Nejznámější za našich "včelích medvídků" je čmelák zemní, ale žijí u nás i další druhy – čmelák skalní, hájový, rolní… Pobývají v semknutých společenstvech, která nejsou tak obrovská a složitá, jako ta včelí. Opylovači a sběrači jsou však také velmi zdatní. Na svých nohou unesou až takové množství pylu, který váží jako polovina jich samých. Vylétají časněji než včely, dovedou létat i za chladnějšího počasí a opylit i nejhlubší trubkovité květy. Čmeláků však ubývá, protože v málo pestré krajině, plné monokulturních polí a lesů, nenacházejí dostatek potravy ani úkrytů. Škodí jim také používání insekticidů, herbicidů i zakázané, avšak občas stále praktikované, nesmyslné vypalování stařiny a mezí.

Jak žijí čmeláci?

Čmeláci jsou na každé zahradě velmi vítáni. Škodí jim však pesticidy,

nedostatek míst k hnízdění, zimování a málo nektarodárných květin.

Na jaře, často již počátkem března, hledá samička vhodnou dutinu na založení hnízda. Čmeláci zemní hnízdí pod zemí například v opuštěné noře hlodavce, čmeláci skalní v kupkách kamení… Budoucí hnízdo samička vyspraví voskem ze svých voskových žláz a pak na polštářek z pylu, který do hnízda nanosila, naklade vajíčka. Zahřívá je, krmí a pečuje o larvy, ze kterých se vylíhnou dělnice. Díky nim již nebude na všechno sama. Dělnice shánějí potravu a starají se o hnízdo, o jeho čistotu a například i o větrání. Po ránu stojí u vchodů a víří křídly, aby dovnitř nahnaly čerstvý vzduch. Samička zakladatelka dále klade vajíčka a rozšiřuje kolonii.

Na sklonku léta se vylíhnou nové plodné samičky. Samečci, kteří je oplodní, na podzim zahynou, zrovna tak jako všechny dělnice. Oplozené samičky teď čeká nesnadný úkol. Musí najít vhodný úkryt k přezimování, ve škvíře pod pařezy, starou travou, v kamení či dřevu… aby příštího jara založily novou kolonii a čmeláčí rod pokračoval. Na dokonale uklizené zahradě se nemají před zimou kam schovat! Ovšem pokud v rohu ponecháte trochu stařiny, kupku dřeva a listí, nebo ještě navíc i starý pařez, poslouží ta troška divočiny jako útočiště čmelákům, beruškám i dalším vítaným obyvatelům a pomocníkům.

Bručouni sbírají pyl a létají na nektar

Stejně jako včely potřebují čmeláčci potravu neustále. Proto by na přírodní zahradě, která se jim snaží vyjít vstříc, měly kvést medonosné rostliny pokud možno stále. První jarní potravu čmeláčím královnám poskytne vrba jíva, prospěšné jsou i krokusy a narcisy. V průběhu léta jim poslouží mnoho voňavých trvalek i letniček, například aromatické bylinky, hluchavky, zvonky, floxy, ale i obyčejné pampelišky. Ideální je alespoň méně zatežovanou část sterilního trávníku nahradit pestrou květinovou loukou. Kromě nektaru nosí čmeláci larvičkám pyl, který je bohatý na bílkoviny. Pro svůj energeticky poměrně náročný let pak potřebují především sladký nektar. Při sbírání obojího rostliny dokonale opylují.

První pomoc vyčerpanému čmeláku

Pokud najdeme čmeláka, který není schopný vůbec vzlétnout, možná mu došly síly z nedostatku potravy a už ani jeho tukové tělísko pro případ nouze nestačí.

  • Vložíme jej do skleničky, kam na dno přidáme kapku cukerného roztoku, vršek přikryjeme gázou.
  • Až čmelák opět nabere energii začne poletovat, vypustíme jej na vhodném místě.

Čmeláci dovedou křídly kmitat neuvěřitelně rychle - pomáhá jim v tom membrána na hrudi, kterou rozvibrují. Spolu s huňatým tělíčkem jim tento vynález umožňuje let i za chladného počasí, kdy se včely a motýli schovávají.

Postavte čmelákům domeček

Hledání vhodného místa pro založení místa není pro čmeláčí královnu jednoduché a času má málo. Pokud založí kolonii v úkrytu, kam například zatéká, může být celé její úsilí zmařeno. Proto jí velmi pomůžeme, pokud jí nachystáme komfortní, prostorný příbytek (v létě může hnízdo čítat až stovky dělnic). Ideální je na polostinné či stinné místo zahrady umístit více úlků kousek od sebe. Čmeláky přitáhne žlutý, bílý či modrý nátěr. Čmelíny lze izolovat například polystyrenem, ale tak aby se k němu čmeláci nedostali a nevykusovali ho. Čmelín lze vyrobit i z velmi silných prken a k sobě těsně přiléhajících prken, abychom předešli teplotním výkyvům. Nebezpečné jsou nejen jarní mrazíky, ale i letní přehřívání, proto úlek nikdy neumisťujeme na slunce. Čmelíny lze dnes i zakoupit.

Osvědčený návod na čmeláčí úlky nám zaslal náš čtenář, který se „chovem“ čmeláků zabývá již padesát let. Přinášíme vám zkrácený návod.

Čmeláčí úlky Josefa Horáka ze Sobotky

  • Úlky by měly mít vnitřní prostor nejméně 22x18x25 cm a vletový otvor 10-12mm pro malé čmeláky, větší druhy pak potřebují rozměry 25x25x30 cm a vletový otvor 24-26 mm.
  • Na otvor nasadíme kolem 10 cm dlouhý kousek rourky, například husího krku (není nezbytný, ale samička se pak v úlku cítí bezpečnějši a spíše jej osídlí).
  • Před vchodem je dobré umísit česno, přistávací a odletovou plošku.
  • Úlek je nejlepší postavit ze silných, dobře izolujících prken, které přiléhají těsně k sobě. "Samičku, která zjara hledá hnízdo v různých ne příliš bezpečných spárách, ale úlek stále ne a ne objevit, můžeme k hotýlku navést. Necháme ji vlézt do skleničky, kterou poté přiložíme k úlku a když do něj přelezla a na chvíli otvor zašpuntujeme, aby měla klid se rozmyslit, zda se v úlku usadí. Pozor na to abychom omylem neodlovili a úlek nenabízeli samičce, která již nějaká má. Hledající samičku poznáme tak, že létá pomalu a klikatě nízko při zemi a květů si nevšímá. Samička, jež usilovně sbírá nektar a pyl buď již hnízdo má, nebo se probudila před nedávnem, musí nejprve načerpat energii a hnízdění přijde na řadu až později" doplňuje Josef Horák svůj návod k péči o čmeláky.

Úlek je ideální umístit na nižští podstavec či nožky, aby do něj nelezli mravenci. Dokonalou ochranu proti nim poskytují nožky umístěné v nádobkách s vodou nebo olejem. Kdo úlek nechce sám vyrábět, může si hotový i zakoupit, včetně náplně. K dostání je například na www.zelenadomacnost.com.

Více o rozmanitých druzích čmeláků, jejich ochraně i úlcích pro ně postavených se dozvíte na www.cmelaci.cz.