Akácie jsou jedny z nejznámějších dřevin Austrálie. Z celkového počtu kolem 1500 druhů jich tam má domovinu asi jeden tisíc. Rostou jak na suchých, tak na stále vlhkých stanovištích, od mořského pobřeží až do horských oblastí. Okrasné jsou nejen dekorativními nepravými listy (tzv. filodii) dodávajícími akáciím velice elegantní vzhled, ale i květy uspořádanými do kulovitých nebo válcovitých květenství, většinou žluté barvy.
Vzrostlé akácie mají podivuhodné tvary
Pěstování
V tropech a subtropech celého světa jsou bohatě využívány jako zahradní okrasné rostliny. Drobnolisté akácie jsou též velice vhodné pro pěstování ve formě bonsají. V našich podmínkách (přestože některé druhy snášejí mráz i více než –15 °C) je ale lze pěstovat pouze jako přenosné rostliny v bytech nebo v zimních zahradách, s letněním od jara do podzimu.
- Akácie vyžadují dostatek slunce.
- Svědčí jim lehčí, propustné půdy, například zahradní zemina ve směsi s pískem 1:1.
- V sezoně potřebují bohatou zálivku.
- Zimujeme je v chladnějších, světlých prostorech s teplotami 8–15 °C a výrazně omezíme zálivku. Rostliny v těchto podmínkách téměř zastavují růst a často shodí i část olistění.
Akácie mají ozdobné květy i listy
Krásným druhem vhodným pro domácí pěstování je např. Acacia glaucoptera ze západní Austrálie. Tento pomalu rostoucí keř má výšku kolem 1 m a kvete nádhernými, kulovitými, žlutými květenstvími vyrůstajícími přímo z velkých plochých filodií. Snáší poklesy teplot až do –5 °C.
Spolupráce s bakteriemi i mravnci
Mnohé akácie vytvářejí v přírodě velice zajímavé symbiotické vztahy. Na kořenech hostí bakterie Rhizobium, které umí poutat vzdušný dusík a zásobují jím rostlinu. Ta na oplátku za tento cenný prvek bateriím poskytuje jiné látky. Podobné vztahy využívají i naše bobovité rostliny. Ještě zajímavější je soužití s některými druhy mravenců, kteří využívají k bydlení duté trny některých druhů akácií. Na oplátku dřeviny chrání před škůdci.
