Stálezelené, oslnivě kvetoucí rododendrony jsou perlou zahrady, tedy pokud dobře prospívají. Pocházejí z podhůří Himálají, z Japonska, z Kanady, ze Sibiře, z Alp – a tomu odpovídají i jejich nároky.

Nádhernou sbírku rododendronů známe z průhonického parku, podle tamních zahradníků ale ideálním stanovištěm není. Pěstovat rododendrony tedy může i ten, kdo přirozeně kyselou půdu na zahradě nemá. Potřebují zde ovšem více péče, aby prospívaly. Zato například v zahradách severočeských měst, jako je Liberec, kvetou obří keře v perfektním stavu, aniž by vyžadovaly velkou péči – mají zde kyselou půdu, dostatek vlhkosti a v zimě ochrannou pokrývku sněhu.

Výsadba

Nejlepší je sustrát určený specielně pro rododendrony. Některý druh rašeliny může paradoxně obsahovat vápník, na který jsou velmi citlivé.

Každá sazenice potřebuje kvalitní kyselý substrát založený do hloubky nejméně 40 centimetrů a v ploše odpovídající budoucí velikosti keře.

Pěnišníky vyžadují celoročně vlhkou, nevysychající půdu, ale na druhou stranu nesmějí trvale stát vysloveně v morku. Nikdy bychom proto neměli kopat díru pro rostlinu do jílovité půdy a pak ji naplnit rašelinou. Dolík, ve kterém se shromažďuje voda, je proto nutné meliorovat drenáží.

Rododendronům vadí i jarní výsušné větry. Pokud je zasadíme v místě, kde bývají, květy zasychají na vrcholcích keřů ještě v pupenu nebo v poupěti. Větry mohou být také příčinou poškození podobnému účinkům slunce v době, kdy je půda ještě zamrzlá.

Základní péče o rododendrony

  • Rostliny potřebují v době, kdy je sucho, dostatečně zalévat.
  • Po odkvětu je vhodné vylamovat květenství.
  • Rododendrony je třeba pravidelně přihnojovat hnojivem pro ně určeným, bez obsahu vápníku. Nehnojené keře se odspodu vyholují, musí totiž pohyblivé živiny (pokud jich není dostatek v půdě) dopravit ze starých listů do mladých. Navíc jsou náchylnější k houbovým chorobám zejména na kořenovém krčku. Hnojené keře se navíc lépe větví, kvetou a snášejí řez.
  • V době, kdy keře odkvétají, můžeme přistoupit k zmlazování starších keřů. Na zkrácených holých větvích se probudí spící pupeny a do zimy narostlé větévky ještě stačí dostatečně vyzrát.

Pozor na zimní slunce

Rostlina má totiž nejvíce kořenů pod povrchem, do hloubky kolem 30-40 centimetrů. Proto promrzají velmi snadno.

Při dostatečném zásobení vodou rostliny snesou letní slunce. Ovšem ostré sluníčko v únoru a v březnu, kdy je země ještě zmrzlá, poškozuje keře do té míry, že mohou zcela uschnout, protože zamrzlá voda se pletivy nedostane k dýchajícím listům a ty postupně vadnou a usychají.

Ochranou před zimním sluncem pro rododendrony může být:

  • stín jehličnanů od jihu
  • přikrývání rostlin před sluncem chvojím
  • proti hlubokému promrznutí půdy pomůže nastýlání listím a rašelinou.

Alpský rododendron se schovává pod sníh

Vysoko v Alpách, tam, kde už nerostou žádné stromy, spokojeně roste stálezelený Rhododendron ferrugineum. Co ho chrání? Překvapivě právě vysoká vrstva sněhu. Únorové slunce, které je nebezpečné pro rododendrony pěstované na našich zahradách, mu neublíží, protože v té době je ještě schovaný hluboko pod závějemi. A když sníh konečně roztaje, na alpských stráních se mezi červeně rozkvetlými keři rododendronů popásají spokojené krávy.

Škůdci a choroby

Pokud se na listech rostlin objeví vykousané otvory, znamená to, že v zemi pod nimi sídlí škůdce, jehož larvy listy pořírají. Při vážném přemnožení lze sáhnout po kontaktním či požerovém insekticidu, který se aplikuje na rostlinu.

Riziku napadení houbovými chorobami se nejsnáze vyhneme zachováním dostatku živin, vhodného stanoviště a složení substrátu. Pokud oblast kořenů a kořenového krčku keře houby přeci jen napadnou, lze je likvidovat fungicidy. Na houbové choroby jsou citlivé zejména mladé keře v prvních letech po výsadbě.