nejlépe tekutým organickým hnojivem (na počátku vegetace ji posilní kopřivový výluh).
  • Popelivky množíme po odkvětu dělením trsů. Jsou dlouhověké, ale po sedmi letech je vhodné výsadby omladit.
  • Na listech si mohou pochutnávat plži, podobně jako na bohyškách. Přednost bychom měli dávat mechanické nebo biologické ochraně, která neohrožuje ostatní živočichy. Pokud chováme indické běžce, kachny oblíbené právě pro schopnost zbavit zahradu plžů, necháme je porost dle libosti prohledávat.

Atraktivní druhy a odrůdy

Popelivka zubatá (Ligularia dentata) je velmi dekorativní druh pocházející z Japonska a Číny. Vyniká velkými, srdčitými listy a oranžovými květy, které nad listy září jako sluníčka. Kvete od srpna do října, je kolem metru vysoká. Její kultivar ´Desdemona´ má květenství zbarvená do červenooranžova a tmavé listy s purpurovým nádechem. Aby nebylo Desdemoně smutno, můžeme vedle ní vysadit i ´Othella´, který je asi o 20 cm nižší, rovněž červenolistý, se světlejšími květy.

Popelivka Přewalského (Ligularia przewalskii) je druh do 1,5m vysoký, s členěnými listy a jasně žlutými, drobnými úbory poskládanými do klasu. Vysoké, válcovité klasy vypadají jako zářivé svíce. Rozkvétají od července do září.

Popelivka sibiřská (Ligularia sibirica) je v Evropě původním mokřadním druhem, rovněž nádherně kvetoucím, dnes je však již velmi vzácná.