Cvrkot cvrčků, modrá obloha a vůně rozkvetlé louky – esence léta. Louku plnou kopretin a zvonků můžeme vpustit i na zahradu, kde krásně vyplní méně využívaná místa. Narozdíl od trávníku nevyžaduje zalévání, a i když ji sucho poznamená, jako rezavá poušť vypadat nebude (trávník sice může být zelený i navzdory obecnému nedostatku vody, ale v dnešních dnech už taková péče budí spíše rozpaky, nežli obdiv). Skrze louku mohou vést pěšinky, lavička lákat k letnímu posezení… zahrada se díky ní stane oázou pro mnoho živých tvorů, pro které už krajina plná intenzivně obhospodařovaných polí není domovem.

Luční koníci doporučují sečení kosou

Pokud si přejeme, aby byla louka nejen krásná, ale stala se take domovem tisíců živých tvorů, je ideální ji sekat ručně, kosou. Ta většině z nich vůbec neublíží. V louce si s ní pravidelně prosekáváme cestičky. Projít se skrze ní také můžeme, ale když ji sešlapáváme často, bude se hůře síci. Sečení je potřeba, ovšem jen jednou či dvakrát za rok.

Pokud se nemáme od koho naučit správné technice, lze navštívit speciální kurzy – tam se kosu naučíme také brousit a naklepávat. S tupou kosou je sečení dřina, zatímco s ostrou a správně nastavenou je radostným cvičením v ranní rose (vlhká tráva se seče lépe, proto ráno či po dešti). A to, že louku neposečeme najednou, je jen výhoda – postupné sečení nepřipraví její obyvatele o domov. Jen se z posečené části přestěhují na neposečený. Na krátkou travičku se zase slétnou ptáci a budou hledat semena a hmyz.

Pruh stařiny jako úkryt na zimu

Některé kousky můžeme posíci dvakrát ročně, jiné jen jednou – zvláště pokud otava narůstá pomalu, jako je tomu za současného suchého léta. A některé nejlépe vůbec. O seno je sice letos nouze, ale pár metrů louky stojí za to nechat stat - neposečený pruh je pro přírodu i přírodní rovnováhu na zahradě velmi užitečný (na rozdíl od nízce střižených trávníků, které zabírají nesrovnatelně více plochy). Suchá tráva, podzimem do zlata vybarvená, je vítaným zimním útočištěm pro spoustu užitečného hmyzu. S oblibou v ní zimují slunéčka, dále královny čmeláků čili matky rodu, na jejichž úspěšném zimování závisí osud dalších generací, draví střevlíci, drabčíci i škvoři. Ptáci v ní najdou semena jako zpestření jídelníčku. Na jaře, až se drobotina probudí, stačí dobře naklepaná a nabroušená kosa, a starý porost snadno posečeme i s novou rostoucí trávou.