Pokud je jezírko útočištěm vzácných obojživelníků a plazů, budou v něm nebo v jeho okolí přečkávat i zimu a na jaře se pustí do lovu slimáků a hmyzu a užovky i do chytání hrabošů. Poblíž břehu jezírka pro ně můžeme navršit kupu listí, kůry či trouchnivého dřeva. (Zvláště starý pařez je u jezírka v kombinaci s kapradím a bohyškami i pěkný na pohled.)

  • Slepýši, ropuchy, hnědí skokani a čolci, kteří zimu tráví na souši, se do pelíšku z listí a dřeva rádi schovají. Ideální je místo na kypré zemině, do které se mohou dále zahrabávat, aby unikli mrazu.
  • Zelení skokani zimují obvykle ve vodě. Pomohou jim proto stejná opatření jako zimujícím rybám. Také larvy krásných vážek mohou u dna jezírka přečkávat zimu. Prospěje jim, pokud neodstraníme všechno listí (což se obvykle stejně nepodaří), protože jim poslouží jako úkryt.

Zimní spánek ryb

Při poklesu teploty vody pod 7 °C se ryby ukládají k „zimnímu spánku“. Protože patří mezi živočichy s nestálou tělesnou teplotou, jednoduše upadnou do stavu letargie, zpomalí metabolismus na minimum, takže nepotřebují potravu. Zdravé a dobře vykrmené ryby přežijí v tomto stavu bez újmy mnoho měsíců. Jezírko, ve kterém mají ryby přezimovat, by mělo v místě největší hloubky dosahovat alespoň 1,5 m. Nejhlubší oblast musí být také dostatečně prostorná, aby se do ní pohodlně vešly všechny ryby. Roli hraje i celková velikost jezírka – čím větší, tím příznivější prostředí v něm lze udržet.

U dna některým druhům vyhovuje písek nebo vrstvička bahna a spadaného listí. Nadmíra organického materiálu, který se rozkládá, však zimujícím rybám i ostatním tvorům škodí, protože se pod ledem příliš koncentrují uvolněné plyny, část odumřelých rostlin a listí tedy na podzim odstraníme.


Otužilí i choulostiví

Ryby pocházející z naší přírody přezimují obvykle bez problémů a snesou jakoukoli teplotu, pokud voda zcela nezamrzne a bude relativně čistá. Oblíbený karas zlatý, vyšlechtěný z původně asijského karase stříbřitého, je otužilý stejně jako jeho předek. (Náš původní karas obecný, kterému svědčí periodicky zaplavované zóny řek, je v současnosti poměrně vzácná ryba.) Drobné závojnatky jsou choulostivější. Původnější formy mírnější zimu v jezírku obvykle přečkají, akvárium je však jistější. Při přemisťování musíme dávat pozor na změny teploty – náhlé by neměly přesáhnout 3 °C.

Podobně i oblíbený japonský barevný „kapr koi“ je choulostivější než kapr obecný chovaný v našich rybnících od středověku. Pro jeho zdraví a krásný vzhled je ideální zimování ve vnitřním bazénu, například v zimní zahradě při teplotě vody 20–22 °C. Pak přijímá potravu a je aktivní po celou zimu. V jezírku však zimu obvykle přečká také. Našim původním rybám by naopak absence „zimního spánku“ neprospěla.

Příprava na zimu

Ryby sice upadají do stavu letargie až při teplotě 7 °C, ale krmení ukončíme dříve. Při zpomaleném metabolismu by již přijatou potravu nestrávily a mohla by jim uškodit. Otužilé ryby pocházející z naší přírody přestáváme krmit při teplotě 8–10 °C, choulostivější barevné kapry je třeba méně krmit již při poklesu teploty pod 18 °C a úplně přestat, když voda dosáhne 13 °C, protože již téměř netráví.

Čerstvý vzduch

Když uhodí mrazy, v jezírku se zimujícími rybami či obojživelníky je třeba udržovat větrací otvor. Pohodlné je použití topného tělesa s termostatem. Na hladinu je umístíme v polystyrenovém plováku, který může zároveň bránit úniku tepla do vzduchu. Otvor můžeme také denně obnovovat přiložením hrnce s vroucí vodou. Led bychom neměli rozbíjet, protože pro odpočívající obyvatele jsou otřesy i hluk nebezpečné. Ve větších nádržích lze otvor udržovat vzduchováním, které zároveň okysličuje vodu. Zdroj bublin však nesmí být umístěn níže než půl metru pod hladinou, aby neochlazoval vodu. Přirozenými větracími komínky jsou i suché stonky bahenních rostlin, proto je před zimou neodstraňujeme.