Domovinou gerber jsou jihovýchodní Afrika, Madagaskar, oblasti od Indie až po Nepál a Čínu a po jednom druhu najdeme i v Tasmánii a dokonce na Sibiři. Poprvé byly cestovateli nalezeny zhruba před 150 lety v jižní Africe a brzy se rozšířily i do Evropy.

Jde o vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů. Na počátku kulturního pěstování gerber stála Gerbera jamesonii původem z jihoafrického Transva­­alu a Natalu, v Evropě pěstovaná od roku 1887. Na přelomu 19. a 20. století se začínají objevovat první kříženci (jako vůbec první byly zkříženy Gerbera jamesonii a Gerbera viridifolia v Anglii v botanické zahradě v Cambridge).

Jak pěstovat gerbery?

Jedním z mála profesionálních pěstitelů gerber u nás je pan Vladimír Šaroun. Těmto květinám se věnuje už více než 20 let a v současné době má ve dvou skleních ve svém zahradnictví v Řevnicích u Prahy několik set rostlin.

„Gerbery jsou na pěstování poněkud náročnější než většina jiných květem okrasných trvalek. Trpělivému pěstiteli se však odmění mnoha jednoduchými i plnými květy ve výrazných, převážně pastelových barvách a odstínech od bílé, přes růžovou, žlutou, oranžovou, červenou až po temně rudou i v jejich kombinacích. Gerbery nakvétají podle teplot přibližně od února až března. Vrcholu násady květů dosahují v květnu až červnu a dokvétají až do začátku zimy. Mnoho jiných, takto dlouhodobě kvetoucích rostlin, nenajdeme,“ říká pěstitel.

V létě potřebují slunce a teplo, v zimě odpočinek v chladu

Gerbery nejsou vhodné pro celoroční pěstování v teplých bytech. Potřebují totiž dostatek čerstvého vzduchu a světla a chladné zimování.

  • Rozmnožovat gerbery v domácích podmínkách lze dělením trsů. Přes léto jim vyhovuje slunné a teplé místo v dobře větraném skleníku, v bytě u okna či na balkoně a prospívá jim také letnění (rostliny mají při pobytu venku pevnější a kompaktnější listy a bývají odolnější proti chorobám a škůdcům).
  • K úspěšnému přezimování a založení květů potřebují zimování na světlém stanovišti při teplotách kolem 10 ˚C a ještě navíc – přibližně v lednu až únoru na období asi čtyř týdnů – snížení teplot na asi 5 ˚C a poté opět zvýšení na 10 ˚C.Při chladném zimování procházejí rostliny částečným obdobím klidu a nabírají síly na bohatou násadu květů na jaře. Pokud je zimujeme za vyšších teplot, jsou na-­­opak oslabené, náchylné k napadení chorobami a pokud zimu vůbec přežijí, nástup kvetení není spontánní.

Z uvedených charakteristik vyplývá, že gerbery je ideální pěstovat v chladném skleníku, v moderních bytech jim můžeme zajistit vhodné zimování na zasklených balkonech a terasách, případně v chladných světlých chodbách či halách.

„Gerbery mají podobné nároky na teploty během roku a pěstební prostředí jako kaktusy, proto jsou vhodné i do skleníků kaktusářů,“ doplňuje pan Šaroun, který sám pěstuje gerbery ve sklenících společně se sbírkou kaktusů a sukulentů.

Vhodný substrát a zálivka

Vzhledem k tomu, že gerbery jsou náchylné k různým houbovým chorobám, je nutné substrát před výsadbou dobře dezinfikovat, nejlépe propařením.

Gerbery jsou náročné i na kvalitu substrátu. Ten musí být výživný a dobře propustný. Použít lze směs kompostové zeminy, rašeliny a perlitu v poměru 4:2:1 s přídavkem vápence tak, aby pH výsledné směsi bylo kolem 5–6,5. Na trhu jsou i speciální substráty pro gerbery, ve velkovýrobě se pěstují také hydroponicky.

Pozornost musíme věnovat také zálivce. Substrát by se měl udržovat stále mírně vlhký a bez velkých výkyvů v zálivce (při přeschnutí rostliny rychle vadnou, při dlouhodobějším přemokření zase hrozí rychlé rozšíření houbových chorob).

V době růstu a květu je nezbytná dostatečná výživa, proto rostliny pravidelně hnojíme. Hnojit můžeme asi pětinovými dávkami hnojiva při každé zálivce nebo plnou dávkou přibližně jednou za týden až 14 dní podle vegetačního období.

Důležité je také pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostlin, okamžitě odstraňovat odumřelé listy a odkvetlé květy a v případě výskytu chorob či škůdců ihned zasáhnout.

Choroby a škůdci gerber

  • Gerbery jsou náchylné k napadení houbovými chorobami. Nejnebezpečnější jsou houby Phytophthora cryptogena a Verticillium alboatrum, způsobující vadnutí a následné hnědnutí a odumírání celých rostlin. Při prvních náznacích napadení rostliny je nutné ji okamžitě zalít příslušnými fungicidy.
  • Další častou chorobou je napadení květů a listů plísní šedou – (Botrytis cinerea), projevující se bělošedým povlakem na napadených částech.
  • Nepříjemné bývá i padlí, i v tomto případě je nezbytné ošetření, tentokrát postřikem celé rostliny vhodným fungicidem.

Nejlepší prevencí proti všem houbovým nemocem je udržování rostlin v dobré kondici – to znamená pěstovat je na slunném, dobře větraném místě, přiměřeně je zalévat (nejvíce škodí přemokřování substrátu) a správně rostliny zazimovat.

  • Z živočišných škůdců jsou gerbery nejčastěji napadány molicemi (malé bílé mušky), mšicemi a sviluškami (droboučké červené až hnědočerné „kuličky“). Škůdci se vyskytují nejčastěji na spodní straně listů, kde vysávají šťávy z buněk rostlin.
  • Květy ničí i třásněnky, které mohou na rostliny také přenášet virová onemocnění.

Ochranou je opět postřik příslušnými chemickými prostředky či postřik yna bázi olejů.