Cypřišky ze zelených provázků

Z širokého rodu cypřišků patří mezi nejkrásnější cypřišek tupolistý (Chamaecyparis obtusa ´Nana Gracilis´), který je jen okolo 1 m vysoký a jehlice tvoří na větvičkách malé vějířky. Rovněž půvabný je cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera) a jeho kultivary nesoucí v názvu slovo filiformis, což znamená niťovitý (´Filifera´, ´Filifera Aurea´, ´Filifera Nana´). Spojuje je zvláštní charakter růstu větviček, které připomínají volně visící provázky. Kultivary se dále liší výškou a zbarvením. Zajímavým druhem a novinkou v sortimentu je Chamaecyparis pisifera ´Tsatsumi Gold´.

Surrealistické smrky a miniaturní borovice


Skutečně bizarní tvary můžeme najít u kultivarů smrku ztepilého (Picea abies ´Viminalis´ a Picea abies ´Rotenhaus´). Oba rostou vzpřímeně, ale každý s jinou dynamikou a rychlostí.

  • První sice vytváří typické monopodium, průběžný kmen s přesleny větví 1. řádu, ale větévky 2. a vyšších řádů rostou nápadně splihle, převisle, jsou tenké a z hlavních větví visí jako závěsy nebo drapérie. Může stát dominantou velké zahrady.
  • Druhý kultivar roste doslova loudavě a je jak vystřižený ze surrealistického plakátu, není na něm snad nic pravidelného. Hodí se spíše do stísněných prostorů.

Oproti těmto kultivarům je pak smrk obecný (Picea abies ´Little Gem´ nebo ´Pumila Nigra´) malým skalkovým trpaslíčkem. Skutečnou ozdobu skalky pak představuje zakrslá borovice blatka (Pinus uncinata ´Grűne Welle´).

Zlatolisté tisy


Pokud hledáme nenáročný jehličnan, který poroste i v částečném stínu, bude tou pravou volbou tis. Zlatolisté formy navíc prozáří tmavší kouty. Velmi povedeným kultivarem tisu červeného (Taxus baccata) je například vzpřímeně rostoucí ´Golden Carol´. Zlatá barva je velmi intenzivní, pouze středem jehlice vede tmavší proužek, konce větviček lehce převisají. Příliš zastíněné zlatolisté kultivary se bohužel plně nevybarvují.


Modříny kroucené i zakrslé

Odolný modřín výborně snáší zimní mráz i sucho. Velmi pěkné kultivary má modřín japonský (Larix leptolepis), odrůda ´Diana´ s kroucenými větvemi. Novinkou do skalek je zakrslý ´Wolterdingen´ a k zajímavostem na trhu patří i modřín americký (Larix laricina) se svým miniaturním kultivarem ´Arethosa Bog´.

Zelenostříbřitý jedlový koberec

Nízké kultivary svěže zelené borovice korejské lze velmi dobře kombinovat s nízkými kultivary smrku pichlavého (Picea pungens).


Jedle patří k velmi dekorativním jehličnanům. Většina z nich brzy dorůstá vyšší velikosti, málo vhodné pro zahrádky. Naše jedle bělokorá (Abies alba) sice z lesů od 19. století ustupovala vlivem mnoha faktorů biotických i abiotických, ale v lesích blízkých přírodním se začíná vracet. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost (ostatně jako většina jedlí) a nedaří se jí v písčitých půdách. Vhodnějším a odolnějším druhem do zahrady je jedle korejská (Abies koreana). Její jehlice jsou menší, lesklé, sytě zelené na lícové straně a stříbřité na rubu. Typickým znakem jsou vzpřímeně rostoucí modrofialové šišky, které se objevují již na mladých exemplářích. Strom má pravidelně kuželovitý vzrůst a je vysoký až 15 m. Vedle základního druhu se můžeme setkat s celou řadou krásných kultivarů určených zejména do skalek. Nízký, ploše kulovitý je ´Tundra´ nebo ´Brillant´, podobně rostoucí ´Icebreaker´ vypadá jako zasněžený (jehlice se stáčejí rubovou stranou nahoru a je tak vidět jejich sytě stříbřitá barva), nízký a silně kompaktní kultivar ´Silberpearl´ se často štěpuje na vyšší kmínek, ´Bluer Eskimo´ je vyšší, v průměru 1 metr vysoký a má modrosivé jehlice. Velmi zajímavý je i ´Green Carpet´, který podobně jako plazivý smrk (Picea abies ´Repens´) vytváří hustý zelený koberec.