Když se řekne karafiát, každý si vybaví známé řezané květiny. Rod Dianthus (hvozdík, karafiát) je však dosti rozmanitý – známo je kolem 300 botanických druhů, takže podobně jako u floxů bylo i u hvozdíků z původních druhů vyšlechtěno nespočet odrůd a kříženců. A najdeme mezi nimi i drobné druhy karafiátů vhodné pro květinové, především štěrkové záhony, skalky, suché zídky i nádoby.

Polštáře kvetoucí od jara do podzimu

V zahradách nejčastěji najdeme právě vytrvalé nižší druhy tvořící trsy či polštáře nádherně kvetoucí v barvách od bílé přes růžovou, červenou, tmavě vínovou až nafialovělou, jednobarevné i v kombinaci barev. Kvetou od května až do září. Název Dianthus znamená volně přeloženo „božský květ“ a je složen z řeckých slov dios = bůh a anthos = květ.

Pěstování karafiátů na skalce a suché zídce

Na péči jsou tyto trvalky vcelku nenáročné.

  • Vyhovuje jim plné slunce.
  • Ideální je hlinitopísčitá až štěrkovitá půda chudá na živiny.
  • Zalévat je třeba opatrně, sucho snesou spíše než přemokření.
  • Hvozdíky množíme výsevem i dělením trsů a jednotlivé druhy a odrůdy se mezi sebou celkem snadno kříží.

Vhodnými společníky na skalkách jsou tak pro ně například nízké plamenky, rozchodníky, netřesky, nízké druhy kosatců, skalkové tulipány a další rostliny vyžadující sušší slunné prostředí a chudší písčité až kamenité půdy.

Květiny našich babiček

Víte, že floxy i karafiáty se v našich zahradách pěstují již asi 200 let? V dobách našich babiček to byly jedny z nejoblíbenějších a nejčastěji pěstovaných skalniček i okrasných a řezaných květin.