Janeba kvete od července až do září – a pokud budeme pravidelně odstraňovat odkvetlá květenství, tak až do listopadu. Květy jsou podobné malým slunečnicím, plnokvěté pak načepýřeným koulím. Hodí se i k řezu a ve váze vydrží dlouho svěží. Kvetoucí janebu nikdo nepřehlédne - je velmi vysoká, statná a trsnatá, hodí se především do volných trvalkových výsadeb nebo ke zdi domu.

Pěstování

Na půdu je janeba nenáročná. Svou dávku vláhy však potřebuje, především v období růstu, a také ocení přihnojení organickým hnojivem (pro nastartování růstu je ideální kopřivový výluh, pro podporu kvetení zkvašené slepičince). Přemokřenou půdu však nesnáší. Najdeme jí co nejslunnější, a pokud možno chráněné stanoviště – pokud bude vystavená větru, bude nejspíš potřebovat oporu, i když jsou její stonky velmi silné a za dobrých podmínek neúnavně vzpřímené. Je dlouhověká, na jednom stanovišti vydrží spoustu let. Může však několik let trvat, než se rozvine do své plné krásy a mohutnosti.

Janebu snadno namnožíme a zmladíme dělením trsů, nejlépe brzy zjara, případně na podzim po odkvětu. Snadno se množí i semeny, ale potomci si nezachovají všechny vlastnosti kultivaru a z plnokvětých se postupně stávají jednoduše kvetoucí. Sazenice vysazujeme v rozestupu nejméně 50 cm.

Odkud pochází?

Poddruh, ze kterého je vyšlechtěna většina zahradních kultivarů, je jmenuje janeba drsná (Heliopsis helianthoides var.Scabra), a velké listy mají skutečně drsný povrch. Přišla k nám z prérií Severní Ameriky, a právě pro moderní "prérijní", nenáročné trvalkové zahrady je jako stvořená.