Řebčíků (Fritillaria) existuje přes sto druhů a jeden je krásnější než druhý. Pocházejí z Evropy, z Asie a ze západu Spojených států.

Pohádkové zvonky

Řebčíky dělíme do dvou skupin: Císařské (či královské) řebčíky jsou původem z Turecka. Mají 40–120 cm vysokou olistěnou lodyhu, jež na svém vrcholu nese několik zvonkovitých květů v různých odstínech oranžové, červené a žluté. Jsou vhodné pro trvalkové záhony. Nejrozšířenější je řebčík královský (F. imperialis).

Druhou skupinou jsou drobnokvěté řebčíky. Pocházejí ze Středomoří a ze západní Asie. Jsou vhodné především do skalek nebo do podrostu pod vyššími okrasnými dřevinami. Jsou vysoké 15–45 cm, zvonkovité květy mají oranžovou, růžovou, červenou či žlutou barvu, mnohdy jsou kropenaté nebo v kombinaci barev. Kvetou v březnu až květnu.

Zlaté, kostkované i růžové květy

Všechny části řebčíků, nejvíce cibule, jsou jedovaté! Ovšem díky tomu jsou řebčíky celkem odolné vůči škůdcům. Nejznámější drobnokvětý řebčík je řebčík kostkovaný (F. meleagris) s asi 4 cm velkými květy v barvě růžovofialové, v kombinaci s výraznými bílými skvrnkami. Vzácně ho najdeme i v naší přírodě na podmáčených loukách. Nádherná je také F. aurea se žlutými, tmavě kropenatými květy. Podobné kropenaté květy, avšak světle zbarvené, má F. turbiformiss. F. carica má květy jasně žluté a svým vzezřením připomíná „žlutou sněženku“. F. nigra má květy temně červené, s nevýraznou světlejší kresbou. F. acompetala pochází z Malé Asie, její květy jsou žlutozelené s hnědofialovými skvrnami na vrcholu a okrajích okvětních lístků. Lahůdkou pro pěstitele je pak F. karelii s něžnými, růžovobílými květy.

Pěstování drobnokvětých řebčíků

  • Řebčíkům vyhovuje stanoviště s jasným rozptýleným světlem až polostínem.
  • Půda by měla být velmi dobře propustná, hlinitopísčitá, která má schopnost udržet se stále vlhká, ne však rozmáčená – cibule jsou totiž na mokro i na vysušení citlivé.
  • Cibule vysazujeme na podzim asi 6–10 cm hluboko a rostliny množíme dělením trsů.