Chov kalifornských žížal doma i na zahradě

Na šetrně obhospodařované zahradě samozřejmě žije spousta žížal i bez našeho přičinění. Ale jejich cílený chov je velmi zajímavý a přináší výrazný užitek. Vhodné jsou pro něj žížala hnojní a žížala kalifornská. Žížaly rychle a důkladně přemění organickou hmotu na výtečné hnojivo, jehož objem se oproti původnímu materiálu zmenší až šestkrát – zkrátka koncentrát, v němž se proto nachází mnohem více minerálních látek. Ale ani ty nejsou jedinnými cennými složkami žížalího kompostu. K tomu, aby mohly strávit všechny možné organické zbytky, musí být trávicí ústrojí žížal vybaveno mnoha účinnými enzymy. Kromě množství důležitých prvků a minerálních látek proto cenné žížalí exkrementy navíc obsahují i účinné enzymy a huminové kyseliny. Složení je řadí k nejlepším hnojivům, které můžeme rostlinám dopřát.

Nejlepší hnojivo pro květiny i zeleninu

Žížalí trus, takzvaný naturhumus nebo vermikompost, rostlinám poskytuje ideální výživu. Výsledkem je:

• bujný růst, kvetení i plodnost
• prokazatelně vyšší obsah vitamínů v ovoci a zelenině
• vyšší odolnost rostlin vůči škůdcům a chorobám.

Obsažené huminové kyseliny a cytokininy přímo podporují zdravý vývoj rostlin, i plody dozrávají lépe. 

Rozmanité použití:

• Naturhumus se lehce zaryje do půdy či volně nasype na povrch.
• Ke kořenům rostlin či při sadbě jej lze přidávat rovnou, bez promíchávání se zeminou. Ačkoli jde o účinné hnojivo, je zároveň mírné v tom smyslu, že se nemusíme se bát předávkování a spálení rostlin.

Kalifornská nebo hnojní?

U nás nepůvodní žížaly kalifornské (Eisenia andrei) se za účelem kompostování chovají a prodávají – mají totiž mnoho pozoruhodných vlastností:

• Jsou velmi výkonné.
• Závratným tempem se množí.
• Oproti našim původním druhům lépe snášejí pobyt v žížalích kompostérech i v bytě.

Žížala hnojní (Eisenia foetida), která by měla být přítomna v každém dobrém kompostu a hnoji, je také slušným pracantem. Pro venkovní chov žížal se hodí rovněž. S kalifornskou kolegyní jsou ostatně blízce příbuzné. Nicméně kalifornská je v porovnání s „obyčejnou“ hnojní přeci jenom výkonnější a také se opravdu rychle množí. Její počty se v dobrých podmínkách mohou zdvojnásobit už za 14 dní.

Chov žížal na zahradě aneb žížalí kompost

Jaký je rozdíl mezi obyčejným a žížalím kompostem? Žížaly osídlí každý dobře založený kompost. Pokud jej však připravujeme tak, aby se zde žížalám dařilo co nejlépe a vložíme navíc jejich násadu, bude přeměna materiálu probíhat až pětkrát rychleji, výsledek bude velmi kvalitní a odpadá i nutnost kompost přehazovat. Biologický odpad se na žížalím kompostu jednoduše vrství do pásů až 3m širokých a 1m vysokých.

Udržování správné teploty

V malém kompostéru příliš vysoká teplota tolik nehrozí, ale na velkých venkovních hromadách s množstvím nakupeného odpadu může stoupnout snadno i přes 40°, což už žížaly nesnášejí (jejich optimum je do 30°).

• Test je opět jednoduchý, teploměr nepotřebujeme – pokud do hromadu vložíme ruku, měli bychom cítit příjemné teplo, ale nemělo by nás pálit.
• Trávu, zvláště vlhkou, která se snadno zapaří a rychle zvyšuje teplotu v kompostu, necháme nejprve několik týdnů na oddělené hromadě a počkáme, až "vychladne". Pak ji teprve předložíme žížalám.

Co vše žížaly přemění na kvalitní hnojivo?

Může žížala z chovu utéci?

 Přemýšliví zahrádkáři mívají obavy, zda se z venkovního chovu žížala kalifornská jakožto nepůvodní druh nerozšíří dále a nebude nakonec v naší přírodě škodit, vytlačovat původní druhy, křížit se s nimi a podobně.  Žížaly ale neputují pryč z místa, kde jim je dobře. A zatímco zbytky z kuchyně i zahrady jim svědčí, pokud by mimo výživnou hromadu konzumovali spolu s organickou hmotou i obyčejnou zeminu, jako to musí dělat všechny žížaly ve volné půdě, velmi rychle se jim opotřebuje trávicí trakt a předčasně hynou. Izolace chovných hromad proto není nutná. Ovšem hodit se může kvůli ochraně před krtkem, který si na žížalách rád pochutná – nikdy sice nezlikviduje celý chov, ale zábrana proti jeho podhrabání do chovu a ohrádka se mohou vyplatit.

Žížaly v domácnosti

„Chovné“ žížaly mohou kompostovat i na chodbě, v garáži, dokonce i přímo v kuchyni! A být užitečné i pro ty, kteří nemají zahradu či dostatek místa na ní. Správně založený žížalí kompostér nezapáchá a s jeho provozem v domácnosti nebývají žádné problémy.

•  Přebytečná vlhkost je odváděna do zásobníku na vodu, odkud ji pravidelně odebíráme. Rozhodně ji nevyléváme! Takzvaný žížalí čaj je skvělé tekuté hnojivo pro pokojové květiny i zahradu. Stačí jej naředit vodou v poměru 1:1.

  Můžeme zakoupit hotové vícepatrové kompostéry vyráběné přímo pro žížaly.
• Vyrobit kompostér lze i doma – poslouží jakákoli bednička o poměru stran přibližně 1:2:3 s perforovaným dnem pro odvod přebytečné vody,  která odtéká do podmisky (zásobníku na vodu), přikrytá víkem. 
• Ve vícepatrových nádobách se žížaly samy stěhují z již hotového kompostu do dalšího patra na novou podestýlku, takže se poté od výsledného produktu snadno oddělují. 
• Žížaly lze od hotového kompostu oddělit i dalšími způsoby: pokládat jim potravu k jedné straně kompostéru,  nebo kompost vyjmout i s žížalami, na podložce část rozhrnout do tenké vrstvy a počkat, až se žížaly nastěhují do zbylé hromádky. Světlo totiž nesnášejí.

Potrava žížal domácích je stejná, jako u venkovního pěstování – protože odpadají zelené zbytky ze zahrady, je třeba dbát na to, aby žížaly nehladověly. V každé kuchyni se však většinou najde bioodpadu dostatek.

Autor Jana Bucharová.