Rod Carya (již zapomenuté synonymum znělo Hicoria) alias ořechovec zahrnuje opadavé listnaté stromy; 17 až 25 druhů pochází ze Severní Ameriky, 3 druhy jsou asijské. Z dřevařského hlediska byl asi nejvýznamnější druh ořechovec bílý (dnes ořechovec plstnatý, Carya tomentosa a ořechovec vejčitý, C. ovata) rostoucí na východě Kanady a USA, na jih až po Floridu a Texas.

Cáry kůry

Pod anglickým (dnes už možná obecným) názvem hickory, který označoval též lyže, se skrývají dřeviny, stromy z rodu Carya a z čeledi ořechovitých, Junglandaceae. Po našem se jmenují ořechovce. Anglický výraz hickory bývá vykládán tak, že vyjádřuje zvláštnosti borky ořechovců, zejména někdejšího ořechovce bílého (dnes plstnatého, C. tomentosa). František Jirout kdysi (1928!) napsal, že název pochází od zvláštnosti kůry, která se na starších stromech odtrhává v dlouhé, asi 5 cm široké tenké pásy volně visící na kmenech (neotesaně) jako hadry a cáry. Možná, že je to odvozeno od výrazu hick = neotesanec (obhroublík, neuspořádanec...).

Tyto pruhy bývaly používány do výpletu sedadel a židlí. (František Jirout byl vynikající znalec dřeva, včetně tropického. V publikaci s krátkým názvem „Dřevo“ popsal vlastnosti dřeva našich i exotických stromů, jejich technické parametry, použitelnost, komerční názvy a podobně. Jeho práce dílem nebyla doceněna a větším dílem dosud nebyla překonána.)

Dřevěné automobily z ořechovce vejčitého

Ořechovec vejčitý byl pěstován od roku 1629, u nás byli první jedinci vysazeni před rokem 1865 v parku u jihočeské Hluboké nad Vltavou. Má lichozpeřené listy složené až ze 7 lístků, na okraji čepele pilovitých. Plody jsou kulovité nepravé peckovice, rozvírající se za zralosti zpravidla čtyřmi chlopněmi. Dřevo ořechovce plstnatého se většinou označuje jako pravé hikorové; je jádrové, ale jádro se vytváří až ve vyšším věku, po padesátém roce života. Připomíná dřevo dubové, na vzduchu časem tmavne a přechází do červenohnědých tónů. Je to dřevo velmi pružné, houževnaté a ohebné, kuriózně tím lepší, čím je mladší. Na přelomu 19. a 20. století se k nám hikorové dřevo dováželo a bylo využíváno zejména známou firmou Ringhoffer na výrobu kočárů, železničních a tramvajových vozů a později i automobilů.

Pekanové ořechy

V parcích a zámeckých zahradách byly u nás vysazovány i další druhy, jako je např. ořechovec srdčitý, Carya cordiformis (poprvé rovněž na Hluboké před rokem 1865).
Možná, že u nás nejznámější ořechovec je pekan, Carya pecan resp. Carya illinoensis. To „možná“ souvisí s tím, zda jste už někdy ochutnali pekanové ořechy. Indiánským kmenům v Severní Americe byly známy odjakživa. Mlsní „Novoameričané“ je začali pěstovat po roce 1766 a šlechtit od roku 1846, a to do té míry, že dnes je známo asi 500 odrůd, kultivarů „ovocných“ pekanových ořechů. To ovocných nabízím jen proto, že i pekany lze zařadit mezi tzv. skořápkové ovoce. Některé odrůdy jsou zdrojem olejů využívaných zejména v kosmetice. Indiáni využívali šťávu z ořechovců jako sladidlo a šunka či slanina uzené v kouři z ořechovcového dřeva mají výraznou chuť. Většina ořechovců má krásné zlatožluté podzimní zbarvení listů. Původní areál ořechovce pekanového se rozprostíral od států Iowa a Indiana a sahal až po Alabamu a Texas. Mezi Iowou a Indianou leží stát Illinois, z něhož byl tento ořechovec popsán a po němž nese současné platné vědecké jméno.

Jak jméno jiného druhu, ořechovce vodního (Carya aquatica) napovídá, jsou to do značné míry dřeviny vlhkomilné. C. aquatica roste např. v bažinaté půdě při březích Mississippi. V tomtéž údolí rostou často i ořechovce illinoiské či pekanové. Snad proto byly u nás občas vysazovány i jako alejové stromy.